Archiv 2017
- Všeruby, 5. srpna 2017
-
Obora, Hasičský závody, 29. července 2017
-
Hracholusky, Keramika, 28. července 2017
-
Hoštičky u Klatov, 22. července 2017, svatba
-
Horšovský Týn, bar Cobra, 21. července 2017, pouť
-
Hracholusky, Kotva, 20. července 2017
-
Brodeslavy, 15. července 2017
-
Hracholusky, Keramika, 14. července 2017
- Nýřany, Na Lazarce, 8. července 2017
-
Nový Kramolín, 1. července 2017
-
Hracholusky, Keramika, 30. června 2017
- Stříbro, U Jevčáků, 24. června 2017
- Obora, 17. června 2017
- Slatina, 10. června 2017
-
Neuměř, 27. května 2017
-
Přeštice, Stodola, 26. května 2017
- Plasy, Majáles, 20. května 2017
-
Seč u Blovic, 13. května 2017
-
Ledce, 16. dubna 2017, velikonoční
-
Klenčí pod Čerchovem, U Psůtků, 25. března 2017, akusticky
-
21.03.2017 - Rady e-mailem
-
Janovice, 18. března 2017, support skupiny MASH
- Zbůch, Baník, 11. března 2017
- Úterý, 18. února 2017, společně s Cerberos
-
Chotěšov, restaurace ND, 27. ledna 2017, akusticky


Všeruby, 5. srpna 2017
Ve Všerubech jsme byli poprvý. Všechno se odehrávalo na plácku u hasičárny, odpoledne soutěž v překonávání nádrže po úzký lávce, večer bigbít. Provizorní podium vzniklo na konci velkýho stanu, tím pádem byl zastřešenej i taneční prostor, krom pár kapek to ale nebylo potřeba, zamračená obloha deštěm jenom vyhrožovala.
Začali jsme s úderem osmý, první série byla jako skoro vždycky kulisa při čekání na tmu a zahánění plachosti, pak už to bylo hezky rozjetý. Postupem večera sílil i tlak létajících mravenců na účinkující artisty, schytali jsme to řádně. Fanda nám sice o pauze aplikoval repelent, zdálo se ale, že na tenhle druh hmyzu to působí spíš jako návnada.
Když ve čtvrtým bloku zábavka gradovala, strhla se mela, která odlákala velkou část publika a i když se diváci postupně vraceli, koncovka už nebyla tak našláplá jako před bojem.
Přijeli Oborští, Malá nevinná byla opět výborná, jejich "ještě jednu" pak na konci asi překonalo časovej rekord, ani tak jsme to ale nevyslyšeli, všechno má svůj čas (a spěchat nemá cenu).
Byl to pěknej večírek. Tohle léto jsou zábavky jedna jako druhá, ale tím správným způsobem. Péťa Rejthar pořídil fotky, najdete je tady.

Nahoru

Obora, Hasičský závody, 29. července 2017
Do Obory jezdíme hrát pravidelně, v krásným areálu u koupaliště jsme ale byli poprvý. Véna provokoval nafocení panoramat, což se obrátilo proti němu a do příkrýho kopce se nakonec škrábal sám.
Pořadatelé to měli pěkně připravený, všechno klapalo, na jejich přání jsme posunuli start na půl devátou. První série v zapadajícím slunci byla spíš jako rádiová kulisa - hasiči se zabydlovali ve stanech, hráli fotbálek a nezdálo se, že nějaký veselí přijde. Přišlo, jako vždycky rozhodla tma, rej se pod jejím závojem stal vydatným a skoro stálým. Soubor předvedl téměř kompletní připravenej program, ke konci jsme dva songy skočili kvůli hlasový indispozici. Malá nevinná sice na playlistu napsaná nebyla, bylo ale jasný, že na ní dojde. A hrát Malou nevinnou v Oboře je prostě zážitek, vychutnali jsme si to.
Moc hezkou zábavičku jsme ukončili v jednu, bylo na úvahu, jestli někteří z publika dokážou k nedělnímu závodu nastoupit. Po cestě domů bylo, tedy alespoň v Máně, hodně veselo, bohužel jsou všechny použitý hlášky daleko za hranicí publikovatelnosti, některý, alespoň myslím, koketovaly s trestní odpovědností... Byl to parádní mejdan, zdravíme hasiče, požárníky i případný žháře (to kvůli vyváženosti) a těšíme se na příště.
Péťa Rejthar pořídil řadu vydařených momentek, vystavený jsou tady.

Nahoru


Hracholusky, Keramika, 28. července 2017
Páteční Keramiky jsou vždycky otázkou, zda-li to orchestr vůbec stihne zahájit včas - abychom v sedm začali dout, musíme vyrazit kolem pátý, což se těžko kloubí s pracovní činností. Tentokrát to těžce zahaprovalo Bohymu, na místo dorazil čtvrt hodiny po plánovaným začátku a i když jsme bez zbytečných prodlev nazvučili a spustili, zpoždění bylo značný - omlouváme se.
Možná i díky tomu bylo ale všechno nějak rychlejší, tanec začal už za světla, parket se hezky zaplnil. V publiku se mísily všechny věkový kategorie, ještě nevinný ratolesti skákaly hned vedle ostřílených seniorů, bylo jasně vidět, že v některých chvílích je počet letokruhů zcela zbytečnej údaj. Přišel se podívat Lukáš s rodinkou, před lety jim to Brufen spojil na svatbě, zatím to drží, heslo platí...
Do vyměřenýho času jsme natěsnali maximální možnej počet opusů, před jedenáctou přišla hláška, ať to ukončíme, jinak zasáhne policie, to už jsme ale hráli Káru coby poslední song.
Balení bylo standardně rychlý. Bohy zodpovídal dotazy o víně, jako sklepník k tomu má v souboru nejvyšší kvalifikaci.
Véna: A kolik stojí flaška ledovýho vína ?
Bohy: Tak čtyři pět stovek.
Ondra: Tak ať si koupí normální levný a dá ho zamrazit...
Podle týhle teorie se dá podobným postupem vyrobit z vína trpkýho polosladký nebo úplně sladký...
Byla to moc hezká zábavička, velmi jsme se pobavili. Péťa Rejthar pořídil akční momentky, mrkněte na ně.

Nahoru


Hoštičky u Klatov, 22. července 2017, svatba
Na srazu orchestru to vypadalo zajímavě, většina artistů celej den prospala, Bohy dokonce zaspal. Sil nebylo na rozdávání, nějaký ale ještě zbyly.
V Hoštičkách už jsme několikrát hráli, vždycky na parketě za hospodou, tahle taškařice se konala v sále. Všechno bylo jak mělo bejt, pěknej komorní mejdan, pobavili jsme se velmi, část zúčastněných taky. Z dobrot, který nám svatebčani servírovali, je třeba zmínit výbornýho pečenýho vepře - podle některých teorií má každá bytost na světě svůj zásadní úkol, v tom případě ho tohle prase splnilo dokonale...
Příjemnej večírek jsme ukončili v jednu, disciplinovaně sbalili a vyrazili k domovu. Přejeme novomanželům hodně štěstí a spokojenosti, snad bude heslo "co Brufen spojil, rozpojit nelze" fungovat i v tomhle případě.
Vykládali jsme před třetí, to už bylo trochu na morál, hned po nutný očistě jsem upadl do polokomatu, ze kterýho jsem procitnul až dneska před polednem. Hodně výživnej víkend.

Nahoru

Horšovský Týn, bar Cobra, 21. července 2017, pouť
V Horšáku nás čekala horká páteční noc, začátek pouti. Sešel se četnej dav čítající všechny věkový kategorie, pulzoval a přeléval se mezi hlavní scénou na náměstí a bigbítem v Cobře. Začali jsme v devět, za zbytků světla to byla ještě celkem umírněná záležitost, s příchodem tmy se všechno rozjelo a rozproudilo, postupem večera se to změnilo na pohanskou slavnost s nihilistickým podtextem. Krásný dívky stavěly na odiv srdce z perníku i srdce skutečný, schopnost využít nabízených šancí však u spousty lovců degradovala vlivem omamných prostředků. Hráli jsme dlouho, v posledním bloku už to byl na parketu víceméně zvěřinec - Péťa Rejthar mezi focením odchytával bezvládný těla bořící bedny. Pár minut před třetí jsme celou taškařici ukončili - půl podia pod pivem, kabeláž k mixu pochcaná a poblitá, už chybělo vážně jenom hovno... Slovy klasika, rock and roll to není prdel...
Bedny jsme odnášeli přes vlající zbytky publika a kupy odpadu, v tu chvíli už pekaři rozváželi čerstvý rohlíky.
"Kdybys posbíral po zemi všechny zapalovače, můžeš si otevřít trafiku."
"A kdybys posbíral všechny opilce, můžeš otevřít záchytku..."
Byl to masakr, spousta akčních snímků to dokumentuje. Vážně pochybuju, že někteří z publika dokážou dneska nasadit k pokračování pouťovýho veselí, zničení bylo značný a všeobecný. Domů jsme dorazili za rozbřesku, když jsem upadal v spánek, svět okolo, tedy ten "normální", začínal pomalu ožívat.
Upload fotek na rajče jde dneska nějak pomalu, během nahrávání fotek z Kotvy a Cobry se mi podařilo dvakrát usnout. Večer jedeme na svatbu do Hoštiček u Klatov. Když jsem po poledni mluvil s Mistrem, byl ve stavu přicházejícího komatu. Za chvíli ovšem volal zpátky, že se podíval na fotky z Horšáku, že to byl vážně masakr a klidně bude zpívat ještě týden v kuse. Tak uvidíme, na záložní zdroje to bude každopádně...

Nahoru

Hracholusky, Kotva, 20. července 2017
Na Kotvě se už léta hraje systémem čtvrtek-sobota, letos na nás vyšly čtvrtky, to na Kotvě ale nevadí. Sešlo se to docela hezky, avizovaný bouřky nedorazily, drobná přeprška v prvním bloku nás nedonutila ani přikrývat bedny. Zaznamenal jsem spoustu známých tváří, v tanečním reji se míhaly spolu s neznámými, vzduchem se nesla vůně zakázanýho listí po celej čas trvání zábavy. Začali jsme v osm, do vyměřenýho času s koncem v půl dvanáctý jsme natěsnali maximální počet songů. Slavila se rozlučka se svobodou, někteří družbové skončili s hlavou na stolech - hodně štěstí v budoucím svazku, na svatbě kapku uberte plyn, aby jste udrželi, že vůbec proběhla.
Vidina ranního vstávání do práce a zaměstnání vedla k celkem rychlýmu a disciplinovanýmu balení. Doma jsem pak sledoval nějakej pořad o zdravý výživě a jedl při tom vepřový koleno - obžerství v kontrastu s osvětou...
Byla to moc hezká zábavka, Péťa Rejthar pořídil obrázky. Na Kotvu se vrátíme v srpnu, opět ve čtvrtek, snad to bude stejně příjemný jako tenhle večírek.
Jelikož nejsme umělci, ale pouhej námezdnej bigbítovej orchestr, vstávali všichni v pátek do práce, průměrná doba spánku okolo čtyř hodin. Nestihl jsem ani zaktualizovat web, najednou byl čas odjezdu do Horšáku na pouť.

Nahoru

Brodeslavy, 15. července 2017
I když Mistr předesílal, že nás čeká pěknej parket, areál v Brodeslavech nás mile překvapil, největší radost měl asi Véna, kterej mohl nainstalovat kompletní světelnej arzenál. Naopak nemile nás překvapil stávkující aparát. Po horečným bádání a přepojování se chyba ukázala ve výhybce před koncákama. Konečně se zúročila moje úchylka mít všechno náhradní, přepíchali jsme rozvody do výhybky záložní a aparát ožil. Až mi budou kumpáni zase nadávat, že se tahá spousta werku zbytečně, neb je duplicitní, mám argument...
Začali jsme lehce po osmý hodině, v dešti, kterej během prvního bloku sílil a ustal až o pauze. Akce byla specifická, svatební, hodně se jedlo a pilo, tančilo se poskrovnu. Vyzvali jsme novomanžele k sólu, pro tuhle příležitost jsme použili, stejně jako na několika svatbách v minulosti, klasiku Někdy si vzpomeň. V poslední sérii už Bohy asi chvátal domů, většinu songů na tempu řádně osolil - zatímco dýchaviční starci v řadách souboru hudrali, Ondra si liboval a pro příště vyžadoval tempa ještě dvakrát rychlejší - i když máme k hraní často ryze punkovej přístup, tempa punkových kapel by nás mohly přizabít...
Příjemnou selanku jsme ukončili před jednou, zabalili a spocívali něco svatebních dobrot. Na základně jsme vykládali ve čtyři, když jsem usínal, už svítalo, kohouti otevřeným oknem oznamovali budíček pro ty, kteří celou noc nehýřili. Teď, po několika hodinách mrákotnýho spánku a skoro půl litru kafe se mi daří neusínat ve stoje, v hlavě mi ale stále duní a v očích cítím včerejší světla - asi mi to Václav propálil přímo do sítnic...
Hezky jsme se pobavili, děkujeme též za znamenitej servis - všichni se o nás starali jakoby hlavní atrakce byl právě náš cirkus a nikoli nevěsta s ženichem. Každopádně, novomanželům přejeme klidnej a spokojenej svazek, přidáváme už otřepaný heslo "co Brufen spojil rozpojit nelze". Hodně štěstí. Fotky najdete tady.

Nahoru


Hracholusky, Keramika, 14. července 2017
Na Keramice jsme byli letos podruhý, po červnovým rozpinku už to byla docela vydařená zábavička. Karel, kterej kromě role basovýho eléva zastává i funkci kapelní rosničky, předpovídal déšť na osmou hodinu - ten skutečně přišel a na chvíli eliminoval rozjíždějící se taneční rej. O hodinu posunutej začátek udělal svý, s příchodem tmy padly zábrany a parket žil tak, jak jsme byli z minulých let zvyklí. Ke konci, kterej byl nasměrovanej na jedenáctou, už jsme trochu bojovali s chladem, večírek nicméně neztratil tempo až do úplnýho závěru.
Jako vždycky, i tentokrát jsme na konci čelili podroušeným dotazům a příkazům, takže - ne, na policajty ani pořadatele se nevyserem, ne, mikrofony, kytary ani další udělátka nepůjčujem ani za peníze, ano, bez těch smotaných kabelů už aparát nehraje...
Balení navlhlý kabeláže bylo celkem svižný, chvíli po půlnoci už jsme mířili k domovu. Ondra zůstával na místě, když jsme areál opouštěli, měl už pěkně "nakročeno", tipuju, že si dneska bude stěžovat na nevolnost... Byl to hezkej mejdan, dokumentujou to i snímky, který Péťa Rejthar během večera pořídil. Příští Keramiku máme za čtrnáct dní, snad to bude alespoň stejně povedený.

Nahoru


Nýřany, Na Lazarce, 8. července 2017
Na Lazarce jsme byli poprvý. Pořadatelé to měli pěkně zorganizovaný, byl to jeden ze třech večerů v roce, kdy tady byl noční klid posunutej na půlnoc.
Začali jsme v osm, to aby jsme z hracího času využili maximum. V tý době už bylo hezky plno, další diváci přicházeli, pořadatelé přidávali stoly. Pravej rej začal, jako je tomu vždycky, s příchodem tmy, pak už to jelo až do konce. Několikrát nám vypadl přívod, vyřešili jsme to zredukováním světelnýho parku, což mrzelo zejména Václava, kterej postavil plnej arzenál a nemohl ho využít. Podium Na Lazarce mi přišlo takový basový, o přestávce jsme vyvinuli teorii, že zatímco vyšší frekvence pohltí omítka, basový zůstávaj (akustický inženýři by z nás měli radost...).
Konec posledního songu nám vyšel za pět dvanáct, rychle jsme ještě jeden kus přidali, za minutu dvanáct pak Fanda pustil závěrečnou znělku. Byla to jedna ze zábavek, kdy by se slušelo skvělýmu publiku přidat ještě o několik opusů víc, čas byl ale neúprosnej.
Večírek se velmi vyvedl, výborně jsme se pobavili. Péťa Rejthar po jednovíkendový absenci naskočil zpátky do šapitó a pořídil spoustu fotek, který celou taškařici pěkně dokumentujou. Na Lazarce jsme snad nebyli naposledy, budem se tedy těšit na taškařici příští.

Nahoru

Nový Kramolín, 1. července 2017
V Novém Kramolíně jsme byli poprvý. Když jsme dorazili, bylo jasný, že kolektiv se už nějakou dobu tuží - fotbalovej turnaj zřejmě proběhnul zdárně, pili vítězové i poražení.
"Bude se hrát venku," zavelel pořadatel Píďa.
Chvíli jsme licitovali, že bez střechy, stříšky, stanu nebo podobnýho udělátka to nepůjde. Když jsme tedy začali stěhovat na sál, vyklidili místní sezení před hospodou, čímž vzniklo improvizovaný podium dostatečných parametrů.
Začali jsme v osm, od začátku to bylo příjemný - publikum se pomalu množilo a hlavně hned od začátku dávalo najevo, že to bude vydařenej mejdan. Ve druhý sérii, s příchodem tmy, přišel i tanec. A taky přijela policie. Ukázalo se, že organizační chaos byl přece jenom větší, než se zdálo - pořadatel nebyl k nalezení, s příslušníky debatovala snad celá ves. Pořadatele nakonec probudili, to ovšem ničemu nepomohlo, česky v tu chvíli už moc neuměl... A tak celá zábavka skončila v bodě, kdy se začala moc pěkně rozjíždět.
Zatímco jsme předčasně balili, v publiku hořely menší i důraznější diskuze, kdo za to může, svolával se veřejnej lynč a provolávaly se hesla jako "policejní stát" nebo "smrt bolševikům". Ondra si liboval, že jsme vlastně těžce undergroundová kapela, když nám vystoupení rozhánějí policajti.
Škoda. Vypadalo to na slušnej mejdan, bohužel jsme stihli odehrát jen první polovinu. Fotky pořídila Andrea, i z těch je vidět, jak večírek nabíral tempo. Apelujem tedy na pořadatele zábavek příštích - pořešte si potřebný lejstra a povolení, ať nebalíme v půlce tancovačky.

Nahoru


Hracholusky, Keramika, 30. června 2017
První letošní Keramika byl tak trochu rozpink. Pořadatel volal v úterý a hrací čas posunul o dvě hodiny dřív, čímž nám to trochu zkomplikoval, neboť artisti našeho cirkusu jsou živi prací a prostředky tam získané pravidelně cpou do bigbítu, v čase odjezdu byli někteří ještě v zaměstnání, kde předstírali práci... I přes veškerý usilí se nám podařilo začít až o půl hodiny později, bylo to ale v podstatě jedno - kemp byl poloprázdnej a všechno se teprve chystalo na zahájení sezóny.
Bigbít za světla má poloviční účinek, už i tak skromnýmu publiku chyběly volty a tma. Když se konečně sešeřilo a první odvážlivci vyrazili na parket, odehráli jsme tři poslední songy a skončili pár minut po nelítostným limitu. Bylo klasický "nemůžou" - mohli, ale nesměli...
Bohy popustil uzdu svý vášni bezprostředně po hraní, činely ještě doznívaly, podium se pronikavě rozvonělo - efekt na balení tentokrát nebyl tak markantní, zato se dostavilo několik šílených teorií.
Karel opět zkrotil další songy, kde minule spíše improvizoval. Nebude trvat dlouho a všechny opusy se skutečně naučí, takže se je pak budeme muset naučit i my ostatní, aby jsme v porovnání s ním nebyli za blbce.
Docela jsme se pobavili, ovšem kvalit minulých večírků na Keramice tenhle zdaleka nedosáhl. Tak příště, začátek i konec budou, snad, o hodinu déle. Několik pořízených snímků najdete tady.

Nahoru


Stříbro, U Jevčáků, 24. června 2017
Ve Stříbře jsme byli poprvý. Dorazili jsme s velkým předstihem, na sraz před odjezdem přišli všichni dřív, Bohy dokonce o víc jak hodinu, což je věc nevídaná, mívá většinou opačnej problém.
K lidem je to U Jevčáků trochu daleko, areál je velikej, naštěstí nás v tom stříbrská enkláva našich fanoušků nenechala a parket vykazoval aktivitu už za světla, s příchodem tmy pak všechno zhoustlo. Zhoustla i mlha, kterou Véna za světelným pultem nešetřil - liboval si, jak světla krásně vynikly, já ovšem půl zábavy v podstatě neviděl nic, jen občas se z dýmu vynořila ruka Péti Rejthara, která mi vyměnila prázdnou láhev za plnou.
O jedný z pauz jsme spáchali družbu s bubeníkem maďarský hard rockový kapely. Zkusil to anglicky, ovšem poté, co na něj nastoupili kapelní lingvisti se zjistilo, že všech pět ovládaných slov už použil, maďarsky jsme to zase nedali my. Nakonec jsme se ale domluvili, bigbít je jenom jeden. Ondra zkonstatoval, že už máme mezinárodní publikum.
Karel přes týden vypiloval songy, který mu na minulým hraní činily potíže, repertoár ovládá zase o poznání lépe, vhozen do vody plave jako o život. Když nastupoval Robert Trujillo k Metallice, dostal na uvítanou milion dolarů (viz dokument Some Kind of Monster), my jsme Karlovi koupili několik nealkoholických Chodovarů...
Večírek jsme ukončili chvíli po půlnoci. Mistr zůstával ve Stříbře, respektive na nedaleký nově pořízený haciendě, domů jsem cestoval netradičně s Ondrou. Poslouchali jsme punkový kapely - vždyť je to furt rock and roll, jen se od teďka líbí všem...
Byla to hezká zábavička. Péťa Rejthar pořídil fotky, ovšem Mistr coby správce fotodokumentace dnes na svý nový nemovitosti šlechtí planý jabloně, je tedy třeba vydržet až došlechtí. Stalo se tak až ve večerních hodinách, snímky jsou velmi vydařený.


Nahoru

Obora, 17. června 2017
Celý to začalo vlastně už v pátek - jako potencionální basista se nám přihlásil Karel Skála, den před zábavou jsme dali krátkou zkoušku a po pár opusech bylo jasný, že tohle by fungovat mohlo a mělo. Zeptali jsme se Karla, jestli má v sobotu večer čas, on měl, takže jsme po nějaký době zase vylezli na podium v pěti. Je dobře, že Karel posbíral dost odvahy skočit do toho rovnýma nohama, jednoznačně tak překonal kapelní rekord v čase uvádění artistů na scénu.
Pouťová v Oboře je pro nás už tradiční štace, oborský publikum máme rádi. I tentokrát všechno probíhalo jak mělo, s příchodem tmy chytila zábavka ten správnej spád a směr. Já se potýkal s poruchou na zesilovači, kluci, technicky zkušenější než já, to tipovali na koncový lampy, víc než hraní jsem se věnoval přemlouvání aparátu, aby do konce večírku vydržel. Je to pech - léta vozím na každý hraní všechen werk náhradní, jednou jsem to podcenil a samozřejmě se defekt dostavil.
V playlistu nám chyběla Malá nevinná, což je zrovna v Oboře velká chyba. Chvíli jsme se snažili vysvětlovat, že Karel tenhle song vůbec nezná, "to nevadí, my si to odzpíváme sami" zněla odpověď. A taky že jo - Karel dostal dvacetivteřinový školení, jak songem proplout, ovšem nebylo to potřeba. Ostatně, v týhle písni není v Oboře potřeba ani nás, publikum ji umí líp než my.
Skvělou zábavičku jsme ukončili hodinu po půlnoci. Bohy ihned spotřeboval zakázanou látku usušenýho obsahu a patřičně kornoutovitýho tvaru, balil a nakládal pak dvojnásobným tempem než obvykle. Možná ho budeme kvůli rychlosti uklízení aparátu zhulovat na konci každý akce, musíme ale s touhle teorií nakládat opatrně. Bohyho punkový jádro se projevilo i v následujícím rozhovoru:
Ondra: Jak jedeš domů ?
Bohy: Někdy ráno, až pojede autobus.
Ondra: Kde budeš spát ?
Bohy: V Plzni, v nonstopu.
Ondra: Ve kterým ?
Bohy: To teď ještě nevím...
Byl to parádní mejdan. Péťa Rejthar měl spoustu objektů k zachycení, příležitosti náležitě využil, vzniklo množství akčních mometek. Do Obory se vrátíme na konci července, snad to bude stejná jízda jako tenhle vydařenej večírek.

Nahoru

Slatina, 10. června 2017
Slatina je malej kousek země v útrobách domažlickýho okresu, kde končí silnice a není tam dostatek mobilního signálu. Na tenhle tradiční mejdan tam jezdíme už řadu let, takže nás místní viděli snad ve všech možných sestavách, ovšem, jestli mne paměť neklame, ve čtyřech to bylo poprvý (pominu-li drobnou epizodu, kdy nám jednu z kytar vyřadil z provozu rum).
Všechno bylo jak mělo - zapadající slunce se odráželo ve sklenicích, vzduchem se nesla vůně rozpálenýho grilu. Spustili jsme po sedmý hodině, teprve s příchodem tmy se zahustil i taneční plácek, což vydrželo až do konce chvíli před půlnocí. Zatímco jsme balili a stěhovali bedny do auta, ti největší vytrvalci doháněli, co ještě během večera nestihli. Slečny z "pořádající agentury" si stěžovaly, že hrajeme každej rok méně - oponovali jsme, že playlist obsahuje pořád stejnej počet songů a vyvinuli teorii, že cítíme nastupující stáří a utíkající čas, takže asi podvědomě hrajeme o něco rychleji.
Péťa Rejthar pořídil snímky, najdete je tady.
Byl to hezkej večírek, ostatně jako každej rok.

Nahoru

Neuměř, 27. května 2017
Do Neuměře jsme dorazili na šestou, už bylo po závodě, vítězové pili na radost, poražení taky. Pořadatelé nám připravili luxusní podium, během hodiny jsme postavili, nazvučili a spustili. Za světla se zaháněla plachost, s příchodem tmy se taneční plácek zaplnil, kreace získaly na razanci a kreativitě. Dostavil se noční chlad podporovanej vláhou vedlejší nádrže, někteří ho zaháněli tancem, někteří povzbuzujícími prostředky, někteří obojím. Moc pěkně se to vyvinulo - když jsme v půl dvanáctý dospěli v playlistu k poslednímu songu, končit se nám nechtělo, ale všechno má svůj čas (a spěchat nemá cenu), nehledě na to, že Mistr už v posledním bloku zápolil s hlasovou únavou (a klobouk dolů, rval to co to šlo).
Byla to moc pěkná zábavička, je to vidět i z pořízených fotek, kterých Péťa Rejthar nasekal požehnaně - oproti předchozímu večeru bylo hodně objektů k zachycení. Zdravíme do Neuměře a přilehlých destinací, velmi jsme se pobavili.
Začalo léto, období zaprášených a politých (a někdy i jinak a brutálněji znečistěných) kabelů, období balení aparátu ve tmě, období zesilovačů pokrytých noční vláhou... Ovšem taky období těch nejhezčích večírků pod širým nebem, období pro bigbít nejpříhodnější. Těšíme se na letošní venkovní část roku.
Tenhle víkend jsme odehráli opět ve čtyřech, spolupráci s Jirkou Chrastilem jsme po vzájemný domluvě ukončili, ovšem další potencionální basista se obratem nahlásil a naskočil do tréninku. Jirkovi přejeme mnoho úspěchů v životě hudebním i osobním.

Nahoru


Přeštice, Stodola, 26. května 2017
Přeštickou Stodolu pamatuju ještě pod názvem Nucený výsek, hrál jsem tam kdysi s Black´n´Blue, The Wrongs i Hewerem. Prostor se příliš nezměnil, pořád se stěhuje otevřenou částí vrat přímo na podium, od auta několik metrů.
Pořadatel nadnesl, že lidi chodí později, prý tak okolo půlnoci. A tak jsme v podstatě víc než hráli čekali, jestli se něco stane. Nestalo. V půl jedný jsme to po odehrání dvou sérií a spotřebování asi stovky cigaret při marným čekání na početnější publikum zabalili. Nebyla to povedená zábavka, snad si dneska v Neuměři spravíme chuť na tradičním Fréza cupu.
I když nejzajímavější částí večera bylo Bohyho vystoupení na striptýzový tyči, který jsme nezvěčnili, máme z Přeštic patero záběrů, najdete je tady.

Nahoru

Plasy, Majáles, 20. května 2017
Do Plas jsme vyjížděli v nezvyklým čase, zhruba o čtyři hodiny později, než je u nás zvykem. Studentskou slavnost Majáles jsme zavírali, když jsme dorazili, bylo všechno v plným proudu. Před náma, jako headliner, výborní Jaksi Taksi, pak už my. Odehráli jsme náš set pod heslem "Dělat ostudu není hanba", z připravenýho playlistu nám čas dovolil skoro všechny songy. Pod podiem jsem zaznamenal pár známých tváří, naše opusy znali líp než my. Náš příspěvek studentům jsme ukončili na minutu přesně o půlnoci, slyčný slečny pak už jen vyhlásily odjezdy autobusů a dav se pomalu pohnul k domovu nebo na další tah - někteří zpříma, někteří jak se dalo. Techniku nám celej večer zajišťoval Fanda, pořídil přitom i nějaký snímky. Vzduch voněl jarem, bylo to optimistický.

Nahoru


Seč u Blovic, 13. května 2017
Do Seče u Blovic jsme jezdili na fotbalák, kde probíhala slušná merenda v rámci hasičský extraligy, což pamatuje ze souboru už jenom menšina. Vzpomenout na tyhle kratochvíle přišlo i pár diváků, o pauzách jsme to patřičně probrali. Nicméně jsme ale včera zjistili, že v Seči mají i moc pěknej kulturák, už dlouho jsme nehráli na podiu s tak dobrou akustikou. A i když nám čas od času nějakou šatnu přidělí, asi žádná z těch dosavadních nepůsobila tak útulně jako ta v Seči (celovečerním vytrvalým působením se nám podařilo tuhle útulnost poněkud eliminovat).
Začali jsme podle plánu s úderem devátý, v podstatě od prvního kusu bylo možný zaznamenat nějakou aktivitu i na parketu, ta se postupem večera stupňovala. Soubor o volných víkendech poctivě zkoušel, přesto se vylíhlo několik humorných inovací už zdánlivě zaběhnutých harmonií. Jirka Chrastil s náma na basu odehrál první kompletní set a i když v tom měl chvílema hokej, dokázal z nástrah repertoiru vybruslit se ctí. Bylo taky docela hodně přání, jak na lístečcích, tak předávaných slovně - některý jsme splnili, některý jsme splnit nemohli.
(Divák: Zahrajte pro Žákavu.
Mistr: Pamatuj si, že máme zahrát pro paní Žákavou.
Já: Žákava není ženská, ale vesnice...)
Pěknou zábavku jsme ukončili chvíli po půl druhý. Žádostem o trsátka a paličky jsme z části vyhověli, Bohy odolával sice dlouho, ovšem mladíci pod podiem dokázali, že vytrvalost se vyplácí - po půlhodině hučení Bohy rezignoval, čímž nás uvedl v nejistotu, neboť nevíme, zda-li bude mít čím tlouct do bubnů příští víkend.
Aparát jsme vykládali po čtvrtý hodině raní, po nezbytných očistách jsem usínal ve chvíli, kdy za oknem bylo místo tmy už mléčný šero.
Byl to hezkej mejdan. Péťa Rejthar s náma nejel, bylo ho potřeba v rodinných kruzích, foťáku se chopila Míša Fišerová - Mistr se odkopal až kolem poledne a dokumentaci celosvětovou sítí přeposlal (v závěru večera opět trpěl nejméně triem závažných chorob), fotky najdete tady.

Nahoru

Ledce, 16. dubna 2017, velikonoční
Bigbít v Ledcích o velikonoční neděli je pro náš cirkus už tradiční záležitost. Po cestě líčil Mistr dobrodružnou historku kterak se málem otrávil - nakonec z toho vylezlo, že se při práci na zahradě píchnul o bodlák, jako reakci na náš huronskej smích konstatoval, že to byl bodlák jedovatej...
Když jsme na místě stavěli fidlátka, Ondra ztratil cigarety, což po fázi zármutku přešlo ve fázi zdravýho nasrání, kdy vyhlásil konec svýmu zlozvyku. Vydržel to celých dvacet minut, než se kuřivo znovu nalezlo.
Velikonoční bigbít je tradicí nejen pro cirkus, ale i pro publikum z Ledců a okolí - sešlo se to moc pěkně, zábavka chytila velmi brzy ten správnej spád. Krásný dívky dělaly ladný pohyby, mužská část publika se k nim po zahnání plachosti přidala, už ne tolik ladně, ale s o to větší vervou. Na basu s náma byl poprvý Jirka Chrastil, dal první a druhou sérii, pak jsme, řečeno sportovní terminologií, stáhli hru na tři pětky a dohráli to ve čtyřech. Velmi vydařenej mejdan jsme ukončili chvíli po půl jedný. Když jsme nosili bedny do auta, sledovali jsme v přímým přenosu patálie s odchodem některých diváků - jednoznačně nejlepší choreografii měl mladík, kterej při "vystupování" ze sálu trefil zavřenou část prosklených dveří. Jirka to lakonicky shrnul - ples se vydařil...
Doma mě sprcha zbavila únavy. Když jsem si promítal proběhnuvší zábavu, vzpomněl jsem na diváka v tričku Ramones, a tak jsem další dvě hodiny sledoval tuhle legendární kapelu na youtube. V raných dobách mýho hudebního působení jsme s The Wrongs ty největší klasiky, jako je Rockaway Beach nebo Sheena Is a Punk Rocker, hrávali skoro každej víkend.
Po pár hodinách spánku se pak nelze divit, že jsem neměl pro velikonoční zvyky pochopení - zvonek jsem vypojil a vejce spotřeboval k snídani....
Byl to parádní večírek, je to vidět i z fotek, kterých Péťa Rejthar pořídil požehnaně. Příští rok vychází velikonoční neděle na 1. dubna, takže se v Ledcích sejdem na apríla. Budem se těšit.


Nahoru

Klenčí pod Čerchovem, U Psůtků, 25. března 2017, akusticky
V Klenčí jsme byli poprvý. Hospůdka U Psůtků je hezkej podnik s domáckou atmosférou a příjemnou obsluhou, hned se nám tam zalíbilo. V místnosti, kde jsme rozbalovali fidlátka, stál starej klavír - Ondra vyžadoval klavírní sólo, nakonec na něj nedošlo.
Začali jsme v avizovaných osm, chvíli to vypadalo, že budem hrát tak trochu mimochodem jako kulisa k pivu. Jenže mimochodem není nikdy nic, večírek se postupem času pěkně rozjel, tance i zpěvu byl dostatek. Chodovar, kterej tady točí, jsme používali jak v odlehčený formě, bez voltů, tak v tý plnotučný, ten nadělal v řadách techniky drobnou paseku.
Pěknej mejdan jsme ukončili chvíli po půlnoci. Když jsme vynosili bedýnky do auta, dostalo se nám před hospodou školení o býcích, kde hrála hlavní roli menstruace a následná býčí reakce - zákon akce a reakce je neúprosnej. A jelikož jsme snad už zaléčili všechny angíny a virózy, umíral po cestě domů akorát Mistr, což je jev pravidelnej a nijak výjimečnej...
Byl to vydařenej večírek, je to vidět i z pořízených fotek. Do hospůdky U Psůtků se vrátíme v srpnu, kdy bude na dvoře bigbít se vším všudy. Těšíme se.
V noci se posunul čas. Některý hodiny se umí přeřídit samy, některý potřebujou asistenci - mám teď doma dvě časový pásma a nevím, který je správný... Každopádně, snad letní čas přinese potřebný oteplení a rozpuk.
Další štace je až o velikonoční neděli, kdy máme v plánu tradiční zastávku v Ledcích. Mohlo by se zdát, že se budeme flákat, ale není tomu tak - čeká nás intenzivní zkoušení, v Ledcích bysme měli na podium vylézt znovu v pěti.

Nahoru

21.03.2017 - Rady e-mailem
Dnes mi přistála v mailu následující zkazka, pochází prý z brožury "Rady jazzovým kapelníkům" z roku 1962. Už tehdy věděli...
 
Náš cirkus je v tomhle punktu celkem bez problémů - na většině štací vzniká svízel spíš v malý zásobě birellu, neb toho soubor spotřebuje opravdu hodně. A o zakázaným lupení asi bylo v roce 1962 zakázáno psát...

Nahoru


Janovice, 18. března 2017, support skupiny MASH
V Janovicích jsme byli poprvý, předskakovali jsme kapele Mash. Mám to celý trochu v mlze - lazaretní stav jsem tentokrát odskákal já, povolených utlumováků jsem v sobě měl víc než Bohy těch zakázaných.
Začali jsme v avizovaných devět a nasypali do sálu v rychlým sledu padesát minut našich opusů. Celý to mělo charakteristický znaky předkapelování - občas někdo tlesknul, občas někdo pochvalně zamručel, jinak se ale všichni drželi kelímků s pivem a chystali se, až na scénu pustíme Mash.
Nečekali jsme, až kluci nazvučí a spustí, naházeli jsme nástrojovku do auta a vyrazili k domovu. Vzhledem ke stavu jsem to kvitoval s povděkem. Fotky jsou tentokrát dost monotématický, krom našich sošných existencí nebylo moc co zabírat.
Hezkej výlet.
V sobotu 18. března zemřel Chuck Berry, bylo mu devadesát let. Ač je obecně za krále rock and rollu považovanej Elvis (kterej se pořád válí v Argentině a paří tam na pláži), pro měl byl králem právě Chuck Berry. Každej kytarista aspoň jednou v životě zkusil legendární intro k Johnny B. Goode nebo Roll Over Beethoveen. Když jsem ve dvaceti hrál v rock and rollový kapele, všechny tyhle hity jsme měli v repertoiru, tak jako milion kapel před náma a další milion po nás. Tak Chucku, ať Vám to hraje i nahoře (nebo dole?) pořád stejně dobře...

Nahoru

Zbůch, Baník, 11. března 2017
Sál Baníku ve Zbůchu pamatuju ještě coby náctiletej capart - chodili jsme tam na Starý psi, domů se pak kutáleli pěšky přes bejvalý nákladní nádraží. Náš cirkus byl v Baníku poprvý. Jeli jsme hodně v lazaretním stavu, nejhůř na tom byl asi Ondra, Mistr tradičně umíral až po cestě domů.
Když jsme postavili aparát
a spustili stroje, nestalo se nic. Respektive stalo - nejdřív byl proti nám chránič na přívodu, poté i jistič, kterej se ukázal bejt slabším, než se předpokládalo. Přivolanej elektrikář vymýšlel a přepojoval, řešení nakonec našel.
Zábavka začala vlažně, postupem večera se to ale pěkně roztančilo. Cirkus předvedl i přes zdravotní indispozice poměrně solidní výkon, bílých míst bylo pomálu. Z připravenýho playslitu jsme vynechali asi osm kousků, dle toho, jak se na ně jednotliví artisti cítili (nebo spíš necítili).
Docela hezkej večírek jsme ukončili chvíli před jednou, Ondru odeslali zpět k domovu na další léčbu, v klidu pak zabalili a odnosili werk - tahání beden v Baníku je jedním z těch nejpříjemnějších, od auta k podiu je to asi deset metrů. Když jsme na základně vykládali, o slovo se hlásila odcházející zima, teploměr ukazoval mínus tři - čekáme na jaro, kdy krapet vypučí i naše zchátralý organismy.
Vstával jsem v sedm, bigbít mi v hlavě duní ještě teď, kdy se snažím zrekonstruovat včerejší mejdan. Péťa Rejthar fotil, záběry jsou to zajímavý.

Nahoru


Úterý, 18. února 2017, společně s Cerberos
V Úterý jsme byli poprvý. Pěknej sál má jednu nevýhodu, polohu v prvním patře, stěhuje se po točitých schodech. Když jsme postavili a zapnuli aparát, ozýval se z beden nehoráznej brum, trvalo asi půl hodiny, než jsme na závadu přišli, i tak jsme stihli nazvučit v limitu.
Večírek zahájili kluci z Cerberos. Říznej metal podpořenej skvělým podáním, moc se mi to líbilo. Bylo vidět, že hrajou na domácí půdě, publikum jednotlivý opusy znalo a refrény si dávalo spolu s kapelou. Fakt dobrý, budete-li mít možnost, zajděte.
V deset hodin jsme přestavěli podium a v podstatě bez zvukovky spustili náš popíček (tedy alespoň v porovnání s první částí večera). Cirkus hrál trochu vzpomínkově, některý záludný místa playlistu se nevybavily ani přes urputnou snahu. Část diváků nás hnala do vlastních opusů, část do zavedených standardů, nějak jsme tím probruslili až do závěrečných půl druhý, kdy už zničení na sále bylo téměř všeobecný. Občas říkáme, že když kapela odjíždí z bigbítu, má bejt na schodech nablito jako důkaz dobře proběhnuvšího večírku - v Úterý to stihli před odnesením aparátu i uklidit.
Spát jsem šel okolo pátý ráno, když jsem v devět procitnul, v hlavě mi pořád duněl rock and roll předchozího večera, což se ostatně doteď nezměnilo. Hezká taškařice.
Jak je zvykem, Mistr umíral už během vystoupení, po cestě domů se jeho stav ještě rapidně zhoršil. Nakonec se odkopal až po poledni, telefonem mě zastihl na procházce s ratolestma, fotky tedy tentokrát přidáváme o něco později. Myslím, že zdatně dokumentujou atmosféru odehraný veselice.


Nahoru

Chotěšov, restaurace ND, 27. ledna 2017, akusticky
První letošní večírek byl v odlehčený verzi, akusticky. Odlehčená byla i sestava - Vašek se rozhodl místo hraní vyrazit na bál, my se rozhodli hrát bez něj, a to tak nějak trvale, viz. inzerát nad touhle zkazkou. Inu, bigbít nezná kompromisů...
Naposledy jsme hráli minulej rok, moc to ale znát nebylo - když jsme to po osmý spustili, příslušný hmaty se postupně vybavily v poměrně kompletní podobě, Bohy improvizuje od začátku svýho působení v souboru, pro něj tedy žádná změna. S přibývajícím časem se objevilo i pár tanečních kreací a sborových zpěvů, hezký to bylo. Příjemnej komorní večírek jsme ukončili půl hodiny po půlnoci, při balení trvalo nejdéle zasunout mix zpátky do casu. Hezká taškařice, fotky najdete tady.


Nahoru
 
TOPlist