ARCHIV 1-6/2011

Kostelec, 26. června 2011
Seč u Blovic, 18. června 2011
Černice, U koblížka, 10. června 2011 + Plzeň, Merlin, 11. června 2011
Praha, Občanská plovárna, 8. června 2011
Slatina, 4. června 2011
Zbůch, ústav, 1. června 2011
Koloveč, 27. května 2011 + Stod, Nový mlýn, 28. května 2011
Stod, U koně, 13. května 2011, Unplugged
Tuchlovice, 7. května 2011, soukromá akce
Vejprnice, 23.dubna 2011 + Kostelec, 24. dubna 2011
Plzeň, Merlin, 9. dubna 2011
Staňkov, Rockovej bál, 2. dubna 2011
Líně, Lidový dům, 26. března 2011
Chotěšov, restaurace ND, Unplugged, 18. března 2011
Stýskaly, Unplugged, 11. března 2011
Plzeň - Utopie, 4. března 2011 + Újezd, 5. března 2011 (support Kabát revivalu)
Plzeň - Merlin, 12.února 2011
Přestavlky, 29. ledna 2011
Plzeň - Merlin, 15. ledna 2011

30.06.2011
Nevim jak ostatní autory a písňotepy, mě docela potěší, když některej z našich songů někoho zaujme natolik, že zkusí udělat svoji vlastní verzi. Minulej rok nám Feki upravil Malou válku, v pořadí druhej cover poslal zhruba před týdnem Petr Fous Kozák, jeho úpravu opusu Ráj najdete v Diskografii/Raritách.


Kostelec, 26. června 2011
Pro nás netradiční nedělní pouťovku na kosteleckým hřišti posunul skoro o hodinu fotbalovej přátelák, mezitím jsme vyladili formu a spustili. Byl to spíš koncert, za světla se nikomu na parket nechtělo, první odvážlivci nastoupili až na poslední sérii, pak by, jak už to bejvá, vydrželi až do noci. Song Malá nevinná si s náma zpívala asi čtyřletá holčička, zajímavá metafora...
Končili jsme v sedm, balení bez světel bylo rychlý. Po dojezdu na základnu a vyložení Michal postrádal klíče, dali si tedy s Fandou Kostelec a zpět ještě jednou, po návratu jsme svazek našli v Máně pod sedačkou. Příjemný odpoledne.

Nahoru

Seč u Blovic, 18. června 2011
V Seči to bylo maso. Už od rána pršelo, když jsme do Seče dorazili, celá cesta k fotbaláku byla lemovaná zmoklými pořadateli, vůbec jsme jim to nezáviděli. Na hřišti nás čekal obrovskej stan s pěkným podiem, zvučili kluci, který obvykle jezdí s Harlejem, zvuk byl famózní.
Zábavu jsme začali v půl devátý a na pokyn pořadatele ji protáhli do půl druhý. Byl to fakt vypečenej večírek, hodně se pilo, hodně se tančilo, někteří diváci překročili hranici deliria tam i zpět, divili jsme se, že hned ráno budou schopní nasadit do závodů. I přes početnej dav jela organizace na jedničku, fronty se nekonaly, to se moc často nevidí. Cirkus předvedl standardní mrzkou show se všemi klady i zápory, zvukaři nás za některý kousky moc nechválili, publikum naopak.
Tentokrát jsme na konci byli v podstatě bez balení, naložili jsme tedy nástrojovku a usedli k večeři. Moc pěkná taškařice to byla, rádi to přijedem zopakovat.

Nahoru

Černice, U koblížka, 10. června 2011
Plzeň, Merlin, 11. června 2011
Jen co mi přestalo po středeční Praze hučet v hlavě, jelo se dál - v pátek jsme byli poprvý v příjemným rodinně vyhlížejícím podniku U koblížka v Černicích. Postavili jsme celkem včas, natěsnali to skoro všechno na nevelký podium, při spuštění aparátu nastal problém s elektrikou, kterej nejenom že trval dlouho, ale nakonec se vyřešil neznámo jak - v pokročilým zoufalství jsme zapojili všechno úplně stejně, postupně zapli a hle, jističe vydržely a vydržely celou zábavu.
Večírek jsme odpálili zhruba v půl devátý, teprve chvíli po začátku se dostavili taky nějací diváci, ovšem záhy se ukázalo, že obecenstvo v Černicích dokáže kvantitu nahradit kvalitou, všechno proběhlo jak mělo, v pěkný a příjemně roztančený atmosféře jsme končili kousek po jedný.
Balení bylo tentokrát téměř příkladný. Hezkej večírek, zdravíme příjemný a milý majitele osvěžovny a doufáme, že jim snaha pořádat podobný koncerty vydrží a za rok akci zopakujem.
V sobotu jsme dorazili do Merlinu o něco později, rutina posledních dní nám pomohla postavit včas a i přes pauzu před zvukovkou, způsobenou zásahem zdravotníků, jsme všechno zvládli relativně včas.
Zábavka byla mile merlinovská, s příjemným a tanečním publikem, i přes příšerný vedro se jelo skoro od začátku až do úplnýho konce, hodně lidí znalo naše texty. Slečny za barem opět oblíkly trika s naším logem, opět se tím ještě více vypěknily. Stejně jako předchozí večer jsem přednesl vážnou báseň o lásce, ohlas byl větší než na kraviny, který obvykle přednáším, to je varovnej signál, že lásky je málo...
Končili jsme po jedný, i tentokrát bylo balení rychlý, barová koncovka ovšem nastala až poté - falešnej kapitán nám způsobil celkem pravou omámenost, Míra nás naháněl do auta jak předškoláky. Když jsem na odchodu podepisoval nadina ňadra, jeden ze zbylých diváků mi říkal:
"Tak už vím, proč to děláte, chci být hudebníkem."
"Buďte malířem," řekl jsme mu, "tam to máte jaksi komplexní."
Zastávka na benzínce u Vejprnic hraničila s ostudou, nakonec se podařilo všechny černý ovce pochytat a dovézt k domovu.
Ač je to k nevíře, doma jsem se i přes pohnutej stav pokoušel o čtení, pamatuju si z toho úvahu, že pokud autor píše pravdivě o sobě, bude text úspěšnej. No jo, ale kdo by pak to svinstvo čet nebo poslouchal, napadlo mě...
Hezkej večírek, hezkej víkend, neděle ve znamení léčení, vyléčení a flashbacku. Díky.

Nahoru

Praha, Občanská plovárna, 8. června 2011
Další soukromá akce, tentokrát pro spřátelenej lékařskej podnik vyrábějící (mimo jiný) přípravek, jehož jméno zvolil i náš cirkus. Část souboru dorazila včas a připravila nástrojovku, pak jsme čekali na zbytek artistů, ti dorazili zhruba s půlhodinovým zpožděním.
Přivítali jsme se s Petrem a Lucií, nazvučili a když konečně přišel pokyn (trošku anarchie v organizaci), spustili jsme naší mrzkou show, čímž jsme okamžitě vyklidili polovinu terasy, kde se naše vystoupení odehrávalo. V podobným duchu se nesly i naše další vstupy, zůstali a tančili jenom věrní (někteří znali texty líp než náš zpěvák).
Před osmou jsme to zapíchli a přesunuli se o sto metrů dál, kde stála stage Divokých Billů. Nevím, jak se jim hrálo pro cca sedmdesát lidí, každopádně nedali nic znát a odmydlili to s velkou parádou, po jejich setu jsme pořídili společnou fotečku do rodinnýho alba. Hodní kluci to jsou.
Dali jsme ještě pivo před cestou, poklábosili, podepsali pár cédéček a vyrazili. Déšť nás chytil kousek za Prahou, cesta trvala o něco déle, kafe na pumpě před Sulkovem nakonec taky, sjeli jsme se tam skoro všichni. V jednu jsme byli v pelechu.

Nahoru

Slatina, 4. června 2011
Na tuhle soukromou párty jsme se vrátili po roční přestávce, minulej rok jsme účast odřekli kvůli zdánlivě daleko lepší nabídce z Křimic, což se nakonec ukázalo jako poměrně špatná volba.
Přístřešek pro kapelu doznal několika změn k lepšímu, v klidu jsme postavili a nazvučili. V přívodu byl nějakej brum, ten se nám odstranit nepodařilo, tak jsme ho přeřvali...
Zábavička byla příjemná, někteří z diváků se na nás připravili a naučili se texty z posledního CD. V poslední sérii to vzalo nebývalej kalup a opět se ukázalo, že nosit artistům na podium kořalku (a v tomhle případě se jednalo o pravidelnej a vydatnej přísun) může bejt kapku kontraproduktivní, někteří to vypili, čímž se výrazně snížila jejich schopnost tancovačku dohrát. I to se, za pomoci větší Míry improvizace nakonec zdařilo.
Zbytek cirkusu vypil obdržený lihoviny po produkci, což zase znamenalo jednoznačnej morální rozklad a stran balení toho někteří z nás moc nepředvedli (slovy Michala: "Když jsem se chystal sbalit kabel, najednou jsem zjistil, že už tam neni. A tak to bylo pokaždý...").
Hezkej i když trochu náročnej večírek.

Nahoru

Zbůch, ústav, 1. června 2011
Po minulým roku a skvělý zkušenosti jsme se na den otevřených dveří ve zbůšským ústavu rádi vrátili. Začátek byl trochu poznamenanej rozhodováním, jestli postavit aparát venku nebo vevnitř, a taky děsnou frontou na pivo (bez kterýho náš cirkus špatně cirku(lu)je...), to teklo snad nejpomaleji, co jsem na podobný akci kdy viděl.
Postavili jsme vevnitř. Začátek produkce patřil místním zpěvákům a uskupením, některý zpívali líp než my... Ve čtyřech (Míra pracoval) jsme odstartovali náš set asi půl hodiny po plánovaným začátku, stejně jako minulej rok se to setkalo se značným ohlasem, a to i přesto, že cirkus hrál v oslabení dosti pekelně a bílých míst rozhodně nebylo málo. Vynechali jsme přestávku a celou hodinu a půl odjeli v kuse, tančilo se od začátku do konce. Rozdali jsme nějaký cédéčka, to na konci vyvolalo neplánovanou autogramiádu.
Sbalili jsme, za vydatný pomoci některých diváků odnosili aparát, a jako bonus si dali prohlídku místních skleníků. Nejnávykovější rostlinou byl kopr, bez následků jsme tedy dorazili na základnu, vyložili a přesunuli se do nálevny, to už následky mělo... Za rok to rádi zopáknem.

Nahoru

Koloveč, 27. května 2011
Stod, Nový mlýn, 28. května 2011
V pátek nás přivítal téměř novej kolovečskej kulturák. Nakládali a stavěli jsme v pěti, zbytek souboru v tu chvíli ještě pracoval, trochu se nám to protáhlo, zvukovku jsme dokončili chvíli před devátou, zhruba půl hodiny poté jsme začali.
Návštěva byla taková premiérová - nikdy jsme v Kolovči nebyli, takže přišli zvědavci a pořadatelem pozvaní. Netrvalo dlouho a vyklubal se z toho příjemnej večírek. Poprvý jsme naživo zahráli Koloveč jedem, po dlouhý době jsme si střihli S větrem se rvát se skvělým textem pana inženýra Oplta, zároveň jsme obnovili soutěž o název filmu, kde se tenhle legendární motorkářskej song objevil, žádná odpověď ale nepřišla.
Konec byl okolo půl druhý, balení rekordně rychlý, celej aparát jsme spakovali za hodinu, po čtvrtý ráno jsem byl v pelechu. Hrálo se nám dobře, byl to hezkej dýchánek, rádi přijedem do Kolovče znovu. Děkujem všem co dorazili na pro ně neznámou kapelu, děkujem za bezvadnej pořadatelskej servis.
V sobotu jsme vyrazili na první letošní parket (pominu-li unplugged U koně). Vyjeli jsme včas, včas postavili a neskutečně dlouho čekali na nějaký diváctvo, mezi tím jsme se mámili svijanským pivem, takže když publikum dorazilo, byli jsme už trochu svinutý...
Zábava byla veselá, soubor místy vydatně improvizoval, nezdálo se ale, že by to nějak vadilo. Na soutěž S větrem se rvát jsme odpověď dostali, jako skoro pokaždý dosti chybnou.. I ve Stodě byla jedna premiéra - praskla nám blána. V určitých okamžicích se to dá považovat za úspěch, v momentě rozehranýho třetího bloku ovšem musí přijít pauza na výměnu, rozebrání bubnu a jeho opětovný složení. A protože to poprvý bylo jenom provizorní řešení, než rychlá spojka doveze blánu náhradní, před čtvrtou sérii jsme to pro velkej úspěch zopakovali. Večírek pak vesele doklouzal až k závěrečný druhý hodině.
Balení tentokrát bylo hodně rozvleklý, černých ovcí bylo dost, stihli jsme vypít ještě hodně rumu, než byl aparát naloženej. Trochu nás pak srovnala zastávka na benzínce... A ještě na jednu premiéru bych skoro zapomněl - Míra přijel na tenhle bigbít na kole. A jak přijel, tak taky odjel...

Nahoru

Stod, U koně, 13. května 2011, Unplugged
V pátek třináctýho se nám žádná kalamita nestala. Na místo jsme coby předvoj dorazili s Fandou a Michalem s předstihem, než se sešel zbytek souboru, v podstatě jsme postavili celej aparát na akustickej set. Celej den jsme s pořadatelem Markem řešili, jestli zábavu uděláme venku, nakonec to tak dopadlo.
Návštěva nebyla bůhvíjaká, ke standardnímu večírku to stačilo. Ke konci už svoji roli trochu sehrála zima, kterou nedokázal zahnat ani rozpálenej krb, zahřívali jsme se škodlivýma látkama tekutých charakterů.
Balení bylo rychlý, zejména kvůli množství aparátu, černý ovce se našly i tentokrát. Hezkej večírek.

Nahoru

Tuchlovice, 7. května 2011, soukromá akce
Pro nás trochu netradiční destinace, ale velmi příjemná oslavička. Slavily se narozeniny, dvoje, hned od začátku se tančilo, postupem večera se tanec rozlezl i na stoly. Bob měl celou akci kapku se sebezapřením - v noci se nám chlapec ohřál na nevídanou teplotu, nakonec ji srazil a po dojezdu na základnu už vypadal relativně fit. Hezky jsme se pobavili.

Nahoru

Vejprnice, 23.dubna 2011
Kostelec, 24. dubna 2011
Jak je ve Vejprnicích zvykem, pouťová tam začíná až po desátý večerní kdy dosrší ohňostroj. Tentokrát nám to hrálo do karet, protože nám to nehrálo... Jednu stranu beden jsme nedokázali probudit k životu, došlo k nouzovýmu přepojení a celej večer jsme odehráli mono, tak se hrálo do šedesátých let minulýho století, ale nezdálo se, že by to někomu vadilo.
Zábavička byla výživná a taneční od začátku až do konce, bavilo se diváctvo, bavili jsme se my. Drobná kaňka v podobě bojový vložky před poslední sérií byla rychle smazána a zábava dojela v pěkný atmosféře až k půl třetí.
Zhtli jsme večeři (nebo snídani ?..), jako vždycky ve Vejprnicích výbornou a vydatnou, sbalili velmi rychle a disciplinovaně a vyrazili k domovu, usínal jsem kolem pátý.
Druhej den, o velikonoční neděli, vyrazila část souboru jako předvoj - postavili jsme celej zvuk a jali se bádat, kde byla příčina kolapsu z předchozího dne. Po několika variantách spojení, propojení a přepojení přišel pořadatel Tomáš (mimo jiný taky majitel zvukařský firmy) na vadnej konektor jednoho z kabelů u mixu... A tak jsme chvíli honili Boba po sále s vidinou lynče...
Večírek nebyl tak našláplej jako předchozí den, ale záhy se tančilo a docela příjemně se hrálo, dovalili jsme to do půl druhý. Nechyběla samozřejmě Tomášova anarchistická vložka se Známkou punku, při který hraje kdo chce a co chce (někdo nehraje vůbec), opět jsme si říkali, že bysme se to měli konečně naučit (kromě Míry samozřejmě, ten tenhle štyk ovládá snad od doby jeho vzniku).
I tentokrát bylo balení rychlý, mírně proložený lihovinou barvy vodnického fráčku, takže závěrečná zastávka na benzínce kapku hraničila s pobuřováním...
Nedávno jsem četl na internetu článek o tom, že kočkám brufen vadí. Kočkám ve Vejprnicích ani v Kostelci Brufen nevadil... Hezkej víkend to byl.

Nahoru

Plzeň, Merlin, 9. dubna 2011
Poslední jarní Merlin se hodně vydařil. Ze začátku jsme nemohli dohnat nastavení monitorů, buď už jsme hluchý nebo jsme prostě neměli den, v polovině zábavičky se to nějak podařilo.
Návštěva se klasicky loudala, nakonec ale byla hojná a v podstatě od začátku pekelně roztančená, večírek příjemně odsejpal. Slečny za barem oblíkly trička s logem našeho cirkusu, ještě více se tím vypěknily, po nějaký době se stavil Ondřej Melichar a jak je jeho zvykem, propařil celou zábavu v první řadě. Míra kvůli zdravotní indispozici nezpíval, tři nebo čtyři kusy jsme museli skočit, nahradili jsme to na konci přídavkem.
Balení bylo neskutečně rychlý, zřejmě se projevila zvýšená abstinence v řadách souboru, počet řidičů byl tentokrát nestandardně vysokej (mimochodem, že nejsme hovada a nejezdíme pod vlivem jsme dokázali policii dechovou zkouškou).
Myslím, že nikdo nefotil, což je tentokrát škoda, velmi vydařenej večírek to byl.
V neděli jsme s Fandou uskutečnili neplánovanej dojezd, nakonec se ukázalo, že svět je někdy vážně malej, to když Smolna, technik od Harleje, vysadil režiséra novýho klipu u nás v hospodě. Snažili jsme se ho opít, což se nepodařilo, ale viděli jsme nesestříhaný záběry pro novej klip Harleje, což se každej den nevidí. V deset mi někdo zhasnul, pak už nevim...

Nahoru

Staňkov, Rockovej bál, 2. dubna 2011
Den po aprílu (ani jsme nevypustili žádnou kachnu...) jsme dorazili do staňkovskýho kulturáku chvíli před sedmou hodinou. Zvuk byl postavenej, Michal nasázel na praktík základ škopků a začalo dlouhý čekání na náš set. Diváci se zrovna nehrnuli, a to i přes vstup zadarmo, nakonec dorazil aspoň trochu slušnej základ.
Začínal Trambus, líbili se nám, bylo to svižný a vtipný. Druhý v pořadí, Chai, mě úplně sestřelili a jejich vystoupení jsem si fakt užil. Pak ovšem došlo k zásadnímu obratu - Jarda Varvařovský, duševní otec rockových bálů, si pořád stěžoval, že v šatně není nikdo, kdo by s ním kalil. No a kdo by se tak asi měl podobný funkce ujmout, než náš cirkus... Mezitím, co jsme v šatně rozehráli docela slušnej mejdan (v jednu chvíli to vypadalo na kouzlo s bednou od bicích, ale neměli jsme potřebnej počet mečů, o "amstrdamských kurvičkách" radši ani nemluvím...), večer nabral skluz a tak nějak nás minulo vystoupení Hudby Sauny a Gallilea. Stihli jsme ještě spocívat výbornej guláš a vyměnit CD s kapelou Chai, pak už jsme se konečně dostali na podium, nutno podoknout, že vzhledem k proběhnuvším událostem v poměrně zachovalým stavu.
Začali jsme v půl druhý, na sále to trochu prořídlo, ale jádro zůstalo (mám silný podezření, že některým už bylo úplně šumák, kdo vlastně hraje). Předvedli jsme naše standardní divadýlko, tentokrát dokonce v šesti, protože Fanda kalil už od rána a tak se ujal role až příliš investigativního novináře... Mydlili jsme to hodinu a půl, některý kreace byli dosti výstřední (v okamžiku, kdy hrál Míra sólo a já ležel pod nim s nohama na jeho ramenou mi nepřišlo, že jsme úplně normální...), některý tance pod podiem taky.
Balení nástrojovky bylo rychlý a účelný, vůbec jsme v tu chvíli nezáviděli zvukařům, ti museli dorazit až za světla, my jsme to se zastávkou na kafe stihtli v půl pátý (což už někteří neví...).
Zajímavej večírek to byl, čekání brutální, snad se to nám i Vám vyplatilo.

Nahoru

Líně, Lidový dům, 26. března 2011
Krásnej nově zrekonstruovanej sál s výbornou akustikou nás hodně bavil i přes mizernou návštěvu. Možná to bylo tim, že si cirkus po dvou akustických anabázích užíval kraválu, možná to bylo právě skvělou akustikou na podiu (vůbec jsme během hraní nehejbali s nastavením monitorů, což je u nás dosti zarážející jev). Každopádně, pro všechny příchozí a platící jsme to poctivě oddřeli až do čtvrt na dvě, snad to mělo nějakej efekt (u paní pořadatelky určitě). Na konci došlo k morálně alkoholovýmu rozkladu, kdy stádo černých ovcí zahnalo ty bílý do kouta... Druhej den na otázku, proč si Fanda nejde lehnout, když celou noc nespal, odpověděl Míra poměrně trefně "protože se bojí, že když usne, tak umře..."

Nahoru

Chotěšov, restaurace ND, Unplugged, 18. března 2011
Vlastně ani nevím, jestli jsem schopen nějaký svědecký výpovědi - různýma shodama došlo k setkání několika splínů a výběru velmi špatných medicín, to mělo za následek poměrně brzkou devastaci části souboru... Večírek proběhl, snad proběhl jak měl - zpívalo se, posléze i tančilo... Musím si prohlídnout fotky, abych dostal nějakou představu... Pár momentek najdete tady.
V sobotu se potom cirkus rozdělil na několik frakcí, většina pokračovala v krasojízdě, někteří i v neděli, kdy jsme se shodli, že to akusticky bylo pěkný, ale už je zase potřeba udělat pořádnej kravál.

Nahoru

Stýskaly, Unplugged, 11. března 2011
Historicky první akustický vystoupení souboru odstartovalo dopoledním stavěním okleštěnýho aparátu, to se ještě zdálo, že místa je pro všechny dost. Když jsme v podvečer dorazili a vybalili fidlátka, byl chvíli problém, jak se vůbec do hracího výklenku seskupit, Bob, kterej seděl s mixem za náma byl vyloženě nešťastnej. Potvrdili jsme hypotézu, že problémy jsou od toho, aby se řešili, všechno si nakonec nějak sedlo a krátce po sedmý jsme spustili unplugged verzi Za chvíli mě rozhoupaj.
První polovina večírku byla spíš hraním k poslechu a vepřovým lahůdkám, pak se to nějak zlomilo a všichni začali řádit - je třeba podotknout, že stýskalský publikum řádit umí. Veselá a skákací nálada pak vydržela až do závěrečných čtvrt na dvě, kdy už jsme toho měli vážně dost a odolali žádostem o další produkci. Sbalili jsme svých pár švestek, ti zodpovědnější (a střízliví) vyrazili k domovu, pár černých ovcí zůstalo na místě. Moc hezkej večírek to byl.

Nahoru

Plzeň - Utopie, 4. března 2011
Újezd u Plánice, 5. března 2011 (support Kabát revivalu)
Trochu odlehčenej dvojáček (s nástrojovkou, krátký herní časy) jsme zahájili v pátek v plzeňský Utopii. Byla to naše druhá návštěva v tomhle útulným klubu, ani tentokrát to ovšem nebyla žádná návštěvní žeň, na druhou stranu přišlo pár starých a ještě starších známých, na veselej večírek to stačilo, nehledě na to, že jsme proměnili trestný střílení a zajistili si tak jedno hodně zajímavý hraní.
Jsme trochu zhejčkaný co se monitorů týče, místní zvukař měl jednu cestu, občas jsme tápali. Někteří se to snažili vycentrovat místním nepasterizovaným pivem Pašák, to bylo sice výborný, ale nedali nám varování, kdy už konzumace přesahuje smrtelnou dávku... Končili jsme v jedenáct (zdejší úřední hodina), nebalili skoro nic, u baru pak dokončili (aspoň já) dílo zkázy - život v tu chvíli chutnal báječně... Dojezd v domácí restauraci byl vzhledem k brzký hodině návratu samozřejmostí.
Druhej den jsme po zimou zdecimovaných okreskách dorazili do Újezda, chvíli rozdejchávali přeháňku z minulýho večera, plynule to přešlo v přeháňku novou. Nazvučili jsme, tentokrát i mist Štika chvíli honil rozličný pískání, a před devátou odstartovali náš set. Předvedli jsme obvyklou šantánovou směsici, po počátečním ostychu se k nám přidalo i několik tančících, časem se hlouček ještě rozrostl. Rozdali jsme CDčka, snad to v tomhle pro nás zatím neoraným kraji přinese nějakej výsledek. Shlídli jsme první blok Kabát revivalu (standardně dobrej) a po stejných okreskách se vydali k domovu, všechno to ale skončilo zase na domácím hřišti, kde se ještě vyskytovalo pár maskovaných jedinců z právě končícího masopustu. Během krátký chvíle jsme s nima srovnali hladinu...

Nahoru

Plzeň - Merlin, 12. února 2011
Chorobama zdecimovanej a napůl pseudoefedrinem zfetovanej cirkus dorazil do Merlinu v dietní sestavě - Míra ještě srůstal po zranění z Přestavlk, přizpůsobili jsme playlist a vyjeli hrát ve čtyřech.
"Mám tě doma na videu, ještě s dlouhýma vlasama a kravatou," říkal Bob při stavění. Inu, čas letí...
Nazvučili jsme a z počátku to vůbec nevypadalo, i přes rezervačky na stolech, na nějakou návštěvní bombu, mezi půl devátou a devátou, při první sérii, to ovšem vzalo celkem rychlej obrat a z celý taškařice se vyklubal velmi příjemnej večírek se skvělou atmosférou a roztančeným parketem. Přišlo hodně známých tváří, je to dobře, poslední dobou na nás do Merlinu chodí velmi příjemný publikum.
Soubor hrál s nasazením všech sil a rezerv, o pár veselých momentů nebyla nouze, zejména při partech, který obvykle hraje Míra. Jeden kousek jsme skočili, protože jsem se, diletant, zapomněl naučit počáteční riff, zato jsme dali pár songů, který moc nehrajem. Po opusu Přirození jsme možná trochu mylně vyhlásili, že jsme brontosauři a to, co nás dřív zajímalo, už nás dneska nechává chladnýma, všechno jsme to stvrdili nadčasovou básní:
Jsem starý sešlý trilobit
těsně před rozpadem,
dřív jsem šel dobře na odbyt,
teď jenom ležím skladem.

Výživnej večírek jsme zakončili kolem půl jedný, při závěrečný reprodukovaný uspávačce Z mechu a kapradí dělaly krásný dívky v pruhovaných tričkách krásně ladný pohyby, byl to krásnej pohled... Děkujem veškerému diváctvu - pěkně jste nás i v nekompletní sestavě podrželi, užili jsme si to. V Merlinu budeme znovu v dubnu.

Včera byl Svatej Valentýn, podivnej pseudosvátek, hodně lidí oslavilo polibkem jeho mučednickou smrt... Kdysi jsme hrávali písničku se stejným názvem, vyhrabal jsem z archivu zamilovanej text...

Nahoru

Přestavlky, 29. ledna 2011
Druhej pokus v Přestavlkách (nebo v Přestavlcích...) proběhl prej o něco líp, než pokus minulej, tak alespoň pravil pořadatel. Ani tentokrát to nebyla žádná návštěvní bomba, nebylo ale ani prázdno, večírek proběhl tak, jak měl.
Já si to vlatně ani moc nepamatuju, už při odjezdu ze základny jsem měl organismus ohřátej na teplotu vyšší než malou, v průběhu zábavy se to ještě stupňovalo. Na konci jsem proto nechal aparát aparátem, skočil do nejbližšího vozidla a odebral se k domovu s konstatováním "bigbít někdy bolí". O něco později to potvrdil a korunoval Míra, kterej si při stěhování odříznul o futra kus prstu, takže pohotovost, šití a tak... Jo, bigbít někdy bolí. Do Přestavlk se asi ještě na jaře podíváme znovu.

Nahoru

Plzeň - Merlin, 15. ledna 2011
První letošní gig v Merlinu proběhl příjemně a tak, jak podobný věci proběhnout maj. Někteří obnovili pár předstartovních tradic, jiní dodržovali už zaběhnutý postupy, stavění a zvučení bylo v pohodě a bez komplikací.
Večírek se rozjel záhy po startu, tančících postupem času přibývalo, všeobecně dobrá nálada vydržela až do závěrečný jedný. Vyhlásili jsme, že všechny povolání na světě jsou důležitý, například instalatéři nás naučili těsnit, popeláři vstávat a kurtizány, ty nás naučily všechno ostatní... Zahráli jsme všem kurtizánám.
Balení bylo relativně rychlý, díky osvobození od tělocviku jsem ho sledoval z povzdálí, cesta domů pak byla trochu nestandardní - na benzínce jsme doplnili proviant, ovšem pak bylo zjištěno, že Míra zapomněl doma CD s Vítkovým kvartetem a není tedy možno vejt po cestě Pražskýho démona - napravili jsme to a právě v průběhu bujarýho zpěvu volal Bob, kterýmu se ještě podařilo navštívit restauraci, kde právě končil mysliveckej bál. Navštívili jsme ji taky, diskuze záhy nabrala lehce lascivní a určitě neveřejnej směr...
Hezkej start novýho rocku, v Merlinu budeme znovu v sobotu 12. února.

Nahoru

14.01.2011 - Včera mě pobavil článek...
...o ruským cirkusu, kde nespokojený diváci žádali vrácení vstupnýho (jeden dokonce zavolal policii), protože artisti jevili evidentní známky opilosti, padali z kol a atrakcí (někteří i několikrát během pár minut). To by měli vidět náš cirkus...
Začínáme další sezónu, v září bude Brufenu devět let, což už je v dnešní době takřka pubertální věk (všechno jde nějak rychleji...). Tak ať je tenhle rok vydařenej minimálně tak, jako byl ten minulej.
TOPlist