2002
Všechno to začalo někdy v létě 2002. Tehdy jsem hrál s The Wrongs rock and roll, každou hru jsme si hooodně užívali a z každý hry jsme se taky hooodně dlouho léčili... Někdy v tý době mi Michal, tenkrát bubnoval právě s The Wrongs, říkal, že Pepa Smačka skládá bigbítovou kapelu. Každý léto se tehdy konaly hokejbalový turnaje na vyhlášeným plácku, Dupárně, v Chotěšově, a právě tam jsem se Pepovi jen tak mezi řečí nabíd jako basista. Nějakou dobu se nic nedělo, asi po měsíci se Pepa ozval, že je to domluvený s Igorem Vanickým (toho jsem znal z countryovýho Kamionu a hospodských zpívaných) a s jakýmsi Matějem Loudou, co se ve skutečnosti jmenuje Míra, toho jsem v podstatě neznal. Takže jsem vyrazil na první zkoušku, ta byla u Pepy v dílně asi v půl desátý ráno v neděli, což byl vzhledem k sobotnímu koncertu The Wrongs celkem záhul, takže jsem samozřejmě přijel asi o dvacet minut později. Pepa s Igorem už seděli u kávy a sepisovali repertoár, Matěj se nedostavil. Dokonce jsme se vyhecovali i k nějakýmu hraní, myslím, že první zkoušená věc byl Hlupák váhá od Katapultu, tenkrát to hrál Igor i s vyhrávkou, čímž jsem mylně podlehl dojmu, že by byl schopen zahrát i nějaký jiný sólo - na příští zkoušce jsem se mu marně snažil vysvětlit sólo z Někdy příště (Katapult a Olympic tenkrát tvořili hlavní osu repertoáru).
Po nějaký z prvních zkoušek jsem poprvý mluvil s Mírou, kterej se pořád ne a ne ukázat - odchytili jsme ho s Pepou v hospodě u Bednáře. Hrát chtěl, ale zároveň byl v očekávání potomka (tedy spíše Mírova žena), takže časově to pro něj bylo dost náročný. Zkoušky míjely a Míra se pořád neukazoval, až jedné slunné neděle Pepovi došla trpělivost a rozhodl se, že pro něj zajedem. Vylezli jsme na dvůr dílny / zkušebny a Míra právě přicházel. Takže jsme zase zalezli zpátky do dílny, já tedy mezi tím ještě vydoloval z auta kytaru, aby měl Míra na co hrát, a poprvý jsme zkoušeli ve čtyřech. Pak se to docela ustálilo, zkoušky byly každou neděli (což bylo někdy vážně brutální) a v repertoáru pomalu, ale jistě přibejvaly nový kusy. Taky jsem se tehdy poprvý projevil jako potencionální textař - otextoval jsem All Or Nothing od Small Faces.
Nejen vstávání na zkoušky bylo tenkrát likvidační - každou zkoušku jsme zdolali docela dost piva z plastu, takže návraty domů byly v poměrně podroušeným stavu, občas jsme to šli ještě dokrmit k Bednářovi, bylo to takový hodně „provoněný“ období. Návraty od Bednáře mě inspirovaly k prvním textům na budoucí vlastní opusy. Ten první, Kde jsou ty časy, vznikl na podzim na zkoušce asi dva dny poté, co se Mírovi narodil syn Štěpán. Míra přišel i s početným zástupem gratulantů, mimo kytary vytáhl z futrálu i lahev slivovice a celá zkouška byla tak trochu happening... Posléze jsme se docela divili, že vymyšlená píseň má dokonce i náznak jakéhosi schématu. Následovaly i opusy další - Hollywood, To není můj případ, Aby toho nebylo dost, Svatej valentýn a Mám v pekle pronajatej kotel, do některých z nich jsme s Mírou vymejšleli dost šílený riffy. No a v období pilnýho zkoušení jsme se dobrali konce roku 2002.

2003

Začátek roku 2003 mě zastihnul, tedy krom nedělního zkoušení, ve studiu Petra Kotory, kde jsme s The Wrongs dotáčeli demo. Tenkrát to bylo hodně nervozní nahrávání a celý to skončilo poněkud nešťastným vyhozením Michala od bicích, jehož místo u Wrongů zaujal Míra Bílý, také si Wrongové někdy v té době začali pořizovat vlastní PAčko (obě události, ač zdánlivě s Brufenem nesouvisí, s ním přece jenom tak trochu souvisí - Michal dneska bubnuje v Brufenu a na PA systém Wrongů jsme odehráli nejednu zábavu).
Zkoušky po nedělích pokračovaly, repertoár se plnil a všechno pomalu směřovalo k premiéře, kterou jsme naplánovali na jednu březnovou neděli do přísálí chotěšovskýho kulturáku. Bylo tedy třeba vymyslet název, pod kterým před lidi vylezem. Lámání hlav na zkoušce skončilo nikoliv názvem, ale (jako tenkrát skoro vždycky) mírnou opilostí, ve který Igor přečetl slovo Press ze sklenice s kafem a bylo - první vystoupení pojatý jako nedělní čaje jsme odehráli pod názvem Press. Celý to začínalo asi ve čtyři odpoledne, my jsme samozřejmě nervozně stavěli tenkrát ještě pár hejblátek o něco dřív, zvučil (tedy spíš přizvučoval) to Láďa Demeth z Kamionu. Akce měla takovou poloveřejnou formu, žádný plakáty nebyly, ale přesto se sešlo lidí docela dost a nakonec to byla docela vyvedená taškařice. Pamatuju si z toho jenom takový střípky (jako třeba že jsem hrál bos), doba to byla silně alkoholní a v silným opojení jsem taky hrál. Každopádně to dopadlo dobře a souboru trochu narostlo sebevědomí, zvlášť u Pepy to bylo hodně třeba, trpěl asi největší trémou.
V podstatě hned na další zkoušce dochází ke změně názvu kapely a vzhledem k Igorově zálibě v oranžovém léčivu se soubor přejmenoval na Brufen. Další vystoupení v přísálí proběhlo tedy pod změněným názvem asi za měsíc, tentokrát už byla celá akce plakátovaná a zcela veřejná, opět taky docela úspěšná.
Přišlo léto a Brufen se dvakrát ukázal v Mantovském sále, což byla celkem solidní palírna se začerněnými okny, odkud jsem snad nikdy neodešel střízlivej (měl jsem k tomu místu zvláštní vztah, v roce 2001 jsme tam poprvý hráli s The Wrongs a zároveň jsem tam vůbec poprvý stál na podiu, dneska je z toho ubytovna). Obě hry v Mantově dopadly docela slušně. V průběhu tý druhý se Igor holedbal koupí nový motorky, takže jsme mu důkladně domlouvali, aby na to hlavně nelez a nechal jezdit jenom mladýho. Snad právě kvůli našim domluvám volal hned v průběhu příštího týdne, že leží v nemocnici se sešroubovanou nohou, samozřejně následkem pádu z motorky. V tu dobu jsme měli naplánovanej první venkovní kšeft v Hradci u Stoda, takže jsme povolali Karla Russa, kterej hrál v The Wrongs na trubku a zpíval, a během pár dní jsme na něj všechny Igorovo party nakydali. V inkriminovanej den to byla docela sranda, Míra si během dopoledne stihnul ještě vrazit šroubovák do prstu, takže jsme vyjížděli v dost oslabený sestavě, kterou jsme v průběhu hraní ještě dále dooslabili fernetem. Asi jsme byli klikaři, zase to dopadlo dobře, dokonce výborně, lidí se sešlo fakt dost a až na nešťastnej závěr pod vlivem interfernetu to byla hodně vydařená akce. V tý době je taky zkušebně spuštěnej první web Brufenu, jeho pozůstatky ještě visí na http://www.sweb.cz/brufen.bigbit.
Až do půli podzimu jsme zkoušeli dál a v říjnu ještě jednou vyjeli do Hradce, tentokrát do sálu, to už s náma byl i Igor, hrál na barovce. Bylo to v pátek a bylo to takový nemastný neslaný, vůbec se nám nedařilo a lidí taky zrovna moc nepřišlo. Během podzimu jsem se taky stal textařem Mashe, což mělo na Brufen dopad zejména v tom, že jsem jim střelil (inu, peníze a světská sláva...ú text Mám v pekle pronajatej kotel (natočenej na Mash - Bloody Mary, 2005).
V posledních dnech roku jsem si užíval nově natočený CD The Wrongs (spáchali jsme ho za jeden víkend u Jardy Langa v kanclu), Brufen se sešel 28. prosince k dýchánku bigbítově countryovému, silvestra pak trávím v Heřmance s The Wrongs a čtyřícítkou teplotou, byla to nejhorší hra v mým životě a divím se, že jsem to vůbec přežil.

Petr

Všechna výše uvedená fakta (jsou-li to skutečně fakta) byla sepsána na základě chatrných vzpomínek. Je možný, že došlo k časovým nesrovnalostem a nepřesnostem způsobeným zejména tím, že si nevedu osobní deníček...
 
TOPlist