- 30.12.2015 - Končí další rok,...
- 08.12.2015 - Co se děje? Co se děje? Snad tu nikdo nebrečí...
- Vstiš, 7. listopadu 2015
- 28.10.2015 - Notes
- Plzeň, Apollo, 17. října 2015
- Chotěšov, svatba, 9. října 2015
- Hradec u Stoda, 3. října 2015
- Obora, 26. září 2015
- Plzeň, Apollo, 19. září 2015
- Chotěšov, Pod klášterem, 12. září 2015, pouťová
- 06.09.2015 - Rock and rollu navzdory
- Hracholusky, Keramika, 28. srpna 2015
- Hracholusky, Nový most, 21. srpna 2015 + Stýskaly, 22. srpna 2015
- Hracholusky, Kotva, 13. srpna 2015 + Vlkanov, 15. srpna 2015
- Hracholusky, Keramika, 7. srpna 2015 + Chotěšov, hřiště, 8. srpna 2015, svatba
- Staňkov, U lávky, pouť, 24.07.2015
   +
Chotěšov, hřiště, 25.07.2015, support Kabát revivalu
   +
Horšovský Týn, Cobra, pouť, 26.07.2015
- Hracholusky, Keramika, 18. července 2015
- Nový, pouťová, 10. července 2015 + Všekary, 11. července 2015
- Hracholusky, Nový most, 3. července 2015 + Mantov, fest, 4. července 2015 +
   Hracholusky, Keramika, 4. července 2015


30.12.2015 - Končí další rok,...
...pro mě už třináctej v řadách cirkusu Brufen. Byla to zvláštní sezóna - dvakrát se nám vyměnil bubeník a úhrnem jsme strávili skoro dva měsíce v lékařských zařízeních. I tak jsme ale vydali řadovku (neskromně si pořád myslím, že docela dobrou) a odehráli spoustu vydařených zábavek. A to by bez Vás, věrných a stálých, ale třeba i náhodně kolemjdoucích, nešlo - děkujeme, vážíme si toho a doufáme, že Vaše přízeň vydrží i v roce příštím. Ať Vám novej rok chutná.
Krátce po vánocích zemřel Lemmy Kilmister, ikona rock´n´rollu v jeho světlých i temných podobách. Jedna z mých nejoblíbenějších kapel končí, ne každej je nahraditelnej. Zatímco tohle píšu, poslouchám Bad Magic, desku, která vyšla letos v září. Nahlas, jak si to zbylí členové Motörhead přáli...


Nahoru

08.12.2015 - Co se děje? Co se děje? Snad tu nikdo nebrečí...

...zpívá moje oblíbená Mňága v songu Obraz pro výstavu koček - co se děje se ptají i někteří naši fanoušci (ano, i náš cirkus tímto žádaným a často nedostatkovým artiklem skromě disponuje). Takže: Jak jsme avizovali, předvánoční pauza není daná přehnaným těšením se na Ježíška (i když strom mám a dárky už schovaný v tajný skrýši), ale zdravotním stavem - dneska ráno Bohy ulehl na operační stůl. Zákrok je to plánovanej a víceméně banální, na druhou stranu je to přece jenom operace, takže doufáme, že všechno dobře dopadne (dopadlo, zprávy zatím nemám) a bubeníček bude rychle a utěšeně srůstat. Když jsem s ním včera mluvil, ptal se mě, jestli může po operaci hulit na zmírnění bolesti, poradil jsem mu, ať to konzultuje s doktorem...
Na podzim většinou vytáhnu z mobilu, diktafonu a chatrný paměti všechny úryvky budoucích opusů a snažím se tomu dát nějakej tvar. I tenhle rok se mi podobných zkazek nastřádalo dost, některý dema už mají poměrně konkrétní obrysy. Luboš zítra přidá do domácích nahrávek první zpěvy. Když jsme na jaře vydali Kolotoč, spousta lidí označila songy na desce až na výjimky za smutný - když ráno otevřete noviny a nebo zapnete televizní zprávy, těžko se pak píšou veselý písničky. Nevím, jestli je pacifismus víra, každopádně se už od útlýho mládí pacifistou cítím bejt a mám trochu obavu, že to lidi stejnýho vyznání budou mít čím dál složitější... Tak se držme.

Nahoru


Vstiš, 7. listopadu 2015
Ve Vstiši jsme byli po motokrosových závodech už třetí rok. Muži na skorolétajících strojích vyhlásili výsledky a sečetli zranění, sličné slečny předaly ceny. Zábavka se rozjížděla pomaleji, první blok byl na poslech a překonání střízlivosti, což se některým závodníkům povedlo na první flek. Soubor po dvou týdnech bez bigbítu chvílema lovil v paměti, několikrát to vedlo k humorný improvizační vložce, všechna úskalí playlistu jsme ale překonali zdárně. Vydařenej večírek jsme ukončili chvíli před jednou. Zatímco jsme balili, šenkýř budil jednoho ze spících a znečištěných závodníků kýblem, konkrétně vylitím jeho obsahu přímo na opilcovu hlavu. Efekt se nedostavil, mokrej nešťastník dorazil zvětralý pivo a odpotácel se ze sálu, šavli na místě ponechal... Pěkná taškařice, fotky najdete tady.
Ve Vstiši to byla patrně poslední zábavička tenhle rok. Operační pauza nám hraní trochu zkomplikuje, cirkus rozbalí šapitó znovu až začátkem příštího roku.

Nahoru


28.10.2015 - Notes

Věhlasný soubory používají označení booking nebo managment, v souvislosti s naším cirkusem tomu říkám spíš správa notesu (nebo rozpisu a nebo, trochu archaicky, fermanu), každopádně - po včerejší "ustavující" schůzi v domácím restauračním zařízení přechází tato činnost do kompetence Vaška Fišera, druhýho nejdéle sloužícího člena souboru. Prosím tedy pořadatele, kteří by chtěli spáchat zábavu a pozvat tam naše pseudofolklórní těleso, aby se obrátili přímo na Václava (602 171 731). E-mail souboru je samozřejmě v provozu i nadále.

Nahoru


Plzeň, Apollo, 17. října 2015
I druhá zábavka v Apollu se celkem záhy proměnila v příjemnej večírek, tančilo se hned od začátku. Plzeňská Viktorka hrála se Zlínem, zprávy o průběžným stavu jsme dostávali přímo z parketu:
"Je to dva dva."
"A to je dobře nebo špatně ?" odpověděl Ondra...
Technika oslabená o nemocnýho Petra Rejthara se o nás starala vzorně, síly ovšem doplňovala kořalkou, která se ve světě vyrábí z melasy z cukrový třtiny, v Božkově dochucením zředěnýho lihu - tím se v závěru oslabila ještě o hodně víc...
Část publika se před půlnocí vydala na poslední spoje MHD, my jsme celou taškařici o půl hodiny později ukončili. Snímků je, vlivem Petrovy absence, o něco méně než obvykle. Při selekci jednotlivých záběrů šlo z jejich kompozice pěkně poznat postupnej vliv výše zmíněnýho destilátu.
Rozpis v závěru roku je silně prořídlej - zdravotní schránky některých artistů potřebujou údržbu, rekonvalescence chvíli potrvá, snad bude všechno podle plánu.

Nahoru


Chotěšov, svatba, 9. října 2015
Druhá svatba, kterou jsme v poměrně krátký době hráli, byla o trochu pikantnější tím, že do svazku manželskýho vstoupil náš osvětlovač Karel. A byla to pravá jihočeská - část svatebčanů si dala po hubě už v devět večer, soubor v tu chvíli působil jako mrzká kulisa (vzpomněl jsem si na Fontánu pre Zuzanu). Když se situace uklidnila a naše soustružení začalo zase pár lidí zajímat, dostal se Bohy do fáze, kdy intoxikace přesáhla únosnou mez a bicí souprava nad ním začala vítězit - lehce po půlnoci jsme tedy ostudnou čtvrtou sérii ukončili. Jen jsem v tu chvíli doufal, že podobně na kaši je i většina přítomných a tedy náš poslední vstup příliš nevnímala. No nevím...
Každopádně, novomanželům přejeme hodně štěstí a pohody, stejně jako u předchozích svazků, který jsme hraním ztvrdili, snad bude platit heslo "Co Brufen spojil rozpojit nelze".

Nahoru

Hradec u Stoda, 3. října 2015
Do Hradce jsme vyjeli tak trochu jako lazaret, plejáda zranění a neduhů byla různorodá, od zcela závažných a téměř smrtelných (kapelní hypoška Luboš jich vyjmenoval zhruba deset) až po standardní kocovinu - jak praví klasik, rock and roll to není prdel... Zábavka to byla pěkná a roztančená hned od začátku, s postupem času přibývalo odvážnějších kreací. Kluci o první pauze vymysleli velkej logistickej kolotoč, za předpokladu několika nedělních přesunů (zahrnujících ovládání dvou vozů jedním řidičem) pověřili řízením Bohyho, tím pádem mohli Ondra a Vašek podlehnout svodům škodlivin - zejména Ondra podlehl velmi dokonale. Hezkou taškařici jsme ukončili pár minut po jedný, při balení jsme společnýma silama smotali i Ondřejovu nástrojovku - některý věci se musí udělat hned a ve správný chvíli, na motání kabelů v takových okamžicích není čas... Na základně jsme vykládali před třetí, tipuju, že někteří artisti usnuli už po cestě domů. Fajn večírek, fotky najdete tady.

Nahoru


Obora, 26. září 2015
V Oboře nás přivítal, stejně jako minule, přetopenej sál, svršky jsme propotili už při stěhování aparátu. Zábavka to byla taková unavená, ten pravej rej začal až v posledním bloku, kdy část publika podlehla téměř kompletnímu zničení, některým nezábranilo v pádech do aparátu ani metrový pódium. Rytmická sekce si tentokrát prohodila volant, Vašek absence řízení využil dokonale a když na konci přitopil ohnivou vodou, při nošení za bednama tak trochu povlával. Jeden z použitých mladíků nás přesvědčoval, že si hned po víkendu nechá vytetovat Brufen na hruď - snažili jsme se mu tenhle "skvělej" nápad rozmluvit, patrně si ale dneska stejně nebude pamatovat vůbec nic... Často sledujeme během večírku vznik nových lásek, v Oboře před kulturákem, mezi ještě nenaloženým aparátem, to byl zánik v přímým přenosu, intenzita nebyla o nic menší.
Dialog o poslední pauze:
"Tak co, Ondřeji, jak ti chutná ten zázvorovej birell ?"
"Výbornej. Pokaždý, když se napiju, samou radostí ublinknu, jak je to dobrý..."
Celou taškařici jsme zakončili asi půlhodinovým posezením s tácem řízků, moudra u toho padaly převeliký, všechny bohužel daleko za hranicí publikovatelnosti... Pěknej mejdan, fotky najdete tady. Tak zase za rok.

Nahoru


Plzeň, Apollo, 19. září 2015
V Apollu jsme byli poprvý. Objevily se známý tváře, hlavně z Merlinu, ty nový je doplnily tak, že to na večírek určitě stačilo. První vnitřní hraní po létě si vždycky trochu zvykáme, tenhle proces tentokrát proběhl velmi rychle, nejvíc se aklimatizoval Bohy, kterýmu se staly povzbuzující nápoje ve čtvrý sérii kapku osudný. Shodli jsme se, že je třeba podávat mu raději jedy na suchý bázi, po jejich užití hraje sice trochu rychleji, ale pořád docela přesně...
Taneční rej byl hned od začátku, vydržel až do konce, příjemnej mejdan jsme utnuli chvíli před půl jednou. Zatímco jsme tahali bedny, Bohyho fanklub zvracel vedle dodávky - "Nemá s tím zkušenosti, vždyť si ani nedrží vlasy," komentoval to Ondra znalecky...
Do Apolla se vrátíme za měsíc, v sobotu 17. října. Fotky z právě proběhnuvší taškařice najdete tady.

Nahoru


Chotěšov, Pod klášterem, 12. září 2015, pouťová
Na poslední venkovní zastavení našeho cirkusu se, už tradičně na pouťový, sešel četnej dav. Parket před hrací pergolou byl zastřešen velkým stanem, se zvukem na provizorním podiu to udělalo svý a i když to venku hrálo poměrně dobře, u nás to byl docela bengál, dlouho jsem si na akustický podmínky zvykal a litoval absence tlumících prostředků.
Všechno se rozběhlo celkem záhy, taneční rej naplnil celej stan. Po poslední zkoušce jsme vytáhli pár hodně dlouho nehraných kusů, ač jsme si je ve zkušebně brnkli jenom jednou, vzpomněli si všichni artisti. Nová basová bedna, která dorazila z Británie dva dny před zábavou, basovala statečně, Ondra s Lubošem si libovali, že je o 200W těžší... Vyhlásili jsme, že aby byla tancovačková kapela kvalitní, potřebuje k tomu kvalitní opilce, někteří z publika to splnili beze zbytku a když jsme na konci nakládali bedny, byli taženi k domovu. I Bohy pojal poslední venkovní štaci celkem vesele, co teklo vypil a co hořelo vyhulil, v kvantitě účinků dohrál relativně v pohodě. Mírný zničení proběhlo zároveň i v řadách techniky.
Je asi marný vysvětlovat, že tam kde končí parket a začínají kabely a odposlechový bedny už je území kapely, tak trochu hájený - většina tančících, v různých fázích použití, tohle pravidlo celkem bez problémů respektovala, našel se ale samozřejmě debil, kterej se v posledním bloku neúnavně sápal Lubošovi po mikrofonu, od inzultace ho uchránila únava našeho frontmana a včasnej zásah techniků. Když jsem porovnal tělesný proporce a úroveň Lubošova vytočení, byl by nezbednej opilec patrně rád, kdyby prohrál na body...
Velmi vydařenou zábavku jsme ukončili chvíli po půlnoci, z plánovanýho playlistu čítajícího šedesát tři opusů jsme vynechali dva songy. V klidným tempu jsme zabalili a naložili, u nálevních oken to stále žilo i při našem odjezdu. Výbornej večírek, spoustu akčních snímků od Petra Rejthara najdete tady.

Nahoru


06.09.2015 - Rock and rollu navzdory
Od druhý série poslední zábavky na Keramice mi seděl na mikrofonu luční koník, rock and rollu navzdory vydržel až do konce, bez úhony přestál i můj třítonovej krákor. Odehnali jsme ho až při balení mikrofonů, to jsme se trochu báli, jak to bude krapet unavanej Fanda prezentovat doma - Petrovi seděl na mikrofonu kůň...
Občas se mě někdo zeptá, jak vypadá víkend, když kapela nehraje. Nevím, jak ostatní klauni našeho postfolklórního spolku, já jsem v pátek v pět místo nakládání beden nastoupil na tenisovej kurt a naložil si taky, řádně. Už během týdne jsem pak kancelář proměnil ve zvukovou laboratoř a kroutil a kroutil v honbě za lepším zvukem. Co na tom, že jsem nakonec většinu čudlů vrátil do původní pozice, kus dítěte ve mě si pohrál jako už dlouho ne. A kdo si hraje, nezlobí...
   
V sobotu hrála na dobřanským náměstí Mňága & Žďorp, jedna z mých nejoblíbenějších českých kapel. Koncert skvělej, lahodnej zvuk, ve výborně poskládáným playlistu mi chyběly akorát Nepropustný zdi z poslední desky Made in China.
 
S kamarádem Zdeňkem jsme vzpomínali, jak jsme na střední na Mňágu chodili do Céčka na Doubravce, v zakouřeným prostoru pro cca sto lidí tam vždycky byla hlava na hlavě. Je vůbec možný, že už to bude skoro dvacet let ? Některý songy ze sobotního setu už byly evergreeny tenkrát, zůstaly dodnes.
Letní harcování v okolí domácího komína nevydržel jeden z basových reproduktorů. Po zjištění ceny za opravu jsme se rozhodli koupit bednu novou, po srovnání cen jsme ji objednali z Británie. Pán z podpory (musel si užít, moje angličtina je na úrovni vyjadřování původních indiánů z doby kolonizace) mi za příplatek nabízel expresní dopravu letadlem, ujistil jsem ho, že běžná cesta lodí bude stačit. Letiště ani přístav v Chotěšově nemáme, tak uvidíme, jestli bednu schvácenej námořník donese na zádech...
V sobotu 12. září dáme poslední venkovní večírek. Léto už asi dává pomalu sbohem (když jsem v sobotu dorazil z Mňágy, byla už docela kosa), snad se počasí ještě na poslední zastavení pod širým nebem trochu umoudří. Ukrutný vedra už minuly, sucho vystřídala vláha - v době nedostatku vody je třeba myslet na nejdůležitější plodiny, shodli jsme se na tom, že jsou to ty, který dávaj radost přímo, tedy chmel a konopí...
A konečně, dneska odpoledne máme zkoušku. Oprášíme pár dlouho nehraných opusů, do playlistu je zařadíme hned na pouťový v Chotěšově. Patrně dojde na Warnery z desky Když chlapi stárnou, slibujeme je Ondrovi už dlouho, podle jeho vlastních slov od doby, kdy byly děti ještě malý...

Nahoru


Hracholusky, Keramika, 28. srpna 2015
Poslední letošní Keramika byla o poznání komornější než minulý večírky, v první sérii to dokonce vypadalo, že parket bude tentokrát úplně prázdnej. Tma to ale všechno proměnila, tak jako skoro vždycky... Bohy byl na začátku indisponován, půl noci prozvracel, léčivý účinky rock and rollu se ale dostavily, na konci už byl fit a vyžadoval sólo na bicí. Fit naopak nebyl Fanda, kterej vstřebal rock and roll jedním ze škodlivějších způsobů, doporučili jsme mu maximálně dvouslabičný výrazy, aby byl zachován alespoň základ komunikace. Pěknou zábavku jsme ukončili pár minut před půlnocí. Tohle léto bylo na Keramice parádní, tak zase za rok. Fotky z letošní derniéry najdete tady.

Nahoru


Hracholusky, Nový most, 21. srpna 2015
Stýskaly, 22. srpna 2015
I druhá letošní zábavka na Novým mostě se pěkně vyvedla. Zvukovka se nám malinko protáhla, počet nekomunikujících kabelů v signálových cestách byl výrazně větší než obvykle, Fanda běhal od mixu na podium a zpět a horečně přepojoval. Taneční rej propuknul hned v první sérii, nebylo nač čekat, chlad srpnovýho večera postupoval a nakonec, zhruba v půli zábavy, vyhnal část publika do tepla rekreačních příbytků. Už skoro pravidelně hrajeme evergreen Louie Louie - text ve slokách se sice mění, refrén už se ale ustálil na "Honem nalej, oh baby, velkou žízeň mám, už nejsem malej, oh baby, teď tě ochutnám..." Diváci, kteří zimu zahnali všemi dostupnými prostředky, s náma vydrželi do závěrečný půl jedný. Zatímco jsme balili, večírek ještě dojížděl ve výčepu při reprodukovaný hudbě. Hezká taškařice, fotky najdete tady.
Zvukovka ve Stýskalech proběhla standardně, bez zádrhelů, časovou rezervu využila část souboru k nohejbalovýmu klání (překvapil zejména Luboš, kterej při našich pseudotrenérských fotbalových debatách marně tápe o čem se to vlastně bavíme). Po několika letech na náklaďáku jsme se vrátili do hrací budky vedle výčepu - ta nás, o něco rozšířena oproti našemu minulýmu hraní, pojala bez problémů, akustika na podiu byla lepší než na přívěsu. Zábavička se rozjela hned od začátku, byl to moc pěknej rej. Prostředky proti zimě diváci čerpali u baru a na parketu, soubor vytáhl skoro všechny opatření už během první série, zejména technika u pultů postupem času solidně mrzla. Předvedli jsme několik novinek, v podstatě z odpalu, zákoutíma improvizace jsme zdárně probruslili, moc hezkej mejdan jsme ukončili v jednu. Po cestě domů jsme spekulovali, že problém Lubošových hlasivek není v hlasivkách, ale v hlavě. Navrhnul jsem placebo, Fanda podotknul, že musí bejt hodně silný - jakej je ale rozdíl mezi silným a slabým placebem ?... Poslední cigaretu jsme s Ondrou dali na dvoře základny lehce před třetí hodinou. Byl to velmi vydařenej večírek, fotky najdete tady.

Nahoru


Hracholusky, Kotva, 13. srpna 2015
Vlkanov, 15. srpna 2015
Ač ve čtvrtek, zábavička na Kotvě se velmi pěkně vyvinula. Vůně parfémů se na parketu mísila s živočišnou vůní tance, později se přidalo i aroma zakázanýho listí. V tanečním reji se promíchalo křepčící mládí s uvážlivým stářím, rytmický pohyby byly napříč generacema stejný. Podle jednoho z nejstarších principů - vox populi, vox dei - se rozhodlo a snad poprvý jsme odehráli celej večírek bez jediný pomalý písně. Policejní hodina je na Kotvě v půl dvanáctý, zkrácením pauz a vynecháním pomalých opusů se nám do vyměřený doby podařilo vtěsnat skoro celej zbytek playlistu, hodně vydařenej večírek jsme ukončili minutu před limitem. Pěkná taškařice, Petr Rejthar pořídil řadu dokumentujících obrázků.
Před dvěma lety jsme hráli ve vlkanovským miniaturním sálečku, tentokrát se pouťová odehrávala na betonovým plácku uprostřed obce. Před náma, pod stanem, klávesovej šraml ala nekonečnej teleshoping, při stavění a zapojování jsme si zapěli pár lidových opusů, Bohy předvedl i mírnej taneček. Spustili jsme v osm, zábavka se po první seznamovací sérii pěkně rozjela. V půl desátý vstoupila do programu show s plameny, ohnivý ženy a ohniví muži to měli pěkně secvičený - kdo chce zapalovat, musí sám hořet... V poslední přestávce pak do programu vstoupila, zcela neplánovaně, průtrž mračen, během několika minut byla pod vodou polovina aparátu. Zatáhli jsme plachtu na hracím přívěsu, po chvíli ale bylo jasný, že hrát už nepůjde, voda byla všude. Balili jsme s baterkama na zaplachtovaným náklaďáku, všichni promočení z občasných výletů mimo provizorní sucho. Velmi nás mrzelo, že jsme dobře nastartovanej večírek nemohli dohrát, snad někdy příště. Na základně jsme vylili z beden zbylou vodu, mám teď plnou garáž schnoucího aparátu. Škoda předčasnýho konce, byla to vydařená taškařice. Fotky najdete tady.

Nahoru


Hracholusky, Keramika, 7. srpna 2015
Chotěšov, hřiště, 8. srpna 2015, svatba
Po jednovíkendový pauze působil soubor při srazu na Keramice sice zpoceně, ale poměrně natěšeně na další bengál. Start zábavy měl trochu zpoždění, laborovali jsme s podivným brumem ze sítě, kterej se nám úplně odstranit nepodařilo - první sérii jsem si na něj hodně zvykal a litoval, že nemůžu otupit smysly osvědčenými prostředky. Zábavička chytila poměrně záhy ty správný parametry, pěknej rej pak vydržel až do půlnoci, kdy je na Keramice policejní hodina. Po dlouhý době jsme si střihli z odpalu klasiku Louie Louie, českej text jsem vytvářel za pochodu, tak doufám, že ho Luboš z nahrávek vyloví, v daným čase a okamžiku mi nepřišel úplně pitomej. Když jsme v jednu odjížděli, v podloubí retaurace to ještě vydatně žilo, připomělo mi to Šimkovu a Grossmannovu frázi "rádio hrálo, gramofon hrál, Vavřík hrál na kytaru..." Byl to velmi hezkej večírek, snad Bohy do dnešního hraní nějak zavaří stojan na činel, kterej přeťal během třetí série (zkonstatovali jsme, že tohle lepenka nespraví). Fotky z Keramiky od naší techniky najdete tady, další sérii obrázků z aparátu pořadatele pak tady.
Jednu svatbu už jsme v historii souboru odehráli, v sobotu jsme pod heslem "co Brufen spojil rozpojit nelze" vtrhli na druhou. Zatímco jsme v odpoledním dusnu podbarvovali svatební pohodu reprodukovanou hudbou, rozvinula se debata, zda-li se náš soubor hodí jako svatební kapela nebo je třeba zvát ho spíš k jiným příležitostem - padly různý návrhy, od porozvodových seancí až po pohřby...
Vyklubal se z toho nakonec velmi příjemnej mejdánek, překvapili zejména někteří starší účastníci, kteří s vervou nevídanou doslova protančili střevíce - věk je jenom bezvýznamý číslo, paráda. Jako sólo pro novomanžele jsme zvolili klasiku klasik Někdy si vzpomeň - přejeme jim, aby to nebyl ztracenej čas. Hezky jsme se pobavili, děkujem za pozvání, hodně zdraví a štěstí.
Rovněž v sobotu, na jiným místě, vstoupil do svazku manželskýho Pavel Šantora, kterej s náma jako technik brázdil parkety a kulturáky celý čtyři roky - gratulujeme, ať se daří.

Nahoru


Staňkov, U lávky, pouť, 24.07.2015
Chotěšov, hřiště, 25.07.2015, support Kabát revivalu
Horšovský Týn, Cobra, pouť, 26.07.2015
Už tradiční zastávka našeho cirkusu proběhla stejně jako roky minulý - první série byla pro zvukaře a pár diváků, kteří dorazili včas, teprve od druhýho bloku to začalo trochu žít. V pauzách mezi písničkama bylo slyšet kakofonii pouťových reproduktorů, k poslední jízdě vyzvali páni od kolotočů nejméně desetkrát. Zvučil Štika, zvuk byl skvělej a silnej, halas od atrakcí jsme dokázali překonat.
"Mezihra v Tak se to s náma valí dál mě překvapila," říkal Vašek o přestávce Bohymu.
"To mě zrovna napadlo. To jste si ještě nevšimli, že hraju co mě zrovna napadne ?"
Končili jsme v devět, publikum (minimálně jeho část už byla v dobrý formě) jsme předali Olympic revivalu. Jak to vypadalo dál nevím, kluci zůstali, já vyrazil s aparátem k domovu. Docela hezkej gig, fotky najdete tady.
V Chotěšově na fotbaláku to v sobotu bylo jak na větrný hůrce - vítr (patrně ten, kterej předpovědi označujou za čerstvej) se prodíral i hracím přívěsem a nepříjemně ovlivňoval jinak skvělej zvuk Franty Vítka. Začali jsme lehce po osmý a vyměřenej čas dvou hodin spotřebovali beze zbytku, zejména v druhý půlce našeho divadýlka se to pod podiem pěkně roztančilo. Příjemnej večer, pár obrázků najdete tady.
Nedělní dojezd byl už trochu na krev. I když to z počátku nevypadalo, měl Ondra pravdu, první sérii bylo na podiu ukrutný horko. Se stínem přišel chlad a taneční rej, zéjmena na poslední blok, když dorazila i část publika z hlavního programu na náměstí, byla na parket pěkná podívaná. Při tradicionálu Svařák, kterej mají lidi rádi a kapela ho téměř nesnáší, jsem se po sóle musel vzdálit na toaletu. Luboš šalamounsky protahoval poslední refrény a nechal zpívat lidi, týpek používající mušli vedle mne to komentoval "Hrajou dobře, ale s tímhle už jsou otravný". Nesnažil jsem se mu vysvětlit, že za to můžu já...
Vydařenou taškařici jsme ukončili v deset, zabalili v rekordním čase a po výborným steaku vyrazili k domovu, v Cobře to stále ještě žilo. Hezká zábavička, fotky najdete tady.

Nahoru

23.07.2015 - Už jsem retro
"Ještě jsem nebyl in a už jsem retro" zpívá Xindl X. Včera v noci, při přepínání televizních kanálů s muzikou, jsem měl úplně stejnej pocit - spoustu kapel, který formovaly moje hudební vnímání a na který jsme celou střední chodili do plzeňských klubů dneska vysílá Retro Music TV. Patrně je to ale správně (tedy tvrzení, že jsem retro) - když totiž náhodou přepnu na Óčko, moc nepobírám, co to na mě z obrazovky leze. Asi mi ujel vlak...

Nahoru


Hracholusky, Keramika, 18. července 2015
Zábava na Keramice začala sice decentně, o to větší spád ale nabrala po potřebným zalití publika škodlivými nápoji. Někteří diváci položili svý dovolenkový plány na neděli jako pohanskou oběť na oltář večírku, jiní se věnovali neodkladným důkazům lásky. V četným reji na parketu jsem zaznamenal známý tváře, který už vídáme na zastávkách našeho cirkusu s téměř železnou pravidelností, velmi příjemný. Při závěrečný představovačce jsem zapomněl zmínit naše techniky, tohle zmatení smyslů mě dosti mrzelo, na fungování šapitó mají nemalej podíl.
Vydařenou taškařici jsme ukončili o půlnoční policejní hodině, tance a drinků chtiví pokračovali u nálevního okénka ještě v jednu, kdy jsme odjížděli, znavená obsluha sbírala na parketu rozbitý sklo. Pěkná zábavička, je to vidět i z pořízených snímků.
Na Keramiku se vrátíme v srpnu, rovnou dvakrát. Příští víkend staví cirkus hned na třech místech, Ondra to definoval takhle: "Takže v pátek Staňkov, v sobotu s Kabátem a v neděli tam jak je tam bílej stan a ukrutný horko..." V zásadě to souhlasí, nedělní pouťovku v Horšovským Týně hrajeme třetí rok, předchozí dva večírky byly hodně propocený. Páteční a sobotní zastavení startujeme na čas, po nás vystupují další soubory.

Nahoru


Nový, pouťová, 10. července 2015
Všekary, 11. července 2015
Sál v Novým pamatuje snad všechny sestavy našeho cirkusu, jezdíme tam už víc jak deset let, zároveň je to jedno z mála míst, kde se hraje i v létě na sále. Pouťová tady probíhá tak, že v průběhu zábavy přijede střelnice a místní ostrostřelci pak, posilněni truňkem, zalamují vzduchovku s vypilovanou hlavní, aby vystřelenou růží zapůsobili na svý vyvolený. Nebylo tomu jinak ani tentorkát - začínali jsme do poloprázdnýho sálu, veselí probíhalo před kulturákem. V průběhu večera se to přece jen trochu přeskupilo na parket, poslední dva bloky už vzniknul taneční rej, někdy i ve skupinový choreografii. Hezkou zábavu s nádechem domácký pohody jsme zakončili těsně před půl druhou, pro Ondru v šibeničním termínu - sbalil jen svůj werk a vyrazil do práce, kde měl bejt ve tři (jak praví klasik - rock and roll to není prdel...). Oslabeni jsme zabalili a naložili v rekordním čase, když jsme odjížděli, v hospodě to vypadalo, že večírek je právě v nejlepším - ti nejsilnější objednávali další drinky. Pěkná taškařice, fotky najdete tady.
Když jsme chvíli po čtvrtý hodině vjížděli do všekarskýho areálu, ozvalo se od jednoho stolu "Už jsou tady, čas jít domů". Nutno podotknout, že se osazenstvo stolu jevilo jako vzorek zákazníků nepřetržitýho teleshopingu se samohrajkáři, velmi překvapilo, že nakonec zůstali a mírně zatančili.
Únava z pátku byla větší než obvykle, Ondra byl už druhej den bez spánku, Bohy líčil, kterak v půl čtvrtý u McDonaldu v Plzni zjistil, že nemá cenu jezdit domů, namířil tedy rovnou k dílně, vytáhl spacák a počkal na směnu - je to pankáček, neustále On the road...
Začátky v podvečer nemáme rádi, většinou se až do tmy díváme na prázdnej parket, ve Všekarech to ale byla výjimka, hasiči ze Stříbra se tance za světla nebojí, krátce po začátku, kterej byl lehce po šestý, jsme se dočkali prvních kreací. Zábavka měla ty správný parametry, díky pozměněnýmu modelu playlistu jsme ji zdárně dovalili k jedenáctý hodině. Pak ovšem přišla žádost pořadatelů, abychom to protáhli do půlnoci. Chvíli jsem vysvětloval, že všechno má svůj čas (a spěchat nemá cenu...) a že Luboš už vážně nemůže - naše hypoška si na únavu hlasovýho ústrojí stěžovala zhruba od devátý večerní - ten ovšem návrh (vydatně podporovanej z parketu) nadšeně přijal. Dali jsme tedy pauzu na cigaretu, Lubošovi řádně vyčinili, a vyškrabali poslední songy z železný zásoby, půlnoci se nakonec dosíci podařilo, to už jsme ale na hubu padali všichni. I přesto, nebo možná právě proto, bylo balení velmi rychlý, v jednu hodinu už jsme se cpali uzenkama. Byl to pěknej večírek, škoda, že pořadatelé každý tři roky kapelu na místní hasičský slávě mění a my už naše ročníky prožili, takže příští rok bude po závodech dout jiný těleso. Třeba se vrátíme po další tříletce, pokud tedy Luboš do tý doby neumře úplně zdravej na všechny svý smyšlený nemoci... Dostatek pořízených momentek najdete tady.

Nahoru


Hracholusky, Nový most, 3. července 2015
Mantov, fest, 4. července 2015
Hracholusky, Keramika, 4. července 2015
Nahlédnutím do archivu jsem zjistil, že jsme na Novým mostě byli už devátej rok. Stavěli jsme v podvečerním horku, pot z nás kapal ještě před zvukovkou (jen Ondra si liboval - "je pěkně, viď, žádný vedro, žádnej hic..."). Zábavička začala na poslech, v doznívajícím slunci se na parket nikomu nechtělo, zlomily to až první pomalý kusy, pak už byl rej tradiční. Horký počasí zapříčinilo pár horkých hlav - během večera proběhlo několik bojů, jejich nesmyslnost potvrdili sami aktéři, kteří při našem odjezdu objímajíc se objednávali další kořalky.
Hezkou tancovačku jsme zakončili krátce po půlnoci, nálevní okénko přímo za mixážním pultem se tentokrát stalo osudným Karlovi, spolu s Ondrou, kterej hned po hraní odjel do práce, snížili počet balících a nakládajících na nutný minimum. I tak jsme zabrali a odjížděli v celkem dobrým čase. Byla to vydařená taškařice, jen snímků je méně než obvykle, absence techniků na pátečním výjezdu jejich tvorbu poněkud omezila. Na Novým mostě budeme letos ještě v pátek 21. srpna.
V sobotu jsme vyrazili v půl čtvrtý za řeku do Mantova. Pořadatelé měli fest perfektně zvládnutej, všechno fungovalo, hrálo se na čas, jen návštěva nebyla v příšerným odpoledním dusnu nijak závratná. Poslechli jsme několik songů před náma hrající kapely Jedubaby - skvělý blues, skvělý muzikanti. Náš minulej basista Libor Oplt byl velkým vyznavačem blues, vždycky říkal, že když ti dojdou prachy, máš blues, když ti dojdou ženský, máš blues... Možná právě proto náš cirkus žádný blues nehraje, z obavy, aby nám prachy a ženský nikdy nedošly...
Na podiu pak začalo peklo. Hráli jsme přímo do slunce, propocení jsme byli ještě před zvukovkou, v nehybným horkým vzduchu se vznášel pach škvařících se zesilovačů, zvukař (skvělej a křišťálovej zvuk, děkujeme) během našeho setu chladil monitory vlhkými hadry. Docela nás překvapilo, že nás v tom část publika nenechala a na travnatým parketu předvedla i přes horko pár pěkných kreací. Během třičtvrtě hodiny, kterou jsme na podiu strávili, jsme spotřebovali skoro osm litrů tekutin - nejméně ji doplňoval Luboš, což se v závěru stalo skoro osudným, málem to s ním praštilo o zaprášenou podlahu. Bohužel je ale náš frontman tak trochu hypoška, takže když se ke mě dva songy před koncem přimotal s tím, že už další opus nedá, odbyl jsem ho obvyklým "serepes, zpívej" - podobný vyplašenky od něj totiž slýchám co pět minut a beru je jako pódiovou rutinu. Vážnost situace mi došla až ve chvíli, kdy jsme celý mokrý slezli a Luboš nepřítomně lapal po dechu ve stínu dodávky. Nalili jsme do něj několik půllitrů vody a během přejezdu na Keramiku ho pomalu postavili do latě. Odjížděli jsme v půl šestý, po nás nastupovala skupina Ocho Rios, litoval jsem časovýho presu, rád bych si je poslechnul (při našem posledním setkání na chotěšovských slavnostech byli výborný). Několik obrázků z Mantova najdete tady.
Na Keramice se mělo začínat v sedm, což nám ale pořadatel zapomněl sdělit, stavěli jsme tedy v překotným tempu. Na druhou stranu ale příjemná změna - už se nehraje v podloubí mezi sloupy (kde nám vlaštovky pravidelně kálely na bedny), čekalo nás nový podium na kopečku a dlážděnej parket pod ním. Všechno jsme postavili a zapojili v rekordním čase, další zdržení zařídily pojistky hlavního přívodu, po jejich výměně jsme nazvučili a rovnou to odpálili.
První blok a půl byl na poslech - i když už bylo oproti odpolednímu gigu celkem dýchatelno, na parket se první tančící odvážili až se soumrakem, pak ale dostala zábavka ty správný grády a hezkej rej vydržel až do půlnoci, která je teď na Keramice policejní hodinou. Z připravenýho playlistu jsme stihli odehrát skoro všecho, Bohy navíc vytasil další nacvičenej kus, Akrobata už budem zařazovat pravidelně. Balení a nakládání bylo z kategorie nejrychlejších, tentokrát žádný černý ovce, po jedný hodině jsme odjížděli. Když jsme před druhou vykládali aparát, bylo slyšet bigbít z mantovskýho fotbaláku. Na Keramice budeme znovu za čtrnáct dní, v sobotu 18. července. Fotky z právě proběhlýho večírku najdete tady.
Byl to moc hezkej horkej a propocenej víkend, děkujem za přízeň a podporu.

Nahoru
 
TOPlist