Archiv 2016
- 29.12.2016 - Ježíšek pro všechny
- Staňkov, 17. prosince 2016
- 04.12.2016
- Blatnice, 19. listopadu 2016
- Obora, 12. listopadu 2016
- Vstiš, 5. listopadu 2016
- Plzeň, Paparazzi, 15. října 2016
- 18.09.2016 - I další sobotu se,...
- 15.09.2016 - Sobotní Sulkov zrušen !
- Chotěšov, Pod klášterem, 10. září 2016, pouťová
- Hracholusky, Keramika, 9. září 2016
- Hracholusky, Keramika, 27. srpna 2016
- Hracholusky, Kotva, 20. srpna 2016
- Hracholusky, Keramika, 19. srpna 2016
- Hoštičky u Klatov, 13. srpna 2016
- Hracholusky, Keramika, 12. srpna 2016
- Kozolupy, městský slavnosti, 6. srpna 2016
- Hracholusky, Keramika, 5. srpna 2016
- 29.07.2016 - Co se ve zkušebně naučíš...
- Horšovský Týn, bar Cobra, 24. července 2016, pouť
- Chotěšov, hřiště, 23. července 2016, support Kabát rev.
- Březina, Březina fest, 23. července 2016
- Hracholusky, Keramika, 22. července 2016
- Hracholusky, Kotva, 21. července 2016
- Střelice, 16. července 2016
- Dobříč, 15. července 2016
- Hracholusky, Nový most, 8. července 2016
- 05.07.2016 - Obrácenej biorytmus
- Chotěšov, hřiště, 2. července 2017
- Hracholusky, Keramika, 1. července 2016
- Slatina, 18. června 2016
- Černice, 11. června 2016, pouťová
- 31.05.2016 - Teoretici hlav II
- Obora, 28. května 2016, pouťová
- 23.05.2016 - Teoretici hlav
- Blatnice, 21. května 2016
- Chotěšov, 14. května 2016
- 10.05.2016 - Oceňte si cirkus...
- 04.05.2016 - Hudební ankety...
- Hadačka, 23. dubna 2016
- Ledce, 27. března 2016, velikonoční
- Staňkov, 26. března 2016, support Kabát revivalu Plzeň
- Černice, U Koblížka, 25. března 2016, akusticky
- 21.03.2016 - Konečně rozbalíme šapitó
- 03.03.2016 - Volejte hurá a tři dny se radujte
- 16.02.2016 - Další špatný zprávy - Blatnice zrušeny
- 08.02.2016 - Špatný zprávy
- 11.01.2016 - Raději s kočkou nebo kočičkou


29.12.2016 - Ježíšek pro všechny
I když ve zprávách vyhrožujou sibiřskými mrazy, pořádně se zkoulovat je zatím možný akorát v hospodě. Tři dny před tím štědrým jsme odeslali na e-mail dárek všem, kteří vyvinuli alespoň minimální snahu a napsali si o něj. Pro všechny lenochy teď zveřejňujem poslanej materiál - novej song ve dvou odlišných verzích:
BRUFEN - Vánoční, elektrická verze (mp3, 256 kbs)
BRUFEN - Vánoční, akustická verze (mp3, 256 kbs)
Elektrická verze prodělala oproti tý poslaný remix, za poslech tedy stojí i těm, kteří se naším vánočním vtípkem kochají už víc jak týden.
Rok 2016 byl pro náš cirkus poměrně vydařenej, což je hlavně zásluha Vás, kteří jste zastávky našeho šapitó navštívili. Na podium jsme se vydrápali celkem dvaatřicetkrát, v drtivý většině to byly povedený večírky. Zachovejte nám přízeň i v roce příštím, bez Vás jsme totiž jenom parta chlápků, který v dodávce převážej kytary sem a tam... Díky.

Nahoru

Staňkov, 17. prosince 2016
Večírek ve Staňkově nakonec neproběhl. Dorazili jsme, postavili a nazvučili. A pak jsme čekali, ovšem publikum se nedostavilo, a to ani v minimálním počtu. Spáchali jsme tedy opět rozborku aparátu a vyrazili na základnu. Nabytej čas jsme využili, obrazně řečeno, k balení dárku, kterej příští týden rozešlem na e-mail všem, kteří si o něj napsali (ještě máte možnost se k zasílacímu seznamu připojit, viz. článek níže).
Na poslední štaci letošního roku jsme tedy zahráli jednu píseň coby zvukovku - doufáme, že to není nějakej precedens pro rok příští...


Nahoru

04.12.2016
Dnes ráno zemřel Radim Hladík, fenomenální muzikant. Měl jsem to štěstí vidět ho hrát, měl jsem to štěstí poklábosit s ním poté v zákulisí - byl to nejen kytarista světový úrovně, ale i skromnej a hodnej člověk. Čest jeho památce.
Pouštím si Čajovnu a je mi trochu divně...

Nahoru

Blatnice, 19. listopadu 2016

V Blatnicích jsme byli naposledy v květnu. Na přelomu jara a léta to žádnej diváckej rekord nebyl, trochu jsme se obávali stejnýho scénáře, naštěstí bylo tohle očekávání lichý, sešlo se to moc hezky. Právě na jarním gigu byl ještě Véna Fišer v tanenčím reji, teď už sedává za světelným pultem - vlastně to tak kromě mě, brontosaura pamatujícího založení cirkusu, mají v souboru skoro všichni.
Náš spolek lidovýho umění zaútočil po dvou oslabených víkendech v plný síle, Vašek (jo, máme v kapele dva Václavy stejnýho jména i příjmení, je v tom trochu bordel) pověsil basu na čerstvě srostlou klíční kost, po dobu absence na ni hrát nezapomněl. Večírek chytil záhy ten správnej spád a směr, bylo všechno, co má na podobný taškařici bejt. Na baru nebyli připravení na náš abstinenčně kultivovanej projev, birell došel v průběhu třetí série, při pohledu do publika jsem ale usoudil, že jsme byli jediní, kdo tuhle surovinu během večera používal... Z připravenýho playlistu jsme spotřebovali všechny songy beze zbytku, hezkou zábavku jsme ukončili chvíli před jednou. Zničení na sále bylo u některých diváků totální, k odchodu domů potřebovali vydatnou asistenci. Cirkus odjížděl po druhý hodině, ve výčepu to ještě žilo. Mistr se tentokrát probral z pobigbítovýho komatu o něco později, fotky ale přeposlal. Moc pěknej mejdan.

Nahoru

Obora, 12. listopadu 2016
Už cesta do Obory byla dosti veselá - nejdřív nás chtěl Mistr odvézt do úplně jinýho kulturáku, když jsme mu s Ondrou pracně vysvětlili, kam že to vlastně jedeme hudlat, několikrát obkroužil plzeňskej kruháč nemoha se rozhodnout, kterým výjezdem se vydat. Kdybychom cestě nevěnovali pozornost, kdoví, kde bychom skončili. Inu, stařecká senilita...
Kulturák v Oboře už známe, je velkej a rozlehlej, i slušná návštěva se v něm trochu ztrácí. Naštěstí to publikum vzalo za správnej konec a hned od druhýho songu atakovalo parket, což pak vydrželo až do konce. Oproti minulýmu týdnu jsme už byli na oslabení trochu připraveni a veselých momentů výrazně ubylo, nezmizely však úplně, o největší perlu jsme se kolektivně postarali v jednom z pomalých opusů, kterej Bohy napálil v asi dvojnásobným tempu, k tomu ještě Mistr neopatrnou manipulací se svou tělesnou schránkou rozladil Ondrovi kytaru.
"Ukonči to," snažil jsem se překřičet podiovej kravál směrem k Bohymu.
"Já myslel, že voláš dohrajem to," říkal mi Bohy o pauze.
Každopádně, už dlouho jsme nevyrobili podobnou komedii, naštěstí byla poměrně ojedinělá.
Další příjemnou změnou oproti minulýmu týdnu byla jistá kultivovanost publika. Ač to na parketu v podstatě od začátku hezky jelo, kapela hrála v suchu, večírek byl prost jakýchkoli šarvátek. Změna nepříjemná, tedy v porovnání s minulými působeními v oborským kulturáku, byla cedulka s přeškrtnutou cigaretou, která v pravidelných intervalech vyháněla soubor i velkou část publika na mráz. Neuděláme nic, tenhle trend sledujem čím dál častěji, musíme tedy pro naše zlozvyky trpět. Fanda to ještě před zábavou celkem lakonicky shrnul dotazem "A co pivo? Pivo se tu pít smí?"
Moc hezkou zábavku jsme zakončili chvíli po jedný hodině, bylo klasický "nemůžou", vážně už jsme nemohli. Někdy kolem čtvrtý ráno jsem si to všechno přehrál na terase při poslední cigaretě a pak konečně vytuhnul. Péťa Rejthar pořídil momentky, a že bylo co fotit. Ač Mistr hlásil po cestě domů minimálně čtyři smrtelný choroby, který na něj lezou, probral se a fotky přeposlal, najdete je tady. Parádní večírek to byl.

Nahoru


Vstiš, 5. listopadu 2016

Jsme už asi vážně soubor vetchých stařečků, zdravotní smůla nás letos pronásleduje velmi zdatně - hodinu a půl před odjezdem do Vstiše volal Vašek, že místo na sraz jede na rentgen, podezření na porouchanou klíční kost se později potvrdilo. Zrušených akcí už bylo dost, rozhodli jsme se tedy večírek odehrát ve čtyřech. S Ondrou jsme ještě před nakládaním aparátu upravili playlist, já oprášil basu, na kterou jsem bigbít odehrál naposled před cca devíti lety, a vyrazili jsme.
Na akci uzavírající motokrosovou sezonu jsme nebyli poprvý, tenhle rok proběhlo stavění a vyhlašování vítězů poměrně hladce, před půl devátou jsme náš dietní program spustili. Je jasný, že chvílema to byla o něco větší improvizace než obvykle, myslím ale, že jsme tím všichni probruslili poměrně zdárně. Ve Vstiši se našlo nějak víc tanečníků, který si pletli podium s odkládací plochou, a ač se technika snažila působit výchovně, sklenic na okraji hracího prostoru přibývalo. Byla tedy jen otázka času, kdy nám někdo některej škopek vyleje do aparátu, což odnesla na konci třetí série část mistrova werku. Při čtvrtým a závěrečným bloku už podium vypadalo vážně jako brouzdaliště, několikrát jsem se dostal do slušnýho smyku, takže pro příště - myslíme to vážně, nestavte cokoli vylitelnýho na podium.
Zábavka měla správnej říz a spád, od druhýho bloku žil parket naplno, vydrželo to až do konce chvíli před jednou. Balení pivem nasáklých kabelů bylo z kategorie rekordních, po druhý hodině jsme na základně vykládali. Vzhledem k okolnostem to byl nadmíru podařenej večírek. Péťa Rejthar nacvakal spoustu fotek, který mejdan zdařile dokumentujou - mrkněte.
Příští týden jedeme do Obory. Je jasný, že štíplá klíční kost není chřipka, takže se nedá počítat s Václavovou účastí, zkusíme se na to ale o něco víc připravit a některý party trochu vyladit. Jen se trochu bojím, aby z prořídlých řad neubyl ještě někdo další, to už by vážně nešlo. Bylo by asi docela komický, kdyby stál Mistr na podiu sám a doprovázel se na vozembouch. On sice pořád tvrdí, jak je nemocnej a že v podstatě umírá, všichni ale dobře víme, že z nás vydrží nejdéle...
Těšíme se.

Nahoru

Plzeň, Paparazzi, 15. října 2016

V Paparazzi jsme byli poprvý. Trochu nás zaskočil instalovanej zvukovej systém, na kterej jsme napíchli náš mix - bedny vykrývají prostor tanečního plácku, umístěný jsou proti sobě, takže zatímco v místě, kde jsme hráli, to byl až přílišnej kravál, do části s barem a sezením se dostávalo jen lehký ševelení. Návštěva byla spíš tristní, během večera se to mírně vylepšilo, nejvíc v momentě, kdy už jsme stěhovali bedny z klubu ven (nutno ovšem říct, že tahle část publika asi nešla na bigbít). Soubor hrál po dlouhý pauze docela jistě, přestávka nebyla příliš znát. Bohymu v druhý sérii praskla pružina na šlapce, v nouzovým režimu seděl za bicí soupravou poněkud nakřivo, sám to definoval jako posazení "ženský na koni". Ve zkráceným formátu jsme večírek ukončili před půlnocí, zatímco jsme balili, s jukeboxu řval Lunetic. My, uvědomělí a staří, jsme zamířili k domovu, souborový mládí vyrazilo vstříc dalším lákadlům nočního města. Nějaký fotky jsme pořídili, najdete je tady.

Nahoru

18.09.2016 - I další sobotu se,...
...bohužel, na zábavce neuvidíme. Ač jsme se snažili dostat soubor do hratelnýho stavu, není v našich silách v tak krátkým časovým horizontu nahradit Ondrovy party. Velmi se omlouváme a doufáme, že situaci pochopíte - bigbít není fotbal, nemá střídačku. S pořadateli z Obory, kde jsme měli v sobotu hrát, zkusíme najít náhradní termín.
V klasice Vizionář divadla Járy Cimrmana věští pan Hlavsa z rozpálený pece. Poslední dobou si říkám, že bych patrně mohl věštit prostřednictvím blogu o Máničkách - když jsem dal zhruba v polovině srpna na blog článek o potížistech na bigbítu, hned další zábavu se to popralo, když jsem ve středu vyvěsil článek o zdravotních komplikacích Mániček, Ondra si ve čtvrtek roztrhl ruku... Přemýšlím, že by mohl další článek bejt o tom, jak na zábavu přišlo osm set lidí, vypili cisternu piva, nepoprali se, Brufen prohlásili za svatej a vykoupili všechny cédéčka, který s sebou vozíme... Myslíte, že to bude fungovat ?...

Nahoru


15.09.2016 - Sobotní Sulkov zrušen !
Nemáme z toho radost a neděláme to rádi, ovšem sobotní zábavku na sulkovský Spartě nejsme schopni odehrát - Ondra si dneska v práci poranil ruku, skončilo to šitím a nějakej čas i herní absencí. Omlouváme se pořadateli i všem potencionálním divákům. O vývoji situace budem informovat.

Nahoru


Chotěšov, Pod klášterem, 10. září 2016, pouťová
Pouťová zábavka v restauraci Pod klášterem je pro nás už tradiční štace a jak se ukázalo i štace zavedená. Letos to byla šestá repríza, jako vždycky nás podrželo počasí a jako vždycky se to moc pěkně sešlo. Odstartovali jsme chvíli po sedmý, během prvního bloku publikum stále ještě mohutnělo, s příchodem tmy se pak začal plnit i taneční parket. Soubor hrál po páteční veřejný zkoušce poměrně jistě, počet bílých míst jsme eliminovali na minimum. Veselý běsnění na parketu strhlo i našeho Mistra, což se mu před koncem třetí série skoro vymstilo, nakonec to ale jeho chatrná tělesná schránka vydržela (nejhorší je, když vám hypochondr řekne, že mu nic není - to už jde do tuhýho, neboť zapomněl na všechny vymyšlený neduhy). Skvělou tancovačku jsme ukončili pár minut před půlnocí. Byl to skutečně povedenej mejdan, Péťa Rejthar to zachytil na spoustě akčních momentek.
Astronomický léto ještě neskončilo, náš cirkus už ale po létě má - Pod klášterem to bylo poslední letošní venkovní hraní. Lepší ukončení sezony parketů jsme si nemohli přát, děkujem (ostatně děkujem i za celý léto, bylo to dobrý a výživný). Hned příští víkend se vracíme do sálů, začínáme na sulkovský Spartě.

Nahoru

Hracholusky, Keramika, 9. září 2016
Soukromá akce má skoro vždycky jinej průběh než klasická zábavka - kapela hraje roli jakýsi kulisy, na kterou si přítomní během popíjení občas vzpomenou. Začátek nám posunuli na devátou, až do závěrečný jedný jsme pak hráli buď pro obsluhu, nebo pro zhruba deset tanečníků, kteří po několika písních parket zase vyklidili. Výjimku tvořila poslední série, po jejím konci bylo tradiční "ještě jednu", což jsme tentokrát nevyslyšeli, zabalili fidlátka a vydali se k domovu. Mám na podobných večírcích pocit, že by funkci splnilo zesílený rádio, ovšem bigbítovej cirkus je sdružení prostituční, proto za mrzkej peníz jede hrát téměř kamkoli. Několik snímků najdete tady.
Dneska pouťová v Chotěšově Pod klášterem, výkop je v 19.00. Žádná uzavřená společnost, kdo přijde, ten jede s náma. Těšíme se.


Hracholusky, Keramika, 27. srpna 2016
Na Keramice jsme letos byli po šestý, stejně jako všechny minulý to byl i tentokrát vypečenej večírek. Trochu nešťastná organizace velela ke kompletním přestavbám PA každý kapely, nabralo to skluz hned po úvodním vystoupení Víly Análky - ke stavění jsme se dostali v půl šestý, během čtyřiceti minut to všechno zadrátovali a hned spustili. I v doznívajícím vedru naše preludia nějaký tanečníky přilákala, jejich počet se s padajícím šerem přímou úměrou zvyšoval. Zkrácenej hrací čas jsme využili beze zbytku a natlačili do něj zhruba pětatřicet songů, přesně v půl devátý jsme náš gig ukončili a během rekordních dvaceti minut celej aparát sbalili a odnosili z podia. Když jsme odjížděli, Louis Cypher, kterej večer uzavíral, stále tahal kabely. Doma jsem byl z bigbítu neobvykle brzo, u kafe jsem pak z terasy poslouchal Extra Band z chotěšovskýho fotbaláku. Byl to pěknej mejdan, Péťa Rejthar pořídil momentky.
Další víkend máme volnej, pak se na Keramiku vrátíme v rámci soukromý akce a druhej den, v sobotu 10. září, zakončíme vydařený léto pouťovou v Chotěšově. Těšíme se.



Hracholusky, Kotva, 20. srpna 2016
O den později jsme vyrazili na druhou stranu přehradní nádrže. Vašek vyřešil opravu stávkující basy ze včerejšího večera koupí nový. Zábavka měla slušně našlápnuto, bohužel lidská blbost má kumulativní účinek, s počtem jedinců neroste úměrou přímou, ale exponenciálně. Cirkus už brázdí zábavy poměrně dlouho, aby poznal, kdy a od koho budou problémy, na Kotvě to bylo celkem jasný a otázkou bylo pouze, kdy sukovice spustí, část publika to vyhodnotila stejně a tancovačku opustila. Během první série to odnesly sklenice, během druhý už lítaly vzduchem, ve třetím bloku se situace stala neúnosnou, ohlásili jsme konec. Nastoupila pořadatelem povolaná garda, padaly rány, přijela sanitka a policie. Když se situace uklidnila, z času zábavce vyměřenýho zbývalo půl hodiny, za asistence majáků bezpečnostních složek jsme do ní natěsnali maximum opusů ze zbývajícího playlistu. Shodou okolností jsem v týdnu dával na blog o Máničkách článek o nebezpečných skupinách publika, netušil jsem, že to hned o víkendu uvidím v přímým přenosu... Technika pořídila ještě před bitvou nějaký obrázky.
Bigbít je jednou z mých životních lásek, hraju už víc jak patnáct let a v různých formacích jsem na podium lezl víc jak tisíckrát - je jenom málo okamžiků, kdy mě bigbít nebaví, tohle byl jeden z nich. Jsme zábavová kapela, alespoň u mne pojem zábava silně koliduje s jakoukoli agresí a doufám, že to tak vnímá i většina z těch, kteří se našich produkcí účastní. Rozbít někomu z plezíru hlavu není důkazem odvahy, nýbrž projevem absence inteligentních argumentů (a vlastně inteligence obecně).
Tradiční štaci na konec prázdnin u bistra na Novým mostě paní pořadatelka zrušila, hospodu zavřela. Příští víkend tak vyrážíme pouze v sobotu na Keramiku, kde spolu s náma zadujou Víla Análka a Louis Cypher. Náš cirkus má hrací čas 17:00 až 21:00, doražte včas na podvečerní bigbítek. Těšíme se.

Nahoru

Hracholusky, Keramika, 19. srpna 2016
Zábavka na Keramice se pěkně vyvinula, nahrálo tomu příjemný klima a taky tma, která se na sklonku srpna dostavuje dřív než na začátku léta. Za světla tančily hlavně ratolesti, který mají výhodu bezprostřednosti a nemusí čekat na odvahu dodanou posilujícími prostředky. S houstnoucím šerem zahustil se i taneční rej, z podia to byl moc pěknej pohled. Soubor, ač v neustálým provozu, vzpomínal v některých opusech na správný hmaty a údery, občasně marně, publikum bylo ovšem tolerantní a neúnavný. Hezkej večírek jsme ukončili na minutu přesně o policejní půlnoci. Bohy stihl ještě před balením aplikovat zelenou raketu, motání kabelů pak bylo z kategorie hodně veselých. Ovlivněnej bubeníček nosil bedny téměř tryskem, navrhli jsme tedy, že ho v rámci zrychlení úklidu podia budeme zhulovat po každý zábavě... Pěknej mejdan, technika pořídila nějaký obrázky.
S cirkusem se na týhle štaci rozloučil Karel Pour, jehož nová podnikatelská aktivita koliduje s víkendovým trdlováním po bigbítech. Děkujem za tři roky obětavý práce a přejem, ať se daří.
Za světlama se tedy už na Keramice objevila nová akvizice, Václav Fišer - jo, máme teď aktuálně v kapele dva artisty stejnýho jména (jsem zvědav, jak si s tím poradí Bohy po požití...). Vašek si vedl skvěle, bylo až k nevíře, že svítí poprvý.
Dneska jedeme na Kotvu, večírek začíná úderem osmý a končí v půlce půlnoci, těšíme se.


Hoštičky u Klatov, 13. srpna 2016
Na Šumavě bylo krásně. Podobných parketů, jako je ten v Hoštičkách, v našem kraji moc nemáme (většinou se hraje z náklaďáku), je to škoda. Hrací budka měla výbornou akustiku, zvuk na podiu jsme při zvukovce vymazlili, bylo to jak v pokojíčku.
Pokud bysme začínali v plánovaných šest, nebylo by v podstatě pro koho hrát, začátek se posunul na sedmou, i tak se licitovalo, jestli se hrát vůbec bude, návštěva skutečně nebyla z největších. Hodina prostoje nadělala v řadách cirkusu něco škod, životospráva během ní utrpěla... Až během druhý série se pořadatel rozhodl, že to dohrajem celý, docela nás to potěšilo - publikum v Hoštičkách sice nepatřilo k nejpočetnějším, šlo do toho ale s náma a zábavka to byla nakonec hezká a příjemná. Ukázal se Mazlík, ze samý radosti, že nás vidí, přepálil začátek a skončil s hlavou na stole už o druhý pauze.
Ve čtvrtý sérii už bylo krapet poznat, která část souboru povolila stavidla a která abstinuje, do závěrečných čtvrt na dvanáct jsme to ale nějak dokouleli (nejvíc rušivým elementem byl sršeň neuvěřitelný velikosti, kterej se vytrvale proháněl podiem a dával jasně najevo, že on fandí jiným žánrům). Luboš vynalezl novej pojem pro omámení zakázaným lupením (nevím, proč při tom koukal na Bohyho), označení "zžertovanej" se ihned ujalo.
Občas říkáme, že u publika nezáleží tolik na kvantitě jako na kvalitě - publikum v Hoštičkách splnilo tuhle tezi beze zbytku, velmi jsme se pobavili. Technika oslabená o svatby se účastnícího Péťu Rejthara pořídila pár snímků. Opakování patrně bude, snad náš včerejší výkon přitáhne větší dav (pochvaly jsme se během večera dočkali hned několikrát, svědčí to buď o slušný míře tolerance nebo zničení větším než u artistů).
Příští víkend začínáme Tour de Přehrada, kdy se během dvou týdnů z okolí Hracholusek nehneme. V pátek tradičně na Keramice, těšíme se. Volte Brufen.

Nahoru


Hracholusky, Keramika, 12. srpna 2016
Od rána byla docela zima (Ondřej to definuje že je jak v ruským pornu), měřitelé atmosférických tlaků hlásili déšť. Bohy volal už odpoledne:
"Koukal jsi na radar? Bude pršet..."
"Já vim."
"Co s tim?"
"Nic..."
Po cestě na Keramiku jsme trochu propadali chmurám a dohadovali se, zdali vůbec někdo na zábavu v takový morně přijde. Zatímco jsme v jemným mrholení stavěli, debatovali jsme o krásách exotických žen, Ondřej vymyslel novej stát, Mulatsko...
Obavy o návštěvu rozptýlila hned první série - publikum ubytovaný v kempu doplnily výjezdní skupiny z Obory, Blatnic a Plzně, vyklubala se z toho docela pěkná taškařice. Soubor hrál trochu zmrzle, nachlazení se projevilo hlavně na křiklounech cirkusu, některý zpěvový linky se ubíraly zcela jiným směrem, než byl původní skladatelův záměr.
Hezkou zábavku jsme ukončili přesně o policejní půlnoci, z připravenýho playlistu jsme spotřebovali skoro všechny songy. Možná to byl jen dojem, ale na konci už zdaleka nebyla taková zima jako při příjezdu. Luboš mě vysadil doma po půl druhý, rozhodl jsem se ještě sledovat olympijskej tenis, z třetího setu si ale pamatuju jenom začátek... Fajn večírek, technika pořídila nějaký obrázky.
Dneska jedem do Hoštiček u Klatov, vyrážíme už brzy odpoledne, hraje se od šesti. Ondra to má přes kopec, včera přemýšlel, jestli se na místo vydá pěšky nebo na kole, každopádně se ale zavázal, že až dorazíme, bude mít v sobě minimálně dva kousky a nějaký vepřový... Už teď to vypadá, že počasí bude příjemnější než včera, těšíme se na podvečerní bigbítek.



Kozolupy, městský slavnosti, 6. srpna 2016
Na oslavu 830 let obce Kozolupy jsme dorazili v osm, právě hrál Michal Tučný revival, kde působí Rosťa a Míra, kteří s náma strávili spoustu roků v Brufenu, a taky Míra Bílý, plzeňská bubenická legenda, se kterým jsem hrál v The Wrongs. Songy, který prezentovali, znají snad všichni z hospody nebo od táboráku, s Bohym jsme si některý kusy zanotovali. Hrálo jim to velmi dobře.
V devět jsme postavili nástrojovku, ovšem zvučení bylo neskutečně dlouhý a zmatený, ohňostroj, kterej měl bejt v průběhu našeho soustružení, proběhl ještě před nazvučením, pokračovali jsme po něm a nakonec to dali nějak dohromady, přes počáteční problémy a zmatek v odposlechových cestách vykouzil zvukař posléze dobrej zvuk na podiu i pod ním. Několik nedočkavců na nás hulákalo, ať už se na to vyserem a konečně hrajem - chápu, že program nabral skluz, ale pokud si kapela nenastaví alespoň trochu snesitelnou podiovou kulisu, hrát prostě nemůže nebo je celý vystoupení jedno velký trápení.
Většina publika byla na akci už během dne, když jsme spustili, na nic se nemuselo čekat, všechno bylo hned, bylo to pěkný a vydatný, nekultura přišla okamžitě. Dvakrát jsme rozehranej song přerušili, samozřejmě se našel blb, kterej se rozhodl vysápat se na podium i přes přítomný zábrany - v deliriu, kde se zrovna nacházel, nedokázal pobrat, že pro jeho snažení nemáme pochopení (a argument, že je velitel hasičů, nám přišel trochu zcestnej). Kvůli skluzu jsme trochu zredukovali playlist a téměř vypustili pauzy, ty jsme zařadili jen na nutný zbavení se spotřebovaných tekutin. Vyměřenej čas, tedy do půl druhý, jsme využili na minutu přesně. Rozjetý publikum by pařilo do rána, neodolali jsme a "ještě jednu" vyslyšeli.
Byla to parádní zábavka, skvěle jsme se pobavili a vážně si to v Kozolupech užili - děkujem za pozvání, rádi se vrátíme. Péťa Rejthar měl celou plejádu objektů ke zvěčnění, pořídil spoustu akčních snímků. A taky jsme dostali placky...

Příští víkend jedeme v pátek, už tradičně, na Keramiku (kde bysme mohli pronajmout bungalov a kvůli četnosti srpnovýho hraní tam v podstatě přebejvat), v sobotu pak do Hoštiček u Klatov, kde už jsme v minulosti předskakovali Kabát revivalu, tam začínáme už v 18.00. Těšíme se, volte Brufen.

Nahoru

Hracholusky, Keramika, 5. srpna 2016
Od rána pršelo a i když déšť během dne ustoupil, relativní zima zůstala a během večera ještě více přidala na intenzitě. Večírek byl vlažnej, parket se trochu zaplnil až na třetí sérii, do tý doby zachraňovaly taneční morálku hlavně ratolesti. Cirkus hrál po jednovíkendový pauze natěšeně, dril posledního hracího session se projevil kladně, bílých míst v jednotlivých partech bylo minimum. Trochu zimomřivou taškařici jsme ukončili o policejní půlnoci. Pan pořadatel nám sdělil, že pro nás přichystal spoustu dívek, všechny je prý označil svítícími růžky - Bohy po týhle informaci trochu pookřál, při balení bubnů pak zklamaně sledoval, jak růžky jedny po druhých zhasínají...
Soubor se pobavil velmi, technika oslabená o Petra Rejthara pořídila nějaký obrázky. Příjemná zábavka.
Dneska večer jedem na městský slavnosti do Kozolup. Program tam probíhá už od odpoledne (báječný chlapi budou pět o báječných ženských, medvídcích a toulavých cestách), my pak budeme tou pověstnou tečkou. Odjíždíme až před osmou večerní, před několika lety bysme se před podobným kšeftem patrně ožrali, dneska to dává prostor ke spolykání více léků... Těšíme se.


29.07.2016 - Co se ve zkušebně naučíš...
...na podiu jako bys našel, dalo by se parafrázovat známý heslo. Sice by se nabízelo, že po minulým brutálním víkendu využijem ten následující volnej k válení se, krom zkoušky jsme si ale ještě vymysleli výměnu zkušebny a skladu aparátu. Přes týden proběhly práce úklidový a stěhovací (bejt majitelem zkušebny má mnoho výhod, při podobný renovaci se všechny promění v nevýhody), dneska jsme to s Lubošem celý spájeli, zapojili a zprovoznili. Kdyby Vás tedy zajímalo, kde dáváme chatrnej základ naší podiový improvizaci, pár fotek najdete tady.
Příští víkend Keramika a Kozolupy, těšíme se.

Horšovský Týn, bar Cobra, 24. července 2016, pouť
Poslední gig likvidačního víkendu začal přívalovým deštěm, kterej jsme potkali už po cestě a kterej proměnil příkopy u silnice na Domažlice ve slušný říčky. Na místě už nepršelo a i když déšť během zábavky přišel, nebylo to nic dramatickýho.
Nedělní pouťový odpoledne bylo unavený - celkem četný publikum vytrvale sedělo pod stanem a bralo naše snažení jako kulisu k popíjení. Cirkus sáhl do posledních rezerv, na výkonu to snad nebylo příliš znát, subjektivně ale můžu říct, že už mi tělo chvílema vypínalo - zapomněl jsem akordy do několika léta hraných opusů a občas jsem se přistihl v momentě, kdy mozek sice vydal pokyn k úkonu, ruce ho ale neprovedly... Taneční rej propuknul až v poslední sérii, to nás drobet nakoplo a nakonec jsme si i tenhle mejdan užili. Poslední kilo jsme dali pár minut po desátý, z parketu samozřejmě bylo "Nemůžou", už jsme ale vážně nemohli. Zabalili jsme, spocívali výborný klobásky a vyrazili vyložit aparát. Doma jsem do sebe vylil další kafe a ve sprše se snažil celou tuhle anabázi ze sebe aspoň trochu smejt. Bylo to fajn. Fotky z Horšáku najdete tady, foťák přestal ostřit zhruba hodinu před koncem, hlavní taškařici tedy zaznamenanou nemáme.
Máme za sebou asi nejbrutálnější víkend v historii souboru. Odehráli jsme kolem dvěstědvaceti opusů (počítám samozřejmě i opakování těch, který byly ve více playlistech), čistej hrací čas byl okolo čtrnácti hodin. Spotřebovali jsme několik bas Birellu, spoustu kafe a energetických drinků, taky zhruba půl milionu cigaret. Bylo to hezký, bylo toho dost - víme, že to zvládnem přežít, příště ale zkusíme termíny uladit trochu líp. Každopádně, další víkend máme zasloužený volno (i když, nihilisticky jsme svolali zkoušku), první víkend v srpnu pak tradiční Keramika a městský slavnosti v Kozolupech, těšíme se. Děkujem všem, který náš cirkus po čas víkendu právě prožitýho podpořili.

Nahoru


Chotěšov, hřiště, 23. července 2016, support Kabát rev.
Po přejezdu z Březiny nám zbyly dvě hodiny volna. Jak je trávili ostatní artisti přesně nevím, já jsem si lehl na otoman, popíjel kafe a poslouchal ticho.
Na chotěšovským fotbaláku zvučil Fanda Vítek, Bohyho kopák mu nadělal spoustu problémů, dunění se valilo celým podiem, chvílema nám dost ztěžovalo orientaci v jednotlivých opusech, což je pro kapelu, která vlastně nikdy neví, jak jednotlivý songy zahraje, trochu problém. Projevila se únava, kousli jsme to ale statečně a připraveným playlistem probruslili bez větších zádrhelů. Měl jsem na tomhle bigbítu obě ratolesti, mladší dcera byla v dva a půl letech poprvý - výchovu k nekultuře je třeba zahájit od útlýho mládí (jen doufám, že náš web nesledujou pracovnice sociálky). Úděl supportu je vždycky stejnej - publikum se rozjede tři songy před koncem, z podia se nechce, v Chotěšově to bylo stejný. Ani jsme nečekali na hlavní program, naházeli jsme věci do dodávky a odjeli popadat do kanafasu. I tohle byl příjemnej gig, Péťa Rejthar pořídil fotky.
Dneska zakončujem likvidační víkend v Horšáku na pouti. Bude to peklo peklíčko, teploměry už teď ukazujou, že obvyklej hic tamního podia nás sejme i dneska. Spekulovat o hlasových dispozicích je zhola zbytečný, jak říkaj čutálisti, bude to na morál. Snad přežijem.

Nahoru


Březina, Březina fest, 23. července 2016
V Březině to byla moc pěkně zorganizovaná akce - spousta příjemných a ochotných pořadatelů, všechno šlapalo. Zatímco jsme vybalovali fidlátka v přípravným stanu, na podiu řádili The Roadkill - v klasickým obsazení bicí, basa a kytara nadělali spoustu parády, moc se nám to líbilo. Na bandlistu byly samý tvrdší party, náš cirkus působil po boku těchhle smeček jako popík, zařadili jsme do playlistu tedy ty nejbrutálnější songy, který se nám podařilo vytvořit. Náš set jsme si užili, pár kladných reakcí přišlo i od zatím nezahřátýho publika. Soubor se vyvaroval výraznějších přehmatů, jen Mistr zařadil do závěrečný Káry humornou vložku, na který dokázal trvat i přes odpor zbytku tělesa - inu, nezkrotná individualita... Fanda, kterej s náma vyrazil coby technika, nejdřív upravil zpěvy a pak pořídil pár snímků. Bylo to fajn, velmi se nám v Březině líbilo a pokud přijde pozvání, rádi se vrátíme.

Nahoru

Hracholusky, Keramika, 22. července 2016
Na Keramice jsme stavěli v dozvucích odpoledního horka, vyklubal se z toho pěknej a teplej večer. Taneční parket byl dlouho téměř prázdnej, výjimku tvořily pouze neúnavný a věrný fanynky, stejně jako večer minulej - už jsem o týhle formě masochismu psal, je nám velice sympatická. I techniku klima poněkud zmohlo, Fanda valnou část první série prospal, probudil ho až Bohyho nevydařenej přechod v posledním songu úvodního bloku. Vyvinuli jsme tedy teorii, že pokud Fanda za mixem spí, hrajem dobře...
S tmou pominulo horko a padly zábrany, rej na plácku pod náma zhoustnul a vydržel až do půlnoci, což je na Keramice policejní hodina. Pár individuí nepobralo, že to s koncem myslíme vážně, po marným "Nemůžou" se začali sápat na podium a po mikrofonu, což rozlítilo jak Karla, tak našeho Mistra, kterej je jinak člověkem velmi rozvážným a klidným (do momentu, než ho někdo nasere). Skončilo to bez inzultace, byli jsme označeni za nadutý celebrity, s čímž tak úplně nesouhlasím, je pouze potřeba nezaměňovat náš cirkus s kývacím plyšovým psíkem. Dlužno podotknout, že se při balení dostavil zástupce oné smečky a spáchal celkem kultivovanou omluvu, takže nakonec všechno dobrý.
Byl to správnej bigbítovej večírek se vším, co k tomu patří. Někteří diváci, zmoženi atmosférou, leželi bezvládně na trávníku ještě v době našeho odjezdu, krásky z výčepu sbíraly rozbitý sklo, ti co mohli chodit, vydali se vrávoravým krokem hledat svoji chatku. Po cestě domů jsme s Lubošem debatovali, jak to bude vypadat, až dorostou patřičnýmu věku všechny slečny, který dneska na parketech vídáme a kterým je deset až dvanáct let - shodli jsme se, že bysme v tý době ještě chtěli v kapele bejt... Taky jsme řešili, jakej chemickej postup zvolíme pro reinkarnaci hlasových ústrojí, každej jsme se rozhodli jít na to jinak. Velmi jsme se pobavili, fotky najdete tady.
Teď, v sobotu před polednem, když se snažím pro potřeby webu zrekonstruovat včerejší večer, piju třetí kafe a jemně zkouším, co ty dva mejdany udělaly s hlasivkama - ona to není žádná sláva ani v neporušeným stavu, dneska se mi zdá, že mi do krku někdo hodil špinavou bombu. Před chvílí jsem mluvil s Mistrem, ten si celkem chválil, jak chemie pomohla, můj postup byl tedy postupem špatným.
Každopádně, za chvíli odjíždíme směrem na Rokycany, z Březina festu se pak vrátíme na domácí fotbalák předskočit Kabát revivalu. Držte nám palce a už tradičně volte Brufen.

Nahoru


Hracholusky, Kotva, 21. července 2016
Likvidační část letošního léta jsme zahájili na Kotvě. I ve čtvrtek se to hezky sešlo, první tanečnice vyrazily na parket hned s prvním tónem Zejtra mě možná, už v podstatě tradičního otvíráku. Taneční rej zhoustnul s příchodem tmy, ti nejmladší postupem času usínali v náručí rodičů. Vyměřenej čas jsme využili, připravenej playlist jsme spotřebovali beze zbytku. Je zajímavý, že se občas objevujou chyby v opusech, který hrajem už patnáct let - hned v druhým songu Ráj, kterej jsme natočili na první demo a o něco později i na desku 2013, jsem zařadil do sloky zcela nesmyslnej akord - opakování nebude úplně vždycky matka moudrosti. Po letech jsem potkal spolužačky ze základky, o pauze jsme si standardně postěžovali na nezastavitelnost času a jeho následků a sečetli ratolesti, milý setkání.
Hezkou zábavičku jsme ukončili v půl dvanáctý, což je na Kotvě policejní hodina. Zatímco jsme balili a nosili, někteří diváci ještě dolovali z jukeboxu dechovky, někteří rozvíjeli čerstvě započatou lásku, někteří pak dali průchod únavě z večírku a usnuli na stolech.
Hezká taškařice, je to vidět i z pořízených fotek.
Dneska pokračujeme na druhý straně přehradní nádrže v kempu Keramika. Už včera při tahání beden jsem zaznamenal první stížnosti na únavu, ráno jsem se pak pokoušel dát dohromady pocuchaný hlasivky...

Bude to ještě dlouhej víkend, tak volte Brufen.

Střelice, 16. července 2016
I ve Střelicích jsme byli poprvý. Už jsem tady na webu psal, že jsme do Střelic chodili na bigbít coby čerstvě dospělí. Tehdejší parket už je minulostí, teď mají střeličtí parket novej, přímo na dvoře obecního úřadu ve středu obce, dunění bigbítu tak zasáhne celou vesnici, přesto to jde.
Návštěva nebyla nijak závratná, na vydařenou zábavku to ale bohatě stačilo. Taneční plácek ožil už v první sérii, soubor si to po předchozím protrápeným večeru užíval, uvolněná atmosféra přinesla i pár veselých momentů.
Já: Při sóle v Okovech jsi vypadal, jako bys měl umřít.
Ondra: Taky jsem chtěl...
Z plánovanýho playlistu jsme skočili pouze jeden kousek, zbytek opusů jsme náležitě spotřebovali. Hezkou tancovačku jsme ukončili pár minut před jednou, v balení aparátu jsme opět atakovali rekord. Zatímco jsme nakládali, diváci řešili návrat ze zábavy: "Klidně můžeš spát u nás, nejdřív ale musíme najít naše děti..."
Velmi jsme se pobavili, byl to příjemnej večírek, Péťa Rejthar ulovil dostatek akčních momentek. Opakování by ve Střelicích mělo bejt příští léto, rádi se vrátíme.
Příští víkend nás čeká masakr v podobě pěti gigů ve čtyřech dnech, jestli přežijem tohle, už přežijem všechno. Volte Brufen.

Nahoru


Dobříč, 15. července 2016
V Dobříči jsme byli poprvý. Krásnej parket u fotbaláku evokoval starý časy sladkých náct, kdy jsme na podobný místa vyráželi víkend co víkend, vlakem, autobusem nebo pěšky, zpátky pak jak se to zrovna povedlo, někdy taky vůbec, to když jsme přibalili spacáky.
Bohužel, zábavka v Dobříči v podstatě zábavkou nebyla - publika se sešlo velmi poskrovnu, de facto všichni se hned ukryli před zimou. Hráli jsme pro prázdnej betonovej plácek, taneční rej čítal ve špičce čtyři hlavy a jednoho cyklistu... Po domluvě s pořadatelem jsme produkci zkrátili do půlnoci, před poslední sérií už tak skromná návštěva stejně ještě prořídla.
Škoda, žárovky rozvěšený ve stromech kolem parketu mohly vrhat matný světlo na mnohem zajímavější kreace. Pár fotek jsme pořídili, kromě našich stále stejných figur nebylo moc co zaznamenat.
Dneska večer Střelice. Snad nebude taková kosa a sejde se to o něco houšť...

Nahoru


Hracholusky, Nový most, 8. července 2016
Na parket ke kiosku jezdíme už drahně let, jestli mne záznamy neklamou, letos je to desátej rok. A jako skoro pokaždý se zábavička velmi vydařila - návštěva silná, od druhý série roztančená, s příchodem tmy pak začal ten pravej rej, kdy krásný slečny odhodí střevíčky (a některý i zábrany) a jen tak na boso předvádějí na trávníku před hrací budkou smyslný pohyby, což láká v tu chvíli už značně posilněný lovce do tý doby dění na parketu pouze pozorující. Snad z lenosti, kterou jsme samozřejmě zdůvodnili časovou indispozicí, jsme výjimečně nasadili stejnej playlist potřetí v řadě. Ukázalo se, že ani stálým opakováním stejných skladeb nemizí z našeho projevu prvky improvizace, cirkus jak má bejt. V poslední sérii se tenhle jev přenesl i do pořadí songů, chvíli to vypadalo, že bude každej artista hrát jinej opus, i tohle jsme nějak uřídili. Ondra přetrhl struny na obou kytarách, vozíme sice čtyři, při podobný spotřebě to ale vede k zamyšlení, zda-li tuhle rezervu ještě nerozšířit.
Moc hezkou zábavku jsme ukončili v půl jedný, to už některý diváky odehnala k domovu potřeba uložit přítomný ratolesti, některý pak zcela zdecimovaly prostředky proti plachosti. Parádní večírek to byl, je to vidět i z pořízených fotek.
Příští víkend jedeme do Dobříče a Střelic, na obou místech je to premiéra, těšíme se.


Nahoru


05.07.2016 - Obrácenej biorytmus
Když jsem v neděli odpoledne otevřel pouzdra s kytarama, abych nástroje po víkendových večírcích vyčistil a připravil na další štace, vyletěla z jednoho futrálu můra - byla tam uvězněna patrně od balení na chotěšovským fotbaláku, odhadem tedy nějakých čtrnáct hodin. Překvapena znovu nabytým prostorem zběsile poletovala po kanceláři. Stejně, jako si my otáčíme biorytmus s každým výjezdem cirkusu, otočil se vlivem bigbítu biorytmus i jí. Za prožitý útrapy daroval jsem jí svobodu...
Včera jsem se byl podívat ve Střelicích, kde hrajeme v sobotu 16.července. Pamatuju střelickej parket pod lípama, kam jsme z Chotěšova chodili pěšky, hrálo se tam pravidelně a cesty domů bejvaly hodně veselý. Tenhle parket už je minulostí, ovšem Střelice disponujou parketem novým, je přímo ve středu obce na zahradě obecního úřadu. Ještě jsme tam nehráli, je to ale moc pěkný místo pro bigbítovou zábavku.
Ze souboru se po šesti letech odhlásil Vašek Fišer, i proto se opět změnilo kontaktní číslo a povinnosti související se správou termínů převzal sám mistr. Vašek naskočil do pravidelnýho provozu cirkusu po křtu CD Když chlapi stárnou, od tý doby s náma absolvoval desítky večírků. Zatím Vašek dohrává domluvený akce, nějaký řešení se rýsuje, tak uvidíme, jak se to celý vyvine, káru odstavit nehodláme.
 
Nahoru


Chotěšov, hřiště, 2. července 2017
V pátek se počasí vydařilo, v sobotu lilo od rána a i když radary hlásily ustávání deště ve večerních hodinách, vlhko a chlad se na návštěvě zábavky projevily. Nakonec se ale sešlo publikum v míře dostačující aby mohl večírek proběhnout se vším, co k tomu patří. Poslední dobou vídáme známý tváře, který neváhají za naším cirkusem vyrazit skoro kamkoliv, některý z nich se ukázaly jak v pátek na Keramice, tak v sobotu v Chotěšově - tahle forma masochismu přijde nám velice sympatická.
Ačkoli cirkus nasadil téměř identickej playslit jako předchozí večer, veselých míst poněkud přibylo, což korunoval Bohy, kterej v tradičním opusu vzpomněl na svoji punkovou minulost a odpálil ho v asi trojnásobným tempu. Inu, neustále předvádíme, že zkazky o celovečerní improvizaci nejsou pouhým plácáním.
Taneční pažit se postupem času začal trochu hemžit výřivými pohyby, v kreativitě jednoznačně vítězila stříbrská enkláva. Na přání jsme hráli několikrát, mladší diváci si za vysvědčení vyžádali Facebook. Až jednou sesmolím nějakej text o dopisu nebo pohlednici, patrně si o něj tahle věková skupina publika říkat nepřijde, protože nebudou vědět, co to je...
Hezkou zábavičku jsme ukončili chvíli před jednou, to už zima vyhnala část diváků k domovu. I nás to v balení trochu popohnalo, po půl druhý jsme na základně vykládali. Aparát se nám poslední dobou daří do garáže skládat velice účelně, zbývá v ní čím dál víc místa, skoro to nahání obavy, že jsme někde nějaký bedny zapomněli. Vašek to shrnul konstatováním jaká je škoda, že Tetris není týmovej sport.
Pěkná taškařice.
Do foťáku jsme nabili správnou kartu, tedy starou SD 512MB, po nezdaru z minulýho večera se s ním podařilo nějaký snímky pořídit, najdete je tady.

Nahoru


Hracholusky, Keramika, 1. července 2016

Začalo nám léto, období, kdy je rozpis naplněnej většinou zaběhlýma štacema, kde to známe a rádi se tam vracíme. Dva dny před zábavou volal Luboš, dojatej, neboť se stal dědečkem - že je dědek mu říkáme několik let, většinou když si stěžuje na plejádu svých neduhů, teď už nám za tuhle titulaturu nadávat nemůže.
Zábavka na Keramice začala v podvečerním dusnu unaveně, nebejt diváků dorazivších za náma z Plzně a Kozolup (vídáme je stále častěji a vídáme je rádi), vypadalo to, že nebude pro koho hrát. Na otupení plachosti byly tentokrát potřeba série dvě, teprve potom chytil večírek obvyklej spád. Několikrát jsme hráli na přání pro fotbalisty, který byli na Keramice na soustředění - jestli ho teprve začínali, chtěl bych vidět dnešní tréninkový dávky... Ačkoli obsahoval playlist několik poměrně dlouho nehraných opusů, soubor prokličkoval nástrahama zdárně, veselých míst bylo pomálu. Praskající odposlechová bedna chrchlala o něco méně než na Slatině, třeba je to nějaká obdoba kašle a postupem času zmizí úplně.
Pěknou zábavku jsme ukončili o půlnoci, což je na Keramice policejní hodina. Balení bylo rychlý, v jednu jsme odjížděli. Hezkej večírek. Keramiku navštívíme letos ještě pětkrát, těšíme se.
Abychom předešli spílání na nedostatek a kvalitu fotek, vybavili jsme se poměrně kvalitním přístrojem, podcenili jsme ovšem jeho stáří - když jsme do něj naládovali novou kartu, dočkali jsme se pouze chybový hlášky, s SD HC komunikovat neuměl. Fotilo se tedy opět na náhradní zdroj, výsledek najdete tady.
Teď, v sobotu dopoledne, bubnuje do střešního okna metr nade mnou vydatnej déšť - meteoradary hlásí, že by srážky měly během dne ustat, snad tomu tak bude a zábavka na chotěšovským fotbaláku proběhne zdárně.

Nahoru


Slatina, 18. června 2016

Na Slatinu jezdíme pravidelně, od roku 2009 jsme vynechali pouze jednou. Bigbít na dvorku má svoje specifika a svojí jedinečnou atmosféru, například skoro vždycky prší - i letos přišla slušná průtrž hned po zvukovce, na sedmou, kdy jsme začínali, se ale vyčasilo a další voda už nespadla (i tak to na částech aparátu zanechalo bahnitý stopy).
Stejnej jako všude je i na Slatině úvodní blok, kdy se zalejvá plachost, na travnatej parket se vydal pouze ředitel akce a byl víc než slušným příkladem pro zbytek publika, kterej se o něco později přidal, o půlnoci bylo tradiční "Nemůžou" a "Ještě jednu" - dali jsme ještě dvě. Soubor hrál docela ve formě, rozehráni z minulýho týdne si artisti svoje party vybavovali, ke konci už byl znát nastupující chlad, zkřehlý prsty vyrobily pár veselých přehmatů. Zimu, která je tady v noci taky celkem tradiční, nejvíc odskákali technici - z tašek postupem času vytahali všechny náhradní svršky, takže vypadali jako výprava na pól, stejně ale museli sáhnout k tanečkům za mixážním pultem.
Zabalili jsme v poměrně krátkým čase, po cestě domů Luboš v dodávce servíroval Okresní přebor, rádio, kterým vozidlo opatřil, je schopno různých kousků - cesta vyšla na dva díly.
Velmi příjemnej mejdan to byl, ostatně jako pokaždý. Náhradní foťák trochu narovnal kvalitu pořízený dokumentace, najdete ji tady, do obrázků, který Péťa Rejthar vyráběl dřív, to má pořád ještě daleko.
Teď, v neděli dopoledne, to za oknem vypadá na trochu slunce, jdu tedy sušit plachty, který včera chránily aparát před vodou.

Nahoru

Černice, 11. června 2016, pouťová
I druhý letošní venkovní hraní bylo bez hvězd, opět se skryly za vydatnými mračny, déšť ale nepřišel, večírek proběhl jak se sluší a patří. Černickej fotbalák byl dalším dosud nezoraným polem letošního fermanu, avizovaná pouť se odehrávala přímo v jeho areálu. Sešlo se to docela hezky, známý tváře od Koblížka doplnily nový akvizice, po zalití plachosti propukl na betonu před náma pěknej rej. Světští neponechali nic náhodě, i rachotem bigbítu prostupovalo třaskání broků narážejících na zadní stěnu střelnic, kolotoč kousek od podia jel až do půlnoci a o cestující neměl nouzi - k jízdě na něm není třeba negativních alkotestů (to by ostatně počet pasažérů dosti zredukovalo). Absentujícího Petra zaskočili na pozici techniků Tomáš a Kuba, starali se o nás příkladně.
Hezkou zábavičku jsme ukončili chvíli po jedný. Zatímco jsme balili, nedaleko debatující kroužek nás bavil historkama o policejních testech na drogy. Jedna z přítomných dam to shrnula takhle: "Policajti říkali, jestli jim to olíznu, tak jsem řekla můžem lízat, jsem čistá..."
Když jsme na základně kolem třetí hodiny ranní vykládali aparát, přepadl nás soused:
"Zdravím bigbít. Kluci, potřeboval bych pomoc."
"S čím?"
"Potřeboval bych vypít ještě jednu láhev kořalky..."
S díky jsme odmítli, soused nám vynadal do abstinentů a za zpěvu revolučního opusu zmizel stejně jako se zjevil.
Byl to povedenej večírek, pobavili jsme se velmi.
Trochu problém je na posledních zastávkách cirkusu fotoaparát - buď ho s sebou nemáme, nebo ho máme a nikdo nefotí. V Černicích nastal první případ, takže došlo na mobilní telefony - pár pořízených snímků různý kvality najdete tady.

Nahoru


31.05.2016 - Teoretici hlav II...
...aneb každou pitomost je třeba dotáhnout do konce...
http://brufen.rajce.idnes.cz/2016_05_31_-_Ondrall

Nahoru


Obora, 28. května 2016, pouťová
První letošní hraní za třpytu hvězd bylo bez hvězd, celou dobu zůstaly ukrytý za mohutnými mračny. Pršelo už když jsme nakládali, pršelo při stavění aparátu, ale ani kapele a ani pořadatelům se do sálu nechtělo, postavili jsme venku. A norskej radar yr.no nelhal - před osmou déšť ustal, chvíli to pak vypadalo na bouřku v průběhu první pauzy, s postupem času se ale klima proměnilo na příjemnej skoro letní večer.
Voda možná trochu zkorigovala počet diváků, i tak se dostavilo četný publikum a po zalití plachosti předvádělo na betonovým plácku veselý tanečky. Soubor hrál rovněž vesele - objevilo se pár bílých míst, samozřejmě v opusech, který hrajem už deset let zábavu co zábavu. Malá nevinná je v Oboře už tradičním hitem, i tentokrát si ji první lajna odzpívala sama, text ostatně tamní znají líp než my. V pauzách potom pravidelně střídal živej bigbít normalizační pop od nedalekých střelnic, pouť jela stejně jako my dlouho do noci.
Moc hezkej večírek jsme ukončili chvilku před jednou. Balení bylo příkladně rychlý, ve dvě jsme odjížděli, nálevní okno pořád svítilo do tmy obklopeno nejvytvalejšími žíznivci.
Vydařená taškařice.
Fotky jsou, ovšem vlivem poruchy jsme použili jinej aparát. Dodal ho Bohy, oproti všem předpokladům se probral velmi brzy, zkomprimoval obrázky a celosvětovou sítí je odeslal, načež probudil spícího mistra, aby mu tenhle fakt oznámil. Bezprostřední atmosféru roztančený zábavičky samozřejmě žádná fotka nezachytí, některým divákům ale může pomoci při rekonstrukci minulýho večera. Takže, dokumentaci najdete tady.
Další víkend máme volno, pak se vydáme do Černic, kde pravidelně hráváme akusticky v příjemným lokále U Koblížka, teď to ale bude plnotučnej elektrickej pouťovej rock and roll na hřišti. Těšíme se.

Nahoru


23.05.2016 - Teoretici hlav
Kytarový hlavy a boxy jsou častou náplní našich debat s Ondrou, souvisí to s obecnou úchylkou všech kytaristů, což je honba za lepším zvukem. V Hadačce Ondra navrhl vlastní edici kytarových aparátů, podle přiložených fotek můžete vidět jistej progres ve vývoji...


Ondrall - prototyp...

Ondrall - novej logotyp
Bohužel, zatím jde jen o nový logo, poznat z něj můžete, že se jedná o takzv. plnej stack, Ondrou označovanej jako Fulštak. A taky z celý anabáze můžete vidět, jakýma kravinama se s vervou sobě vlastní zabýváme... Kdyby Ondřej přece jen něco zkonstruoval, dám vědět, jak to hraje.

Nahoru

Blatnice, 21. května 2016
Sraz na základně jsme měli v pět, právě probíhalo první semifinále hokejovýho mistrovství.
"Jak to hrajou ty finové?" ptal se Karel.
"Finové hrajou metal. A dobrej metal..." odpověděl Ondra.
Tolik tedy k informovanosti o sportovním dění u některých artistů...
V blatnickým kulturáku se nekouří, soubor měl tendenci shlukovat se před ním už při stavění, o pauzách mezi hracími bloky se pak k němu přidala i většina publika.
Návštěva nebyla z nejpočetnějších, posunuli jsme začátek, ani to ke kýženýmu efektu nevedlo. Spustili jsme v půl devátý, před posledním riffem prvního opusu vypadla elektrika. Po nahození jsme tedy odpálili druhej song, ten jsme dohráli pouze k refrénu, pak se jistič opět poroučel. Došlo k přepojení na jinej přívod, to už zajistilo proudu dostatek. P
ublikum naštěstí potvrdilo starou známou pravdu, že u něj nezáleží tolik na kvantitě jako na kvalitě, po zalití plachosti se z toho vyklubal příjemnej večírek. Odehráli jsme poctivě celej připravenej playlist, ti, kteří na zábavu dorazili, si to bezesporu zasloužili. Hezká komorní taškařice.
Fotky tentokrát nejsou. Absenci fotoaparátu se podařilo vyřešit nasazením náhradního přístroje, absenci fotografa se vyřešit nepodařilo. Pár tančících zvěčňovalo dění na mobil, kdyby jste chtěli dokumentaci poslat, budem rádi.

Nahoru


Chotěšov, 14. května 2016
V podstatě domácí kulturák našeho cirkusu je místo poněkud nevyzpytatelný, ať už kvůli zvukový laboraci s příšernou ozvěnou (tu jsme tentokrát zvládli) nebo nepředvídatelným návštěvám - při akci s dobrovolným vstupným jsme neskromně očekávali trochu větší účast, nicméně pro zdárnej průběh zábavky se publika sešel dostatek, večírek proběhl se vším, co k němu patří. Po první sérii proti plachosti se to na parketu docela pěkně roztančilo, rej rytmických i nerytmických pohybů vydržel až do závěrečný půl druhý. Soubor nasadil několik dlouho nehraných opusů, bílý místa se ale oproti očekávání objevily u songů, který hrajem v podstatě vždycky, před zábavou slibovaná improvizace proběhla zdárně. A zatímco jsme na konci motali šňůry a nosili bedny, poslední opozdilci opouštěli sál krokem těch, kteří spotřebovali svůj fond beze zbytku... Hezkej večer, už tradičně je z něj i řada snímků.

Nahoru


10.05.2016 - Oceňte si cirkus...
V sobotu, téměř přesně po roce, vystoupí náš kulturně osvětovej spolek v sále chotěšovskýho Národního domu. Loni s náma hrál Bohy poprvý na bicí, chvílema to bylo hodně divoký - na tom se nic nezměnilo, improvizujeme pořád stejně...
Každopádně, vstupný je dobrovolný, takže je to stejný jako v létama prověřeným songu Kolej Yesterday - někdo dal dvacet někdo stovku... Další ověřená pravda ale je, že autoregulací vstupnýho žádný peníze neušetříte, všechny se postupem večera přemění na povzbuzující prostředky.
Doražte, těšíme se.

Nahoru


04.05.2016 - Hudební ankety...
...se nás, coby lokálního a ryze neuměleckýho souboru, v podstatě netýkají. Pár šílenců sice zahlasovalo pro náš cirkus v médii propíraným Zlatým slavíkovi, nestačilo to ovšem ani na umístění ve zveřejňovaný části žebříčku (když se ještě zveřejňovalo pořadí celý, obsadili jsme s rock and rollovou kapelou The Wrongs krásný 890. místo).
Řešení je nasnadě, vytvořili jsme anketu vlastní - v horní liště na webu přibyla volba Hitparáda, po jejím odkliknutí máte možnost vybrat si Vaše nejoblíbenější kousky z našeho repertoiru. Anketa obsahuje všech čtyřicet dva songů z posledních tří CD, tedy desek, který jsme natočili ve studiu Franz Kavkaz a který jako CD i zní (a jsou patřičně masově rozšířený...).
Tak se ukažte, třeba prohlasujete některý dlouho nehraný kusy i do playlistů příštích zábavek.

Nahoru


Hadačka, 23. dubna 2016
Do Hadačky jsme vyráželi poprvý. Přes týden jsem psal sem na web o neoraných polích, který můžem pořádně zvorat - podařilo se...
Když jsme se sešli v půl pátý na základně, líčil Bohy odpolední Majáles: "Na jednom podiu Iné kafe, na druhým Mňága, tak jsem šel na Mňágu."
"Jediná možná volba," pochválil jsem ho.
Sál v Hadačce je poměrně velkej, od pohledu postavenej v akci Z a jeho zvlášností je vyosený podium. Sešel se dostatek publika na to, aby mohla zábavka správně proběhnout, ovšem na alespoň částečný utlumení ne zrovna přívětivý akustiky prostoru by to chtělo minimálně dvojnásobek, se zvukem jsme trochu bojovali. Kvůli požadavku na čas jsme playlist rozdělili do pěti sérií, první z nich byla klasicky na zahnání plachosti, pak už se tančilo a zpívalo. Protáhnout večírek na šest hodin se ukázalo, jako skoro vždycky, téměř zbytečný - před jednou se publikum výrazně zredukovalo, přesto jsme poslední blok pro všechny vytrvalce odehráli s nejvyšším možným nasazením a příjemnej večer ukončili pár minut před druhou.
"U mě máte lajk jak svině," zadeklamoval jeden z diváků, zatímco jsme motali šňůry. Co se sociálních sítí týče, jsem pouhým elévem, zběhlejší kolegové mi vysvětlili, že to byla pochvala... Zabalili jsme skoro v rekordním čase, při nošení aparátu ven přišla vítaná pomoc z řad publika - to se nám tak často nestává, děkujeme. Auta i schody pokrývala námraza, inu sever.
Ustájit aparát se nám podařilo něco po čtvrtý, organismus jsem ale ke spánku přemluvil ještě o dost později, to už za oknem bylo mléčný šero. Teď, když zapisuju tuhle cirkusovou kroniku, mi po třech hodinách spánku pořád v hlavě duní včerejší bigbít. Hezká zábavka to byla, fotky najdete tady.

Nahoru


Ledce, 27. března 2016, velikonoční
V noci ze soboty na neděli se posunul čas, což jako jedinýho překvapilo Luboše, kterej vlastní asi milión chytrých přístrojů řízených družicema, přesto sledoval hodiny na tom jediným nepřeřízeným, takže málem prošvihnul sraz. Jak se ukázalo, sobotní disciplinovanej odjezd ze Staňkova se u poloviny souboru minul účinkem, stejně kalila až do rána.
I ledeckej kulturák už známe dobře, postaveno jsme měli rychle, nová konfigurace výhybek zvuku pomohla, na podiu nám Fanda připravil hezkej standard, slyšitelnost výborná.
Sešel se plnej dům, večírek to byl parádní. Před našláplým parketem soubor zapomněl na bolesti a šrámy z předchozích dvou štací a vymačkal ze sebe poměrně slušnej výkon. I když síly postupem času docházely, stačilo se podívat na divokej taneční rej pod podiem a hned bylo z čeho brát. Skvělou zábavku jsme ukončili chvíli před jednou, pak byla ještě tombola, vyhrávaly se jehňata a selata, a zatímco jsme balili, velikonoční veselí pokračovalo, soubojů na pomlázky bylo dost. Po tradičně výborným guláši (v Ledcích vaří fakt jeden z nejlepších) jsme vyrazili k domovu. Po cestě jsme se s Lubošem shodli, že podobný večery jsou přesně ten důvod, proč ten bigbít děláme. Pobavili jsme se náramně, stejně tak se bavil i Péťa Rejthar, kterej měl spoustu motivů k focení, posuďte sami.
Ráno se projevil nezvyk, snídal jsem dvě hořčíkový tablety, v těle se ozvaly i svaly, který jsem považoval za dávno atrofovaný. Je třeba častějšího přepínání do režimu bigbít, aby naše zchátralý schránky najely na obvyklý tempo a snášely to trochu líp...
Tak příště, volte Brufen.

Nahoru


Staňkov, 26. března 2016, support Kabát revivalu Plzeň
Staňkovskej kulturák už za ty roky známe dobře, je to jeden z nejlepších sálů, kam náš cirkus zavítal. Dorazili jsme před půl osmou, postavili a nazvučili, poté se v šatně soubor rozdělil na tábor trémistů a tábor salámistů - zatímco z trémistů padaly vyplašenky, salámisti řešili, jak daleko je umístěna čára odhozu od šipkovýho terče...
Náš předskok jsme zahájili na čas, přesně v devět. Zvučil Franta Vítek, zvuk byl křišťálovej a mohutnej, děkujeme. Parket se záhy příjemně zaplnil, po předchozím večeru v akustický podobě jsme si kravál užívali a vypadalo to, že publikum si ho užívá taky. Velmi jsme se pobavili a když nám vyměřenej čas vypršel, moc se nám z podia nechtělo. Po bleskovým zabalení a naložení nástrojovky jsme se, vědomi dnešní štace v Ledcích, disciplinovaně vydali k domovům. Moc příjemnej gig, dokumentaci najdete zde.
Ráno jsem procitnul do chladu a šera plánovaný odstávky elektrický sítě - teprve v podobných chvílích si člověk uvědomí, že v podstatě všechno, co ho obklopuje, potřebuje šťávu a když ji to nemá, je to nepoužitelný. Ještě v polovičním limbu mne napadla iracionální myšlenka, jak budem večer hrát. Poté, co to konečně zapli a tělo dostalo potřebnej kofeinovej impulz, bavil jsem se představou techniků s ebenovýma tyčema a liščíma ohonama...
Večer v Ledcích třetí díl velikonočního dobrodružení.

Nahoru


Černice, U Koblížka, 25. března 2016, akusticky
Letošní sérii mzrkých show jsme zahájili akustickou session U Koblížka. Po cestě do Černic jsem zkoumal nový rádio v Máně, který vypadá víc jako televize a koneckonců jako televize i funguje - i kapelní přibližovadlo je na novou sezónu připraveno...
Večírek jsme odstartovali skoro přesně na osmou, postupem času se z toho vyklubala velmi příjemná zpívaná s trochou tance. Fanda připravil hezkej zvuk, i když se během večera dostavila únava, vydržel až do konce - klobouček dolů.
I přes pár zkoušek byla čtyřměsíční hibernace trochu poznat - slovutní pěvci souboru ještě nebyli zcela rozkrákoráni, stejně tak se občas objevilo okno v akordových linkách, ze všeho jsme ale vybruslili tak jako vždycky, improvizací. Velmi překvapil Bohy, kterej bonga ovládal s bravurou a grácií, skoro to vypadalo, jako by na ně už někdy hrál (když si během večera stěžoval na bolest rukou, byl technikou upozorněn, že nemá masturbovat, když ví, že jde hrát na bonga...).
Vydařená taškařice to byla, dneska pokračujeme ve Staňkově. Pár snímků z Černic najdete tady.

Nahoru


21.03.2016 - Konečně rozbalíme šapitó
O velikonočním víkendu se konečně vydá cirkus na cesty za bigbítem, a to hned třikrát. Vyzkoušíme všechny podoby našeho mrzkýho konání - v pátek na pseudofolkovou notečku, akusticky, v sobotu jako předkapela slavnějších kolegů a v neděli rachot celej večer. Asi tři měsíce jsme nehráli, po takový pauze to bude dost na krev, ale těšíme se velmi. A ještě jeden fakt nám to těšení umocňuje - na jedný z posledních zkoušek, když jsme místo pilování repertoiru pokuřovali na dvoře základny a debatovali o podstatě vesmíru, vynořil se zpoza dodávky Fanda, kterej nám o hůlce přikvačil oznámit, že o velikonocích jede s náma. Pašák to je a v rekonvalescenci pokračuje mílovýma krokama.
Strunná frakce souboru si pořídila nový trsátka, jako správní narcisové jsme je ocejchovali znakem souboru, někteří pak i vlastnoruční parafou, přikládám dokumentaci. Bohy zatím žádný paličky s podpisem nemá, ten je rád, když se ráno probudí a pamatuje si, že na stejným místě večer i usínal...
 
Tak o víkendu na bigbítu, volte Brufen.

Nahoru


03.03.2016 - Volejte hurá a tři dny se radujte
Po sérii ne úplně kladných sdělení máme konečně novinku dobrou - dneska propustili Fandu z nemocnice, rekonvalescence a rehabilitace pokračuje zdárně. Máme radost.
Současná nečinnost souboru (která snad co nevidět skončí a začnem se chovat jako normální kapela, tedy hrát) v kombinaci s vrozeným grafomanstvím způsobila vznik tohoto blogu - pokud tedy chcete o bigbítu pár naprosto seriózních informací, mrkněte tam.
Mějte s náma trpělivost a, samozřejmě, volte Brufen.

Nahoru


16.02.2016 - Další špatný zprávy - Blatnice zrušeny
Aby toho nebylo málo, přinášíme další špatnou novinku - sobotní Blatnice jsme museli ze zdravotních důvodů zrušit. Ondra zalehl s infekčním onemocněním, krom toho, že má na dva týdny zákaz vycházení mezi lidi, bojuje s horečkama přesahujícíma čtyřicet stupňů. Vážně si připadáme trochu jako idioti, zejména před pořadateli z Blatnic, kde rušíme zábavku už podruhý (první případ byla Bohyho operace), ale věřte, že nás to mrzí a pokud na nás nezanevřou, budem příště hrát jako o život. Velmi se omlouváme.
Alespoň drobnou náplastí budiž fakt, že jsme včera s Lubošem navštívili Fandu v nemocnici a měli jsme z něj velkou radost - bojuje jak lev a v krátký době po události už udělal dost výrazný pokroky. Jsme přesvědčený, že to dá.

Nahoru


08.02.2016 - Špatný zprávy
Už dva dny přemýšlím jak napsat, že Fanda, náš zvukař a dlouholetá a neodmyslitelná část cirkusu, leží na JIPce a bojuje s následky mozkový příhody - ať se to napíše jakkoli, je to pořád stejně děsivý. Všem blízkým držíme palce (takže i sobě, protože se za Fandovo blízký neskromně považujem). Fando, jsme s tebou.

Nahoru

11.01.2016 - Raději s kočkou nebo kočičkou
Už je to pár let, kdy se mi známej v období letních parketů ptal, zda-li může na bigbít přijít se psem, že prý je vášnivej chovatel a nerad nechává mazlíčka samotnýho (měl v tu chvíli trochu pod kůží). Odpověděl jsem, ať raději přijde s kočkou nebo kočičkou, protože právě kočky a kočičky obsadí parket jako první a způsobí, že taneční zábava chytne rychleji ten správnej spád...
O víkendu zazvonili u dveří tři králové, koupil jsem si odpustek a ukázal na plaňku, kam mají křídou napsat iniciály. Každej rok s nima hraju stejnou hru - otevřu peněženku a dám jim nejnižší bankovku, kterou tam mám, letos to vyšlo na dvě kila. Pro někoho moc, pro někoho málo, stejně jako se vším ostatním...
Včera se cirkus sešel na zkoušku, první od doby, kdy Bohyho operovali a po ne úplně vydařeným zákroku ještě jednou, takže jeho břicho připomíná pokus o vyvržení. Ve zkušebně pauza nebyla znát, bylo to jako bysme hráli před týdnem. Jen tak mimochodem jsme z odpalu odbouchali i tři nový kusy, doděláme je patrně až na podiu usilovnou improvizací, tak jako hrajeme skoro všechny opusy. Luboš pořídil několik momentek, aby byla naše snaha uvěřitelná:


 
No a konečně - v rozpisu jsou doplněný zatím domluvený zábavky. Už jsme zaznamenali reakce, že tam hrajeme moc, tam hrajeme málo a na tam už nebudeme mít volnej termín... Je to asi takhle - jsme spolek nájemných artistů, hrajeme všude, kde nám odkývou naše mrzký podmínky a hlavně zavolají první. Pokud tedy chcete náš cirkus na svý akci, ozvěte se Václavovi na číslo uvedený v kontaktech. Kdo dřív volá Brufen má...

Nahoru
 
TOPlist