ARCHIV 7-12/2011

Heřmanova Huť, Spolkový dům, 25. prosince 2011
Vejprnice, 17. prosince 2011
Radobyčice, 10. prosince 2011
Žilov, 3. prosince 2011, Mikulášská (přesunuto ze Stýskal)
Čerňovice, 19. listopadu 2011
Nýřany, 12. listopadu 2011, soukr. akce, unplugged
Buková u Horš. Týna, 28. října 2011
Plzeň, Merlin, 22. října 2011
Chotěšov, restaurace ND, 15. října 2011
Čerňovice, 24. září 2011
Chotěšov, Pod klášterem, 10. září 2011 (pouťová)
Přerov, hotel Jana, 6. září 2011
Hracholusky, Nový most, 27. srpna 2011
Liberec - Stýskaly - Chotěšov, 19. srpna až 21. srpna 2011
Chotěšov, Svazarm, 13. srpna 2011
Chotěšov+Staňkov, 30. července 2011
Pňovany, fotbalový hřiště, 23. července 2011 (pouťová)
Hracholusky, Kotva, 16. července 2011
Mantov, fotbalový hřiště, 9. července 2011
Stod, Zahrádka, 1. července 2011 + Hracholusky, Nový most, 2. července 2011


Heřmanova Huť, Spolkový dům, 25. prosince 2011
Poslední letošní štace, stejně jako minulej rok v příjemným (ovšem nekuřáckým...) prostředí Spolkovýho domu v Heřmance. Stěhuje se tam do schodů, letos mi to nepřišlo tak brutální jako minulej rok, patrně jsem byl v lepším stavu.
Začali jsme půl hodiny po plánovaný devátý, i tak se publikum ještě dva bloky scházelo, o pauzách pak zase vycházelo ven popustit uzdu kouřovýmu zlozvyku. První dvě série nás, i přesto, že do lidí byl zvuk dobrej (což konstatoval i Beruška, pořadatel večera a jinak taky zvukař profesionál), trápila obrovská koule na podiu, zejména mě naprostá neslyšitelnost kytary, kterou horko těžko krotím i za normálních podmínek, několikrát vyvedla z konceptu až ke skoro tragickýmu kiksu, za ony dva bloky jsem podobných úletů zaznamenal v podstatě tolik, co za posledních půl roku. Nevim, jestli zvuk v monitorech ovlivnilo dorazivší diváctvo nebo Bob, kterej se neustále snažil dobrat se lepšího nastavení, každopádně se to zhruba v polovině zábavy dost výrazně zlepšilo a večírek byl konečně hratelnej. Zábava měla klasickej charakter - tančilo se taky zhruba od poloviny, kdy spolu s našima odposlechama začaly fungovat jedy a omamný prostředky, nejvíc se všem chtělo tančit před druhou ranní, kdy kapela ohlásila konec produkce. Hezký zakončení hezkýho roku.
Soubor se naposled v roce 2011 sešel na základně v Národním domě tři dny před Silvestrem. Na jakémsi improvizovaném zasedání jsme probrali všechno potřebný, rozloučili se s Pavlem Šantorou (kterýmu přejeme hlavně zdraví) a pak se celkem nehorázně zlili.
 
Nahoru

Vejprnice, 17. prosince 2011
Už skoro tradiční predvánoční gig ve Vejprnicích jsem trochu netradičně odstartoval tím, že jsem smluvenou hodinu odjezdu zaspal a nebejt toho, že aparát je složenej v útrobách mý nemovitosti a kapela, dávno nastoupená a připravená k nakladání netrpělivě přešlapovala na dvoře až jí trpělivost došla a začala na mě zvonit, kdoví, kdy bych se probudil.
Na místě bylo všechno jako vždycky, veselej a bodrej velitel hospody Vražda nás vítal kořalkou, morálka se rozpadla ještě před stavěním aparátu. Při následným zvučení mikrofonu spustil Rosťa Kávu si osladím, k jeho ostudě je třeba přičíst, že mistrovu klasiku dotáhl sotva do poloviny sloky, zbytek v pochybný kvalitě dozpívali ostatní artisti s technikou.
Jako vždycky před vánocema na tomhle místě natřískáno nebylo, kvalita publika byla ovšem prvotřídní a večírek se rozjel velmi záhy. Soubor hrál kapku podroušen a i když chybek bylo víc, než je u nás zvykem, se všeobecným obveselením to docela korespondovalo. Pozdní start v půl desátý znamenal i pozdní konec - mydlili jsme to skoro do půl třetí, závěr už byl hodně veselej.
Po sbalení a naložení jsme dali večeři a/nebo snídani (záleží na úhlu pohledu), tentokrát ve formě řízku se salátem, neklamný znamení, že Ježíšek je za dveřma.
Doma, po vyložení, jsem asi ještě hodinu četl jsa vyspinkán z odpoledne (na vánoce jsem si v knihovně vybral Ellisovo Americké psycho, což už je skoro moc dudlajdá...), může to bejt důkaz, že v tak hrozným stavu jsme zase nebyli. Moc hezká taškařice.

Nahoru

Radobyčice, 10. prosince 2011
Stejně jako před týdnem v Žilově, i v Radobyčicích jsme byli poprvý. Teprve když jsem viděl sokolovnu připravenou na zábavu (když jsme s Fandou obhlíželi sál, probíhalo tam cvičení a podium bylo plný švédských beden a branek), došlo mi, že už jsem tu v roce 2004 hrál, tenkrát s Hewerem.
Podobný prostory nemívaj moc dobrou akustiku, na podiu to bylo po nazvučení dost kouloidní, spotřební zvuk, ten do lidí, Bob sešteloval do poslouchatelný verze.
Návštěva nebyla žádná bomba, nebyl to ale ani žádnej průšvih a záhy se z toho vyklubala další příjemná zábavička, v dobrý náladě na podiu i tanečním parketu jsme to dovalili do půl druhý. Potíže z minulýho týdne tak úplně neodezněly, tentokrát se léčilo hlavně tekutými preparáty, Rosťův grog v půllitru (samozřejmě s příslušně přepočítaným poměrem) byla asi největší medicína.
Zbalili jsme a vynosili jiným vchodem, aby jsme si sokolovnu prohlídli ze všech stran, cestou domů jsme zakoupili nezbytnej proviant na benzínce nedaleko Sulkova. Hezkej večírek, rádi se vrátíme.

Nahoru

Žilov, 3. prosince 2011, Mikulášská (přesunuto ze Stýskal)
Zábavu od čtvrtka provázely organizační zmatky - okolo šestý pořadatelé ze Stýskal zábavu zrušili, v devět večer upekli její přesunutí do Žilova. I když to byl přesun jenom o cca kilometr, nebyli jsme co se návštěvy týče zrovna optimisti a po postavení aparátu v hezkým žilovským sále jsme trochu skepticky vyhlíželi diváky. K našemu překvapení se sál docela příjemně zaplnil a zábavička vzala, po prvním poslechovým bloku, kdy všichni pili na kuráž, ten správnej taneční směr. V playlistu jsme dělali změny za pochodu, zapřínil je zdravotní rozklad, s tím spojenej pohnutej stav hlasových ústrojí a taky některý divácký přání.
Po pár klasických přídavcích jsme poměrně vydařenou taškařici zakončili po jedný hodině, dali večeři a při balení trochu znechuceně sledovali kapku hysterickou ženskou bojovou vložku. Vzhledem k počtu spolykaných chemií proti chřipce jsem řídil, po delší době,  zajímavý, někteří artisti a technici řídí skoro každej bigbít, ani jim to vlastně nezávidim...

Nahoru

Čerňovice, 19. listopadu 2011
Po premiéře v září byla listopadová repríza kapku méně navštívená, na kvalitě to ovšem neubralo, spíš naopak. Trochu jsme se flákali se stavěním, zvukovku už slyšeli první diváci. Taneční rej začal krátce po startu, vydržel pak až do závěru. Oproti jiným večírkům jsme hodně hráli na přání, některý z nich byly dost kuriózní, valnou většinu jsme se pokusili splnit.
Končili jsme v půl druhý, zabalili a zhtli skvělou gulášovku. Pan pořadatel byl kapku zklamán z menší účasti, uvidíme, jestli dojde k dalšímu opakování.

Nahoru

Nýřany, 12. listopadu 2011, soukr. akce, unplugged
I když jsou vlastně každý narozeniny jenom jednou za život, jistý kulatý mezníky se přece jenom slaví o něco mohutněji. Byli jsme coby kulturně nekulturní těleso pozváni k obveselení hostů na padesátinách. Dorazili jsme před čtvrtou, v klidu rozbalili a až do začátku stanovenýho na šestou jsme lehce ochutnávali všelijaký dobroty, kterých bylo připraveno zhruba pro regiment.
Večírek proběhl podle předpokladů - zahajovací kratší bloky byly spíš na poslech, s postupem času a stoupající hladinou se začalo tančit, plánovanej konec jsme pak přetáhli skoro o hodinu, poslední blok byl u některých vlivem rumu dosti improvizační záležitostí.
Sbalili jsme, naložili a celý to zakončili skvělým gulášem. Oslavenci přejeme hlavně zdraví a pevný nervy, až se mu tachometr otočí o dalších padesát, my už asi nezahrajem...

Nahoru

Buková u Horš. Týna, 28. října 2011
Ve státní svátek jsme vyjeli do Bukový. Špatně jsme odhadli čas na cestu, do příjemnýho sálku vytápěnýho obrovskýma kamnama jsme dorazili s hodně velkým předstihem, na stavění a zvučení byl dostatek času.
Večírek se vydařil. První blok byl hodně na poslech, od druhýho dál se osmělovali první tanečníci. Všichni artisti minulej tejden zaplnili bílý místa v paměti, úletů od obvyklých linek a partů bylo minimum. Končili jsme po půl druhý pro náš už klasickýma přídavkama (to aby se HerGott nezlobil).
Děkujem za vřelý přijetí a skvělej pořadatelskej servis. Rosťa, protože je cimbál a zapomněl bundu na sále, pak děkuje za vrácení jak bundy, tak mobilního telefonu v její kapse - slušný lidi ještě nevymřeli. Byla to hezká zábavička, další termín jsme domluvili na duben 2012.

Nahoru

Plzeň, Merlin, 22. října 2011
Letošní poslední Merlin. Dorazili a vyložili jsme s velkým předstihem, stavění proběhlo v klidu a nebejt pár speciálních smyček v kabeláži, rychle by proběhlo i zvučení.
Večírek byl vypečenej. Návštěva se sešla poměrně hojná a krásný publikum (rozuměj složený z větší části něžným pohlavím) tančilo hned od začátku. Do playlistu jsme zařadili hodně vlastních kousků, s uspokojením jsme konstatovali, že už vešly ve známost.
Konec byl v půl jedný, i balení proběhlo v poměrně slušným kalupu, část souboru pak zůstala ještě "na jedno". Ze závěrečný debaty, že alkoholu je k životu potřeba, by měl můj oblíbenej docent určitě radost...
Byl to jeden z nejhezčích Merlinů od doby, co v tomhle podniku hrajem. Tak na jaře, zůstaňte ve formě.

Nahoru

Chotěšov, restaurace ND, 15. října 2011
Internetová encyklopedie Wikipedia definuje výraz unplugged jako hudbu hranou na akustický nástroje, přestože jsou použity mikrofony. Tak úplně jsme to nedodrželi a krátce po sedmý hodině postavil Michal do rohu hospody nový elektronický škopíky (takový divný, placatý). Nespornou výhodou tohohle nástroje je, že sám o sobě nevydává skoro žádný zvuky, takže hlasitost si reguloval Bob a přizpůsobil ji danýmu prostoru.
Pro soubor začal večírek už v pátek, kdy jsme byli pozvaný na večeři za pěkně povedenou pouťovou zábavu. Nezůstali jsme svý pověsti nic dlužni, krom dobrý krmě jsme ztrestali pěknou řádku kvasnicových piv a hruškovic, ještě v sobotu večer to bylo na některých artistech dost znát.
V sobotu se lokál pěkně zaplnil, postupem večera a v rámci možností i roztančil. Předvedli jsme standardní repertoár i výkon, únavu ze škodlivých nápojů z předchozího dne jsme zčásti vypotili, zčásti zahnali opět škodlivými nápoji... Příjemná komorní akce.

Nahoru

Čerňovice, 24. září 2011
V útulným sálku v Čerňovicích jsme byli poprvý. Podcenili jsme průzkum a na místo dorazili s plně naloženou avií, aparátu jsme nakonec použili asi polovinu.
Přes pesimistický tipy byla zábavička docela slušně navštívená (někteří dokonce přijeli na koních, což je trošku rarita), známý tváře se mísily s neznámýma, taneční rej začal už v první sérii. Začínali jsme bez obvyklýho intra, mp3 přehrávač neustál oživovací pokus a celou složku se znělkama před Bobem vychytrale schoval... Cirkus předvedl standardní mrzkou show, na Pavlíkovo přání byla po dlouhý době i pohádková vložka.
Příjemnej večírek jsme zakončili před půl druhou, disciplinovaně zabalili a celou taškařici pak pořadatel vyšperkoval výbornou dršťkovou polívkou. Určitě jsme v Čerňovicích nebyli naposled.
První ze dvou volných víkendů v řadě pak trávil soubor ponořen v individuální aktivity, četbu hodnotných knih či filozofický disputace nakonec u většiny stejně nahradila pokleslá zábava v objetí omamných látek. A pak že to ty naše chatrný schránky nevydrží...

Nahoru

21.09.2011 - Pro náš cirkus...
...už léto definitivně skončilo, tuhle sobotu se přesouváme do sálů a hospod, začínáme (pro nás poprvý) v Čerňovicích. I když by se možná dalo říct, že zrovna tohle léto bylo dost deštivý a nepovedený, přesto jsme ho, na zvyklosti souboru z let minulých, odjezdili hodně poctivě. Konečně jsem se dokopal ke zpracování obrázků a natáhl na rajče patnáct sérií fotek dokumentujících naše harcování v období červen až září 2011 - nakonec, při prohlížení výše zmíněných momentek, musim konstatovat, že to byly hezký večírky...

Nahoru

Chotěšov, Pod klášterem, 10. září 2011 (pouťová)
Jen co jsme se vzpamatovali z moravský mise, přišel k nám na ves pouťovej víkend. Z celkem známých důvodů jsme poprvý orali pole námi neorané a už v jedenáct dopoledne stavěli aparát v krásným prostředí dvora restaurace Pod klášterem.
Na místo jsme se vrátili kolem osmý, program už byl v plným proudu, pro stále se rozrůstající publikum hrál Zdeněk Lojpold. Náš čas přišel po devátý večerní a už chvíli po začátku bylo jasný, že zábavička bude řádně vypečená - sešel se slušnej dav, skoro od začátku se tančilo, skvěle rozjetej a naplněnej večírek jsme dotáhli do půl druhý. Celou dobu se soubor královsky bavil, troufám si tvrdit že do toho s náma šla i většina přítomných (inu, byla to ten večer taky nejrozumnější volba). Balení a převlíkání propocených dresů se kapku protáhlo, cirkus ve svý domovině nikam nespěchal a nošení beden zdatně prokládal omamnými prostředky.
Díky patří pořadatelům a samozřejmě všem zástupům, který ten večer dorazily a připravily nám výbornou atmosféru, byl to balzámek a příjemná satisfakce... Pro cirkus jedna z nejhezčích zábav tohohle ubrečenýho léta.

Nahoru

Přerov, hotel Jana, 6. září 2011
Další soukromou akci pro spřátelený výrobce našeho jmenovce (v tabletový podobě) upekli jeho distributoři pro nás trochu z ruky - do Přerova jsme vyráželi v jedenáct dopoledne a po trochu úmorný cestě (dodávka naložená celým souborem s vlekem plným aparátu vyvinula maximálně devadesátku) jsme dorazili na místo těsně před šestou. Hned jsme se dali do stavění, to jsme sice zvládli v rekordním čase, ovšem nezvykle velká přípojka motorovýho proudu nás skoro třičtvrtě hodiny zdržela, po různých peripetiích došlo k natažení přívodu z jídelny hotelu, v rychlosti jsme nazvučili a ubytovali se. Ještě před hraním stihli Vašek a Michal zdolat umělou horolezeckou stěnu, ostatní členové ansáblu se o to raději nepokoušeli.
Samotný vystoupení vykazovalo všechny znaky soukromý a pracovní sleziny - první dva bloky bylo diváků i tanečníků poskrovnu, navíc došlo k informačnímu šumu mezi pořadateli a managmentem hotelu, díky čemuž nebyla akce nahlášená a kvůli kraválu ji v pravidelných intervalech navštěvovala městská policie. Poslední blok už bylo tanečníků dostatek, to už jsme hráli ztlumený na naprostý minimum, kdy Bob defacto vymutoval skoro všechno, co hrálo z podia a přes mix šly v podstatě jenom zpěvy. I tak jsme přidávali asi dva songy.
Balit jsme začali hned, už opět za asistence policie, která uklidněna nečiností cirkusu vydala pokárání, následnou diskotéku přesunula dovnitř a uklidněna už nadobro odjela. Soubor pak dlouho posedával a postával u dobře zásobených barů, i tak jsme s Michalem usínali v neznámým prostředí skoro nad ránem při sledování regionální televize.
Ráno jsme vyrazili hned po snídani, cesta ubíhala zdánlivě lépe, kolem čtvrtý jsme dávali pivo na domácí půdě.
Uvidíme, kam se budem za léčivem s názvem souboru trmácet příště...

Nahoru

Hracholusky, Nový most, 27. srpna 2011
Poslední srpnovej víkend jsme byli na tradiční rozlučce s létem v bistru u Novýho mostu. Dlouho jsme váhali, jestli máme aparát vybalit - podium, který by už nějakou dobu potřebovalo pár rekonstrukčních zásahů, bylo promočený, pršelo celou dobu, co jsme debatovali jestli jo nebo ne. Nakonec jsme za pomoci několika ochotných přítomných, několika tyčí a plachty prodloužili stříšku a vybalili.
I přes solidní kosu se sešla docela hezká návštěva a celý se to vyvinulo v docela pěknej večírek. Zima vyhnala tanečníky na parket o něco dřív, soubor i přes počáteční technický problémy nasadil s velkou vervou, Michal si dokonce v průběhu zábavky paličkou roztrhnul obočí... Omezili jsme pomalý songy, přidali na rychlých, ve slušným tempu a atmosféře jsme to přetáhli přes jednu hodinu raní.
Při balení jsme zjistili, že jsme zase nevzali halogen - nakládali jsme opět za svitu couvaček a světel od kiosku. Hezkej večírek.
Mailem přišel odkaz na fotogalerii, kterou na Novým mostě pořídil Honza Stavik, děkujeme velmi.

Nahoru

Liberec, svijanské pivní slavnosti, 19. srpna 2011
Stýskaly, 20. srpna 2011
Chotěšov, hřiště, 21. srpna 2011
V pátek jsme vyrazili lehce po druhý hodině směr Liberec. I přes rozkopanou Prahu a několik přívaláků jsme dorazili s dostatečným předstihem a stihli ještě část vystoupení dixielandu Old Stars - bylo to skvěle zahraný a skvěle zazpívaný, hodně nás to bavilo.
Svijanský pivní slavnosti se vyznačujou jednotnou cenou všech piv - přinesete si pytlík s dvacetikorunama a pijete, na co máte zrovna chuť. My jsme ji měli, postupně jsme ochutnávali a od neřízený konzumace nás zachránila přestavba aparátu a zvukovka.
I přes další přívalovej déšť jsme odehráli celej a nakonec i dvakrát prodlouženej set, tančících a jásajících bylo dostatek, večírek měl celou dobu to správný tempo a atmosféru. Zdravíme zvukaře Pavla a paní pořadatelku, moc hezká akce.
V sobotu Stýskalská berle, nohejbalovej turnaj s čím dál větší účastí. Po příjezdu na místní koupaliště jsme asi hodinu čekali se stavěním aparátu, než se dohrajou poslední mače - zábava tak začala s mírným zpožděním. Ze začátku to vypadalo na mizernou účast, během prvního bloku se ale areál slušně zaplnil a ještě slušněji rozjásal, pěkně rozjetou zábavičku jsme dotáhli skoro do půl druhý. Do playlistu jsme zařadili i pár dlouho odpočívajících kousků, k překvapení všech artistů jsme si všichni vzpomněli a odehráli je celkem slušně. Rychlý bylo i balení, část souboru pak vyrazila k domovu, část ještě spocívala připravenej guláš, kterej i přes konzistenci polívky chutnal jak měl.
V neděli jsme, kromě Boba, šli po dlouhý době na bigbít pěšky. Na chotěšovským fotbaláku jsme v příšerným vedru vyložili a postavili. Při zvukovce nastaly potíže, nakonec se ukázalo, že na vině je špatný zemění připravenýho přívodu - natáhli jsme přívod vlastní a byl klid.
Zábavu jsme začali s čtvrt hodinovým skluzem, i tak se ještě diváci scházeli během první a druhý série. Úvodní bloky odtančily hlavně ratolesti přítomných rodičů, s postupem času a rostoucí hladinkou přibývali i tanečníci z řad dospělých diváků, v závěru juchal i sám předseda... Právě na jeho přání jsme celou taškařici prodloužili a hráli až do chvíle, kdy nám nahoře definitivně zhasli (světla jsme nepostavili, což byla patrně chyba). Balili jsme v záři couvaček Bobovy avie oslabený o pracující a černou ovci. Po pátku a sobotě už to bylo kapku na krev, ale vyklubal se z toho pěknej podvečerní mejdan.

Nahoru

Chotěšov, Svazarm, 13. srpna 2011
Po jednovíkendový pauze jsme rozložili aparát na hezky připraveným podiu ve stejně příjemně připraveným areálu bývalýho chotěšovskýho Svazarmu, akci pořádal náš bubeníček s kolegy.
Počasí nám konečně přálo, moc nám nepřály okolní akce - jsme přece jenom kapela okresního přeboru a čtyři kilometry vzdálenej Extra Band je pro nás stejnej soupeř, jako pro místní fotbalisty třeba Sparta... I tak přišlo cca sedmdesát lidí, zábavička záhy chytila správnou atmosféru. Zmíněná pauza se krapet projevila u několika bílých míst, jinak ale cirkus odehrál svůj obvyklej standard a předvedl úryvky svý mrzký show, Míra hrál chvíli i v leže...
Končili jsme chvíli po jedný hodině, balení bylo ještě docela rychlý, dojezd byl ovšem pomalej a hodně veselej, nejvytrvalejší zhýralci (samozřejmě jsem byl mezi nima) popadali do peří kolem šestý ráno.

Nahoru

Chotěšov+Staňkov, 30. července 2011
Od rána pršelo, vydatně a vytrvale. Akci v Chotěšově pořadatelé odpískali v půl šestý (nedivil jsem se, nedivil jsem se ani technice Kabát revivalu, kterej se do stavění aparátu do louží moc nechtělo). Dali jsme pár piv a přesunuli jsme se k Bobovi na soukromej mejdan, kde jsme se usušili a udržovali se v hratelným stavu až do půl desátý, kdy pořadatelé zrušili i Staňkov. Večírek pak nabral vysoký a nespoločeneský tempo... S počasím nic neuděláme, tak příště.

Nahoru

Pňovany, fotbalový hřiště, 23. července 2011 (pouťová)
Minulej rok jsme na tuhle akci přejížděli ze Staňkova, v Pňovanech už měla technika postaveno - tentokrát jsme si to dali pěkně všichni. Dobrá nálada při stavění nakazila i přítomný pořadatele a pár diváků, nám ji drobet zkazila zvukovka, při který jsme objevili prasklou blánu reproduktoru na jednom ze středů. Věčná a věrná přítelkyně lepenka nám pomohla bednu zprovoznit, budeme ale muset domluvit opravu poněkud kvalifikovanější.
Už před začátkem zábavy se dostavila zima, postupem večera se to stupňovalo, nepomáhaly ani osvědčený prostředky z božkovský továrny na radost. Chlad vyhnal okolo půlnoci část jinak velmi slušný návštěvy, ostatní (ať už odolnější nebo, v některých případech, zlitější) to s náma dotáhli až do závěrečných čtvrt na dvě. Oproti plánovanýmu playlistu jsme, kvůli Pavlíkovi, zařadili Panenku v podání dua Míra-Rosťa (tímto se omlouváme všem zapřisáhlým trampům), na přání novomanželům jsme těsně před koncem dali Tak pojď v kapku nabroušenější podobě (musim se zeptat Boba, jestli máme živáč, docela by mě tahle verze zajímala).
Opět, stejně jako loni, otrávilo nešťastný umístění kapely před uličku do výčepu hru Michalovi, kterýho věčně někdo plácal po zádech (v lepších případech) a Pavlovi, kterej vetřelce celej večer marně přesvědčoval.
Balení bylo rychlý a zkřehlý, oblíkli jsme všechny dostupný svršky. Hezkej večírek to byl, za rok to zopakujem.

Nahoru


Hracholusky, Kotva, 16. července 2011
Na hrázi jsme hráli poprvý, cirkus se sjížděl na místo různejma prostředkama - konzervativní část a technika za pomoci vozů, Míra na kole a Rosťa s Vaškem na lodi, což bylo asi poprvý v historii souboru (i když jednou nechybělo moc a na lodi jsme z hraní odjeli).
Začali jsme lehce po sedmý hodině, za světla, první dva bloky byly hodně k poslechu, pak nám to publikum vrátilo a zejména poslední sérii, když padla tma, se tančilo jak na happeningu. Franta byl kapku indispinovanej už při odjezdu, na místě to ještě dokrmil, takže z toho chvílema dělal světelnou diskotéku a snažil se nás mlhou vykouřit z podia.
Je škoda, že je na hrázi stanovená policejní hodina v jedenáct, krásně rozjetej a roztančenej večírek moh ještě pokračovat, takhle jsme sbalili (tedy někteří z nás sbalili) a vyrazili k domovu. Po cestě jsme s Mírou poslouchali živáč kapely Bílá nemoc z roku 2001, což byla taková pěkná tečka za tím naším případem.
Poslední dobou lákají multiplexy na nový filmy slibem, že to bude ve 3D - bigbít je vždycky ve 3D, některý večírky, jako třeba ten v restauraci Kotva, dokonce ve 4D (i když ne všechny prostředky, který se k tomu daj použít, jsou tak úplně povolený). Hezká taškařice.

Nahoru

Mantov, fotbalový hřiště, 9. července 2011
Tradiční termín, tradiční počasí - celej den tropy, už při stavění aparátu mračna, po první sérii déšť. Já jsem se už dopoledne malinko zapomněl v nálevním zařízení, k mýmu obveselení se postupně přidávali další artisti a hlavně diváci, takže ve finále to byla zdařilá samba mezi kapkama deště, kterej vydržel až do závěrečných čtvrt na dvě. Soubor po roce oprášil opusy Mantava jedeme a Zelená a černá, poměrně zdárně a bez nácviku. Při závěrečným vyhlašování jsme trochu mylně uvedli, že zvukař je stejně důležitej jako hospodskej - není to pravda, zvukař je potřeba jenom když je bigbít, hospodskej je potřeba pořád.
Při balení už obveselení dostoupilo vrcholu, část ciskusu ho plynule přeměnila v devastaci. Příští rok koupíme cement a objednáme letadlo, v některých zemích se tak rozhánějí bouřkový mraky před vojenskou přehlídkou... Hezkej večírek.

Nahoru

Stod, Zahrádka, 1. července 2011
Hracholusky, Nový most, 2. července 2011
Na stodský Zahrádce jsme, pokud mě moje chatrný záznamy neklamou, hráli naposled v červenci 2008, od tý doby se dvakrát změnil provozovatel.
Už od rána pršelo, po příjezdu to pořadatel Pepa přeložil dovnitř hospody, takže nastala sborka a rozborka aparátu, kterej byl naloženej v kompletní verzi.
Zábavičku, která byla nakonec docela vyvedená, mám trochu rozmazanou - organismus se mi ohřál na teplotu nezdravě vysokou a některý momenty mám jak z rychlovlaku. Dlužno ovšem podotknout, že zadejchanej a zahulenej prostor mi paradoxně dost pomohl - druhej den ráno už to bylo docela v pohodě.
Soubor se vtěsnal na nevelký jeviště i s kamnama, odehráli jsme standardní set a po počátečním nezvyku z rozestavení v řadě, kdy jsme s Vaškem neměli vizuální kontakt se škopkama (kvůli čemuž jsme párkrát nasypali poslední kila jak brambory) to bylo téměř bezchybně zahraný (v možnostech cirkusu, pochopitelně).
Balení rychlý a překotný, zábava na Zahrádce pokračovala dál s reprodukovanou hudbou.
Druhej den předpovídali sejčci v řadách souboru déšť už na devátou. Ani pořadatel moc nedoufal ve velkou návštěvu, nad bistrem u Novýho mostu se honily mraky a už když jsme stavěli bylo docela chladno. Lidi překvapili - přišli, pili, tančili, večírek byl stejně kvalitní, jako na tomhle parketě bejvá vždycky. Postupem večera docházel jeden hřejivej prostředek za druhým, při poslední sérii došlo i pivo - myslím, že to bylo v historii souboru poprvý.
Na pokyn pořadatele jsme skončili zábavu v půl jedný, docela rychle sbalili, pak přišel déšť - tipovací meterologickou soutěž vyhrál Vašek.
Na Novým mostě budeme zakončovat prázdniny poslední srpnovou sobotu.

Nahoru
TOPlist