Archiv 2017
- Obora, 17. června 2017
- Slatina, 10. června 2017
-
Neuměř, 27. května 2017
-
Přeštice, Stodola, 26. května 2017
- Plasy, Majáles, 20. května 2017
-
Seč u Blovic, 13. května 2017
-
Ledce, 16. dubna 2017, velikonoční
-
Klenčí pod Čerchovem, U Psůtků, 25. března 2017, akusticky
-
21.03.2017 - Rady e-mailem
-
Janovice, 18. března 2017, support skupiny MASH
- Zbůch, Baník, 11. března 2017
- Úterý, 18. února 2017, společně s Cerberos
-
Chotěšov, restaurace ND, 27. ledna 2017, akusticky


Obora, 17. června 2017
Celý to začalo vlastně už v pátek - jako potencionální basista se nám přihlásil Karel Skála, den před zábavou jsme dali krátkou zkoušku a po pár opusech bylo jasný, že tohle by fungovat mohlo a mělo. Zeptali jsme se Karla, jestli má v sobotu večer čas, on měl, takže jsme po nějaký době zase vylezli na podium v pěti. Je dobře, že Karel posbíral dost odvahy skočit do toho rovnýma nohama, jednoznačně tak překonal kapelní rekord v čase uvádění artistů na scénu.
Pouťová v Oboře je pro nás už tradiční štace, oborský publikum máme rádi. I tentokrát všechno probíhalo jak mělo, s příchodem tmy chytila zábavka ten správnej spád a směr. Já se potýkal s poruchou na zesilovači, kluci, technicky zkušenější než já, to tipovali na koncový lampy, víc než hraní jsem se věnoval přemlouvání aparátu, aby do konce večírku vydržel. Je to pech - léta vozím na každý hraní všechen werk náhradní, jednou jsem to podcenil a samozřejmě se defekt dostavil.
V playlistu nám chyběla Malá nevinná, což je zrovna v Oboře velká chyba. Chvíli jsme se snažili vysvětlovat, že Karel tenhle song vůbec nezná, "to nevadí, my si to odzpíváme sami" zněla odpověď. A taky že jo - Karel dostal dvacetivteřinový školení, jak songem proplout, ovšem nebylo to potřeba. Ostatně, v týhle písni není v Oboře potřeba ani nás, publikum ji umí líp než my.
Skvělou zábavičku jsme ukončili hodinu po půlnoci. Bohy ihned spotřeboval zakázanou látku usušenýho obsahu a patřičně kornoutovitýho tvaru, balil a nakládal pak dvojnásobným tempem než obvykle. Možná ho budeme kvůli rychlosti uklízení aparátu zhulovat na konci každý akce, musíme ale s touhle teorií nakládat opatrně. Bohyho punkový jádro se projevilo i v následujícím rozhovoru:
Ondra: Jak jedeš domů ?
Bohy: Někdy ráno, až pojede autobus.
Ondra: Kde budeš spát ?
Bohy: V Plzni, v nonstopu.
Ondra: Ve kterým ?
Bohy: To teď ještě nevím...
Byl to parádní mejdan. Péťa Rejthar měl spoustu objektů k zachycení, příležitosti náležitě využil, vzniklo množství akčních mometek. Do Obory se vrátíme na konci července, snad to bude stejná jízda jako tenhle vydařenej večírek.

Nahoru

Slatina, 10. června 2017
Slatina je malej kousek země v útrobách domažlickýho okresu, kde končí silnice a není tam dostatek mobilního signálu. Na tenhle tradiční mejdan tam jezdíme už řadu let, takže nás místní viděli snad ve všech možných sestavách, ovšem, jestli mne paměť neklame, ve čtyřech to bylo poprvý (pominu-li drobnou epizodu, kdy nám jednu z kytar vyřadil z provozu rum).
Všechno bylo jak mělo - zapadající slunce se odráželo ve sklenicích, vzduchem se nesla vůně rozpálenýho grilu. Spustili jsme po sedmý hodině, teprve s příchodem tmy se zahustil i taneční plácek, což vydrželo až do konce chvíli před půlnocí. Zatímco jsme balili a stěhovali bedny do auta, ti největší vytrvalci doháněli, co ještě během večera nestihli. Slečny z "pořádající agentury" si stěžovaly, že hrajeme každej rok méně - oponovali jsme, že playlist obsahuje pořád stejnej počet songů a vyvinuli teorii, že cítíme nastupující stáří a utíkající čas, takže asi podvědomě hrajeme o něco rychleji.
Péťa Rejthar pořídil snímky, najdete je tady.
Byl to hezkej večírek, ostatně jako každej rok.

Nahoru

Neuměř, 27. května 2017
Do Neuměře jsme dorazili na šestou, už bylo po závodě, vítězové pili na radost, poražení taky. Pořadatelé nám připravili luxusní podium, během hodiny jsme postavili, nazvučili a spustili. Za světla se zaháněla plachost, s příchodem tmy se taneční plácek zaplnil, kreace získaly na razanci a kreativitě. Dostavil se noční chlad podporovanej vláhou vedlejší nádrže, někteří ho zaháněli tancem, někteří povzbuzujícími prostředky, někteří obojím. Moc pěkně se to vyvinulo - když jsme v půl dvanáctý dospěli v playlistu k poslednímu songu, končit se nám nechtělo, ale všechno má svůj čas (a spěchat nemá cenu), nehledě na to, že Mistr už v posledním bloku zápolil s hlasovou únavou (a klobouk dolů, rval to co to šlo).
Byla to moc pěkná zábavička, je to vidět i z pořízených fotek, kterých Péťa Rejthar nasekal požehnaně - oproti předchozímu večeru bylo hodně objektů k zachycení. Zdravíme do Neuměře a přilehlých destinací, velmi jsme se pobavili.
Začalo léto, období zaprášených a politých (a někdy i jinak a brutálněji znečistěných) kabelů, období balení aparátu ve tmě, období zesilovačů pokrytých noční vláhou... Ovšem taky období těch nejhezčích večírků pod širým nebem, období pro bigbít nejpříhodnější. Těšíme se na letošní venkovní část roku.
Tenhle víkend jsme odehráli opět ve čtyřech, spolupráci s Jirkou Chrastilem jsme po vzájemný domluvě ukončili, ovšem další potencionální basista se obratem nahlásil a naskočil do tréninku. Jirkovi přejeme mnoho úspěchů v životě hudebním i osobním.

Nahoru


Přeštice, Stodola, 26. května 2017
Přeštickou Stodolu pamatuju ještě pod názvem Nucený výsek, hrál jsem tam kdysi s Black´n´Blue, The Wrongs i Hewerem. Prostor se příliš nezměnil, pořád se stěhuje otevřenou částí vrat přímo na podium, od auta několik metrů.
Pořadatel nadnesl, že lidi chodí později, prý tak okolo půlnoci. A tak jsme v podstatě víc než hráli čekali, jestli se něco stane. Nestalo. V půl jedný jsme to po odehrání dvou sérií a spotřebování asi stovky cigaret při marným čekání na početnější publikum zabalili. Nebyla to povedená zábavka, snad si dneska v Neuměři spravíme chuť na tradičním Fréza cupu.
I když nejzajímavější částí večera bylo Bohyho vystoupení na striptýzový tyči, který jsme nezvěčnili, máme z Přeštic patero záběrů, najdete je tady.

Nahoru

Plasy, Majáles, 20. května 2017
Do Plas jsme vyjížděli v nezvyklým čase, zhruba o čtyři hodiny později, než je u nás zvykem. Studentskou slavnost Majáles jsme zavírali, když jsme dorazili, bylo všechno v plným proudu. Před náma, jako headliner, výborní Jaksi Taksi, pak už my. Odehráli jsme náš set pod heslem "Dělat ostudu není hanba", z připravenýho playlistu nám čas dovolil skoro všechny songy. Pod podiem jsem zaznamenal pár známých tváří, naše opusy znali líp než my. Náš příspěvek studentům jsme ukončili na minutu přesně o půlnoci, slyčný slečny pak už jen vyhlásily odjezdy autobusů a dav se pomalu pohnul k domovu nebo na další tah - někteří zpříma, někteří jak se dalo. Techniku nám celej večer zajišťoval Fanda, pořídil přitom i nějaký snímky. Vzduch voněl jarem, bylo to optimistický.

Nahoru


Seč u Blovic, 13. května 2017
Do Seče u Blovic jsme jezdili na fotbalák, kde probíhala slušná merenda v rámci hasičský extraligy, což pamatuje ze souboru už jenom menšina. Vzpomenout na tyhle kratochvíle přišlo i pár diváků, o pauzách jsme to patřičně probrali. Nicméně jsme ale včera zjistili, že v Seči mají i moc pěknej kulturák, už dlouho jsme nehráli na podiu s tak dobrou akustikou. A i když nám čas od času nějakou šatnu přidělí, asi žádná z těch dosavadních nepůsobila tak útulně jako ta v Seči (celovečerním vytrvalým působením se nám podařilo tuhle útulnost poněkud eliminovat).
Začali jsme podle plánu s úderem devátý, v podstatě od prvního kusu bylo možný zaznamenat nějakou aktivitu i na parketu, ta se postupem večera stupňovala. Soubor o volných víkendech poctivě zkoušel, přesto se vylíhlo několik humorných inovací už zdánlivě zaběhnutých harmonií. Jirka Chrastil s náma na basu odehrál první kompletní set a i když v tom měl chvílema hokej, dokázal z nástrah repertoiru vybruslit se ctí. Bylo taky docela hodně přání, jak na lístečcích, tak předávaných slovně - některý jsme splnili, některý jsme splnit nemohli.
(Divák: Zahrajte pro Žákavu.
Mistr: Pamatuj si, že máme zahrát pro paní Žákavou.
Já: Žákava není ženská, ale vesnice...)
Pěknou zábavku jsme ukončili chvíli po půl druhý. Žádostem o trsátka a paličky jsme z části vyhověli, Bohy odolával sice dlouho, ovšem mladíci pod podiem dokázali, že vytrvalost se vyplácí - po půlhodině hučení Bohy rezignoval, čímž nás uvedl v nejistotu, neboť nevíme, zda-li bude mít čím tlouct do bubnů příští víkend.
Aparát jsme vykládali po čtvrtý hodině raní, po nezbytných očistách jsem usínal ve chvíli, kdy za oknem bylo místo tmy už mléčný šero.
Byl to hezkej mejdan. Péťa Rejthar s náma nejel, bylo ho potřeba v rodinných kruzích, foťáku se chopila Míša Fišerová - Mistr se odkopal až kolem poledne a dokumentaci celosvětovou sítí přeposlal (v závěru večera opět trpěl nejméně triem závažných chorob), fotky najdete tady.

Nahoru

Ledce, 16. dubna 2017, velikonoční
Bigbít v Ledcích o velikonoční neděli je pro náš cirkus už tradiční záležitost. Po cestě líčil Mistr dobrodružnou historku kterak se málem otrávil - nakonec z toho vylezlo, že se při práci na zahradě píchnul o bodlák, jako reakci na náš huronskej smích konstatoval, že to byl bodlák jedovatej...
Když jsme na místě stavěli fidlátka, Ondra ztratil cigarety, což po fázi zármutku přešlo ve fázi zdravýho nasrání, kdy vyhlásil konec svýmu zlozvyku. Vydržel to celých dvacet minut, než se kuřivo znovu nalezlo.
Velikonoční bigbít je tradicí nejen pro cirkus, ale i pro publikum z Ledců a okolí - sešlo se to moc pěkně, zábavka chytila velmi brzy ten správnej spád. Krásný dívky dělaly ladný pohyby, mužská část publika se k nim po zahnání plachosti přidala, už ne tolik ladně, ale s o to větší vervou. Na basu s náma byl poprvý Jirka Chrastil, dal první a druhou sérii, pak jsme, řečeno sportovní terminologií, stáhli hru na tři pětky a dohráli to ve čtyřech. Velmi vydařenej mejdan jsme ukončili chvíli po půl jedný. Když jsme nosili bedny do auta, sledovali jsme v přímým přenosu patálie s odchodem některých diváků - jednoznačně nejlepší choreografii měl mladík, kterej při "vystupování" ze sálu trefil zavřenou část prosklených dveří. Jirka to lakonicky shrnul - ples se vydařil...
Doma mě sprcha zbavila únavy. Když jsem si promítal proběhnuvší zábavu, vzpomněl jsem na diváka v tričku Ramones, a tak jsem další dvě hodiny sledoval tuhle legendární kapelu na youtube. V raných dobách mýho hudebního působení jsme s The Wrongs ty největší klasiky, jako je Rockaway Beach nebo Sheena Is a Punk Rocker, hrávali skoro každej víkend.
Po pár hodinách spánku se pak nelze divit, že jsem neměl pro velikonoční zvyky pochopení - zvonek jsem vypojil a vejce spotřeboval k snídani....
Byl to parádní večírek, je to vidět i z fotek, kterých Péťa Rejthar pořídil požehnaně. Příští rok vychází velikonoční neděle na 1. dubna, takže se v Ledcích sejdem na apríla. Budem se těšit.


Nahoru

Klenčí pod Čerchovem, U Psůtků, 25. března 2017, akusticky
V Klenčí jsme byli poprvý. Hospůdka U Psůtků je hezkej podnik s domáckou atmosférou a příjemnou obsluhou, hned se nám tam zalíbilo. V místnosti, kde jsme rozbalovali fidlátka, stál starej klavír - Ondra vyžadoval klavírní sólo, nakonec na něj nedošlo.
Začali jsme v avizovaných osm, chvíli to vypadalo, že budem hrát tak trochu mimochodem jako kulisa k pivu. Jenže mimochodem není nikdy nic, večírek se postupem času pěkně rozjel, tance i zpěvu byl dostatek. Chodovar, kterej tady točí, jsme používali jak v odlehčený formě, bez voltů, tak v tý plnotučný, ten nadělal v řadách techniky drobnou paseku.
Pěknej mejdan jsme ukončili chvíli po půlnoci. Když jsme vynosili bedýnky do auta, dostalo se nám před hospodou školení o býcích, kde hrála hlavní roli menstruace a následná býčí reakce - zákon akce a reakce je neúprosnej. A jelikož jsme snad už zaléčili všechny angíny a virózy, umíral po cestě domů akorát Mistr, což je jev pravidelnej a nijak výjimečnej...
Byl to vydařenej večírek, je to vidět i z pořízených fotek. Do hospůdky U Psůtků se vrátíme v srpnu, kdy bude na dvoře bigbít se vším všudy. Těšíme se.
V noci se posunul čas. Některý hodiny se umí přeřídit samy, některý potřebujou asistenci - mám teď doma dvě časový pásma a nevím, který je správný... Každopádně, snad letní čas přinese potřebný oteplení a rozpuk.
Další štace je až o velikonoční neděli, kdy máme v plánu tradiční zastávku v Ledcích. Mohlo by se zdát, že se budeme flákat, ale není tomu tak - čeká nás intenzivní zkoušení, v Ledcích bysme měli na podium vylézt znovu v pěti.

Nahoru

21.03.2017 - Rady e-mailem
Dnes mi přistála v mailu následující zkazka, pochází prý z brožury "Rady jazzovým kapelníkům" z roku 1962. Už tehdy věděli...
 
Náš cirkus je v tomhle punktu celkem bez problémů - na většině štací vzniká svízel spíš v malý zásobě birellu, neb toho soubor spotřebuje opravdu hodně. A o zakázaným lupení asi bylo v roce 1962 zakázáno psát...

Nahoru


Janovice, 18. března 2017, support skupiny MASH
V Janovicích jsme byli poprvý, předskakovali jsme kapele Mash. Mám to celý trochu v mlze - lazaretní stav jsem tentokrát odskákal já, povolených utlumováků jsem v sobě měl víc než Bohy těch zakázaných.
Začali jsme v avizovaných devět a nasypali do sálu v rychlým sledu padesát minut našich opusů. Celý to mělo charakteristický znaky předkapelování - občas někdo tlesknul, občas někdo pochvalně zamručel, jinak se ale všichni drželi kelímků s pivem a chystali se, až na scénu pustíme Mash.
Nečekali jsme, až kluci nazvučí a spustí, naházeli jsme nástrojovku do auta a vyrazili k domovu. Vzhledem ke stavu jsem to kvitoval s povděkem. Fotky jsou tentokrát dost monotématický, krom našich sošných existencí nebylo moc co zabírat.
Hezkej výlet.
V sobotu 18. března zemřel Chuck Berry, bylo mu devadesát let. Ač je obecně za krále rock and rollu považovanej Elvis (kterej se pořád válí v Argentině a paří tam na pláži), pro měl byl králem právě Chuck Berry. Každej kytarista aspoň jednou v životě zkusil legendární intro k Johnny B. Goode nebo Roll Over Beethoveen. Když jsem ve dvaceti hrál v rock and rollový kapele, všechny tyhle hity jsme měli v repertoiru, tak jako milion kapel před náma a další milion po nás. Tak Chucku, ať Vám to hraje i nahoře (nebo dole?) pořád stejně dobře...

Nahoru

Zbůch, Baník, 11. března 2017
Sál Baníku ve Zbůchu pamatuju ještě coby náctiletej capart - chodili jsme tam na Starý psi, domů se pak kutáleli pěšky přes bejvalý nákladní nádraží. Náš cirkus byl v Baníku poprvý. Jeli jsme hodně v lazaretním stavu, nejhůř na tom byl asi Ondra, Mistr tradičně umíral až po cestě domů.
Když jsme postavili aparát
a spustili stroje, nestalo se nic. Respektive stalo - nejdřív byl proti nám chránič na přívodu, poté i jistič, kterej se ukázal bejt slabším, než se předpokládalo. Přivolanej elektrikář vymýšlel a přepojoval, řešení nakonec našel.
Zábavka začala vlažně, postupem večera se to ale pěkně roztančilo. Cirkus předvedl i přes zdravotní indispozice poměrně solidní výkon, bílých míst bylo pomálu. Z připravenýho playslitu jsme vynechali asi osm kousků, dle toho, jak se na ně jednotliví artisti cítili (nebo spíš necítili).
Docela hezkej večírek jsme ukončili chvíli před jednou, Ondru odeslali zpět k domovu na další léčbu, v klidu pak zabalili a odnosili werk - tahání beden v Baníku je jedním z těch nejpříjemnějších, od auta k podiu je to asi deset metrů. Když jsme na základně vykládali, o slovo se hlásila odcházející zima, teploměr ukazoval mínus tři - čekáme na jaro, kdy krapet vypučí i naše zchátralý organismy.
Vstával jsem v sedm, bigbít mi v hlavě duní ještě teď, kdy se snažím zrekonstruovat včerejší mejdan. Péťa Rejthar fotil, záběry jsou to zajímavý.

Nahoru


Úterý, 18. února 2017, společně s Cerberos
V Úterý jsme byli poprvý. Pěknej sál má jednu nevýhodu, polohu v prvním patře, stěhuje se po točitých schodech. Když jsme postavili a zapnuli aparát, ozýval se z beden nehoráznej brum, trvalo asi půl hodiny, než jsme na závadu přišli, i tak jsme stihli nazvučit v limitu.
Večírek zahájili kluci z Cerberos. Říznej metal podpořenej skvělým podáním, moc se mi to líbilo. Bylo vidět, že hrajou na domácí půdě, publikum jednotlivý opusy znalo a refrény si dávalo spolu s kapelou. Fakt dobrý, budete-li mít možnost, zajděte.
V deset hodin jsme přestavěli podium a v podstatě bez zvukovky spustili náš popíček (tedy alespoň v porovnání s první částí večera). Cirkus hrál trochu vzpomínkově, některý záludný místa playlistu se nevybavily ani přes urputnou snahu. Část diváků nás hnala do vlastních opusů, část do zavedených standardů, nějak jsme tím probruslili až do závěrečných půl druhý, kdy už zničení na sále bylo téměř všeobecný. Občas říkáme, že když kapela odjíždí z bigbítu, má bejt na schodech nablito jako důkaz dobře proběhnuvšího večírku - v Úterý to stihli před odnesením aparátu i uklidit.
Spát jsem šel okolo pátý ráno, když jsem v devět procitnul, v hlavě mi pořád duněl rock and roll předchozího večera, což se ostatně doteď nezměnilo. Hezká taškařice.
Jak je zvykem, Mistr umíral už během vystoupení, po cestě domů se jeho stav ještě rapidně zhoršil. Nakonec se odkopal až po poledni, telefonem mě zastihl na procházce s ratolestma, fotky tedy tentokrát přidáváme o něco později. Myslím, že zdatně dokumentujou atmosféru odehraný veselice.


Nahoru

Chotěšov, restaurace ND, 27. ledna 2017, akusticky
První letošní večírek byl v odlehčený verzi, akusticky. Odlehčená byla i sestava - Vašek se rozhodl místo hraní vyrazit na bál, my se rozhodli hrát bez něj, a to tak nějak trvale, viz. inzerát nad touhle zkazkou. Inu, bigbít nezná kompromisů...
Naposledy jsme hráli minulej rok, moc to ale znát nebylo - když jsme to po osmý spustili, příslušný hmaty se postupně vybavily v poměrně kompletní podobě, Bohy improvizuje od začátku svýho působení v souboru, pro něj tedy žádná změna. S přibývajícím časem se objevilo i pár tanečních kreací a sborových zpěvů, hezký to bylo. Příjemnej komorní večírek jsme ukončili půl hodiny po půlnoci, při balení trvalo nejdéle zasunout mix zpátky do casu. Hezká taškařice, fotky najdete tady.


Nahoru
 
TOPlist